Fond ohrožených dětí

Vážení a milí přátelé, co nejsrdečněji Vás zdravíme a alespoň touto formou Vám děkujeme za všechnu Vaši hmotnou i morální podporu, bez které by Fond ohrožených dětí nemohl ohroženým dětem pomáhat. S radostí Vám také sdělujeme, že čistý výtěžek letního kola naší dobročinné sbírky, pořádané ke D ni dětí 2012, dosáhl pěti milionů korun. I když to bylo o jeden a půl milionu méně než loni, přesto pro nás sbírka znamenala záchranu a naši činnost jsme nemuseli omezovat. Za to všem našim dárcům a přispěvatelům moc a moc děkujeme! Prostřednictvím našeho zpravodaje Vás chceme seznámit s naší činností za poslední rok i s osudy konkrétních dětí, kterým jsme se snažili pomoci. Vážení a milí přátelé, ještě jednou Vám za všechnu podporu moc a moc děkujeme a věříme, že i v novém roce budeme schopni spolu s Vámi pomáhat dětem „bez lásky“.

Šestidenní Viktorku jsme přivezli do Klokánku přímo z porodnice v říjnu 2009 na telefonickou žádost OSPOD a na základě dohody s matkou, která neměla s dcerou kde bydlet. Zpočátku své miminko navštěvovala, ale její návštěvy postupně řídly. V říjnu 2010 přišla matka za Viktorkou naposledy. Otec dceru nenavštívil nikdy. Soud proto rozhodl o svěření holčičky do Klokánku a vyslovil nezájem rodičů. Viktorku tedy bylo možné předat do náhradní rodiny. V tom okamžiku však nastal velký problém. Holčička je totiž slovenské státní příslušnosti, orgán sociálně-právní ochrany navrhl Slovenské republice repatriaci a slovenský soud rozhodl o jejím umístění do dětského domova na Slovensku. Děti ale nejsouvlastnictvím státu, jehož jsou státními příslušníky. Jak by to asi dopadlo v případě dvojího státního občanství? O dítěti mají podle mezinárodního práva rozhodovat soudy v místě obvyklého bydliště, a to bylo v ČR. Viktorka se v České republice narodila, žila tu její matka a jinou řeč než češtinu neznala. Klokánek se proto vzbouřil, rozhodnutí slovenského soudu nerespektoval a obrátil se se stížností a podnětem na Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí v Brně, a ten nám dal za pravdu. Nakonec tedy všechno dobře dopadlo.  Téměř dvouletá Viktorka, vždy milá, šikovná a zvídavá holčička, odešla v létě 2011 do péče budoucích osvojitelů. Šťastní noví rodiče nám pravidelně píší, jak se Viktorce daří a co nového umí a posílají nám fotografie. Máme z toho vždycky velkou radost.

Z ústavu do Klokánku

Sedmnáctiletá Petra byla přijata do Klokánku i se svým půlročním miminkem v říjnu 2010 z Výchovného ústavu v Černovicích, což je zařízení pro dívky s výchovnými problémy. Petra ale žádné výchovné problémy neměla. Vyrůstala se svou rozvedenou matkou a po ukončení ZŠ studovala na střední škole. Studium ale musela v šestnácti letech přerušit, protože se jí narodil syn Davídek. Poručnicí miminka byla pro nezletilost matky ustanovena babička. Dne 4. 8. 2010 se Petra dostavila na O SPOD Teplice a sdělila, že ji matka zbila a vyhodila ji z bytu, takže ke svému miminku nemá přístup. Šetřením byly v péči babičky zjištěny vážné nedostatky, Davídek neměl vhodnou stravu ani dostatek plen a oblečení. Babička totiž pěstounské dávky víc než pro vnuka využívala pro sebe, navíc ve větší míře holdovala alkoholu. Soud proto poručenskou péči zrušil a Péťu i s miminkem umístil do výchovného  ústavu. Jiná možnost, jak by Petra mohla zůstat se svým děťátkem, totiž neexistovala. Všechny Klokánky byly v té době plné. Jakmile se po dvou měsících v jednom Klokánku uvolnil samostatný pokoj, sociální pracovnice zajistila předání Péti a Davídka k nám. Jak nám pak vyprávěla, byla při návštěvě Petry a miminka ve výchovném ústavu otřesena. Ačkoli bylo venku krásně, měly všechny nezletilé matky a potažmo i jejich děti domácí vězení kvůli kouření, a tak seděly i se svými miminky a batolaty ve společenské místnosti. Sociální pracovnice proto byla velmi šťastná, když mohla Petru přemístit k nám. O svého synáčka se mladá maminka v Klokánku od počátku vzorně stará, a navíc ještě úspěšně studuje. V době, kdy je ve škole, zajišťuje péči o Davídka jejich „klokaní“ teta. Jsme velmi rádi, že Davídek může vyrůstat v rodinném prostředí Klokánku, obklopen láskou své maminky. Zůstává u nás i po dosažení zletilosti až do svého osamostatnění. Na rozdíl od dětského domova na ni od osmnácti let už žádný státní příspěvek nenáleží. Díky naší sbírce může naštěstí u nás být na naše náklady. Děkujeme!

Peklo v pěstounské péči

O umístění šestileté Petrušky a osmileté Bobinky do Klokánku nás požádal v červnu 2002 pěstoun pro závažné a dlouhodobé onemocnění manželky. Paradoxně to pro obě sestřičky znamenalo doslova záchranu. Když čtyři roky před tím dvouletá Petruška a čtyřletá Bobinka odcházely z dětského domova k novým rodičům, netušily, že je v náhradní rodině čeká peklo. Nesměly dovádět a rušit pěstouna, neměly žádné hračky, k jídlu dostávaly často jen usušený chleba a jablko. Za jakékoli „zlobení“ následovalo bití i další kruté tresty – byly zavírány na noc do sklepa, kde po nich běhaly myši, nuceny spát v prádelním koši, klečet na hrachu s knihami na rukou, sledované kamerou. Kamera umístěná na židli jim dodnes ze vzpomínek nevymizela. Petře dodnes nezmizely jizvy na bradě vzniklé při učení, když ji rozlícený pěstoun chytil za vlasy a třísknul jí hlavou o stůl. Dvě starší vlastní děti, a  dokonce i pěstoun jim nadávali „do cikánů“. Pro obě holčičky se nám naštěstí podařilo najít úžasnou pěstounskou rodinu, kam přešly už na konci prázdnin 2002, po dvou měsících pobytu v Klokánku. V této láskyplné rodině jsou obě – dnes již téměř dospělé slečny – velmi šťastné. Obě jsou to velmi milé a hodné dívky, ochotné každému kdykoli pomoci. Jejich noví rodiče si je nemohou vynachválit. O prožitých traumatech byly dívky schopné postupně a útržkovitě se svěřovat až po mnoha letech, a mezitím došlo k promlčení týrání. D odnes se sestry někdy budí s děsem, když se jim tyto hrůzy vracejí ve snu. Nadávek do „cikánů“ se už bát nemusí – jejich nová maminka paní Ludmila Blažková je Romka a jedna z nejlepších a nejhodnějších pěstounek, jaké známe. Hodně štěstí!

Odevzdáni na úřadě

Jedenáctiměsíční chlapec a jeho téměř tříletá sestřička byli přijati do Klokánku v listopadu 2010 na základě předběžného opatření pro dlouhodobé zanedbávání ze strany rodičů. Matka obě děti dva měsíce předtím ponechala v péči své přítelkyně a sama odešla neznámo kam. Paní se s dětmi několikrát stěhovala a péči o ně nezvládala. Policie byla vícekrát upozorněna, že děti nemají co jíst a že nemají ani vhodné oblečení. Nakonec přítelkyně matky děti sama odevzdala na Městském úřadě ve Varnsdorfu s tím, že už se o ně nechce starat.Naštěstí jsme v jednom pražském Klokánku měli dvě volná místa, a mohli jsme tak vyhovět žádosti sociální pracovnice o umístění dětí. Orgán sociálněprávní ochrany i soud daly přednost tomuto dosti vzdálenému Klokánku, protože v případě nařízení ústavní výchovy by sourozenci byli rozděleni kvůli věku do zdravotnického a školského dětského domova. Žádný z rodičů děti po celou dobu pobytu u nás nenavštívil ani nepřispěl na jejich výživu. Matka byla později zbavena rodičovské zodpovědnosti. Po roce pobytu, o Vánocích 2011, dostali oba sourozenci ten nejkrásnější dárek – nové a moc hodné rodiče.

Týrání v pěstounské rodině

Desetiletý Honzík byl přijat do Klokánku v listopadu 2008 na žádost orgánu sociálně-právní ochrany dětí s následným předběžným opatřením Okresního soudu v Kroměříži pro podezření z týrání ze strany pěstounů. Chlapec se ve škole svěřil, že musí doma hodně pomáhat, například čistit koupelnu, záchod a na chalupě štípat dříví. Pak až do půlnoci se musí učit, protože otec (pěstoun) vyžaduje co nejlepší školní výsledky. Honzíka bil, nutil ho klečet s pet lahvemi na rukou a nechával ho spát i v zimě na balkoně. Pěstoun, který byl současně poručníkem dítěte, byl za to později odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Opatrovnický soud zakázal pěstounům chlapce kontaktovat, protože ve snaze o změnu jeho výpovědi na něj čekávali před školou a vyvolávali v něm pocity viny. Poté se snažili chlapce ovlivňovat prostřednictvím jeho sestry, která u pěstounů zůstala a bratrovi vyčítala, že si stěžoval. Chlapec to nesl velmi těžce, takže nakonec jsme mu museli zajistit jinou školu. Teprve pak měl klid. Honzík byl v Klokánku spokojený, ale o letních prázdninách 2010 projevil přání jít do rodiny, se kterou by se mohl postupně seznamovat. Žádná vhodná rodina pro dvanáctiletého chlapce však nebyla. Naštěstí Honzíkova matka si v mezidobí upravila své poměry a vytvořila si podmínky, aby o syna mohla pečovat. Z  její návštěvy v lednu 2011 byl Honzík nadšený. Stále jí telefonoval a ptal se, kdy už půjde domů. Trvalo to ale docela dlouho, protože matka byla zbavena rodičovské zodpovědnosti. Po navrácení rodičovských práv podala matka návrh na svěření syna do své péče a soud jí vyhověl. O Vánocích 2011 odešel šťastný Honzík nejprve na dlouhodobou propustku a poté již natrvalo domů.

Pivo a mouka s vodou

Roční Adámek a sedmiletá Monička byli umístěni do Klokánku v říjnu 2008, kdy se matka s oběma dětmi dostavila na městský úřad a uvedla, že nemá přístřeší ani finanční prostředky, aby se mohla o děti postarat. Jak se ale ukázalo, nejednalo se jen o hmotnou nouzi. Chlapeček dnem i nocí plakal, křičel, zmítal sebou a tloukl hlavičkou o zeď. Monička nešťastnou tetu záhy „poučila“, že Adámek chce pivo. Vyprávěla, že byli často i v noci sami zamčeni v bytě. A by nebrečelia sousedé si nestěžovali, dávala máma Adámkovi pivo a Monice víno. K jídlu často neměli nic, anebo jen mouku či krupici smíchanou s vodou. Adámek měl z této „stravy“ velké zažívací potíže. Dětská lékařka potvrdila, že kromě zažívacích problémů se jedná o typické abstinenční příznaky. Teprve za dlouhých sedm měsíců se začal psychický stav Adámka postupně lepšit – díky nesmírné trpělivosti a laskavému přístupu klokaní tety. Chlapec postupně méně křičel a méně se zmítal, v noci lépe spinkal, dokázal si chvilku hrát, začal komunikovat a posléze vydržel i u pohádky. Teď už je z něj šikovný kluk, živý a sportovně nadaný. Nejvíc miluje fotbal. Také Monička je milá, sportovně založená dívenka, ráda plave, jezdí na kolečkových bruslích a dobře se učí. Moničce se v rodinném Klokánku, provozovaném v domě našich zaměstnanců, ihned zalíbilo, rychle se se všemi členy rodiny sžila a říkala, že domů ani do jiné rodiny nechce. I „klokaní“ manželé si obě děti zamilovali a požádali o jejich svěření do pěstounské péče. Soud jim v prosinci 2009 vyhověl.

Úřad s ústavem nesouhlasil

Patnáctiměsíčního Patrička jsme přijali do Klokánku v únoru 2009 na žádost matky pro ztrátu bydlení. Již předtím byl chlapec ze stejných důvodů dvakrát umístěn v dětském domově. Matka syna zprvu navštěvovala dvakrát týdně, později jednou za měsíc. Chlapec proto neměl možnost vytvořit si k matce citové pouto a oslovoval ji „teto“. Patrik byl úžasné, veselé a  milé dítě, vždy pozitivně naladěné. V Klokánku udělal veliké pokroky. Ale přestože zde byl Páťa spokojený a výborně prospíval, rozhodl v březnu 2010 Obvodní soud pro Prahu 5 o jeho umístění do ústavní výchovy – i když zákon o rodině dává v § 46 odst. 2 rodinné péči v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc přednost před ústavní výchovou. Naštěstí opatrovník Městský úřad Beroun ponechal chlapce v Klokánku a snažil se o zajištění pěstounské péče. Státní příspěvek na něj nám sice byl po právní moci rozsudku o ústavní výchově odebrán, ale díky podpoře veřejnosti jsme mohli o Páťu dál pečovat z našich zdrojů. Za to moc a moc děkujeme! První pokus o náhradní rodinnou péči v červenci 2011 nevyšel. Ale již  o měsíc později byla pro téměř čtyřletého Páťu vybrána ta nejlepší maminka. Hned si ho zamilovala a Páťa s ní celý šťastný konečně odešel domů. Hodně štěstí a hodně lásky!

Soud vyhověl dítěti

Sedmiletý David byl v květnu 2007 spolu se svými třemi sourozenci umístěn na žádost rodičů v rodinném Klokánku (provozovaném v bytě našich zaměstnanců), protože se museli pro dluh na nájemném vystěhovat. Rodiče posléze získali byt 3 + 1 a děti si převzali zpět do své péče – kromě Davida, který návrat domů odmítal. Velmi nás potěšilo, že soud dal na názor osmiletého dítěte a chlapce svěřil do Klokánku. Z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou z února 2008 vyjímáme: „Nezletilý projevil při šetření sociální pracovnice přání jít před soud a sdělit, co si přeje. Soud provedl pohovor s nezletilým bez přítomnosti rodičů. Z pohovoru vyplynulo, že nezletilý chodí do druhé  třídy ZŠ, kde se mu velice líbí, na vysvědčení měl jen dvě dvojky, jinak samé jedničky. Je velice spokojený u manželů Blažkových v Klokánku a chce tam zůstat. Má rád mámu, ale bojí se otce, který v minulosti uhodil nejen jeho a sourozence, ale i matku, vařečkou i železem.“ A tak David zůstal v Klokánku. Stále se dobře učí, sportuje, pěkně zpívá a miluje práci se dřevem – vyrábí dřevěné hlavolamy a chce se vyučit truhlářem. I manželé Blažkovi si Davida  zamilovali a požádali o jeho svěření do pěstounské péče. A soud jim v srpnu 2011 vyhověl.

Ústavní soud a přání dítěte

Ve věci sporu o kontakt otce se šestnáctiletým synem, který se táhl od jeho osmi let, vydal Ústavní soud průlomové rozhodnutí a zrušil pokutu uloženou matce za maření styku – viz  Nález ÚS ze dne 13. 3. 2012 sp. zn. II ÚS 3765/11. Mimo jiné se v něm uvádí: 
„Obecné soudy své rozhodnutí o uložení donucovací pokuty matce založily na úvaze, že je povinností rodiče na dítě, které o své vůli styk s druhým z rodičů odmítá, aktivně působit a případně i jeho vůli překonávat. K tomu Ústavní soud uvádí, že otázka povinnosti jednoho z rodičů aktivně působit na nezletilého k tomu, aby i proti své vůli udržoval styk s druhým z rodičů, resp. možnosti toto aktivní působení vynucovat prostřednictvím právních nástrojů v rámci výkonu rozhodnutí, je v obecné rovině dle názoru Ústavního soudu neřešitelná, když vždy je třeba vycházet čistě z individuálního rozměru každého jednotlivého případu. 
Rodinné vztahy jsou totiž primárně založeny na jiných než právních normativních systémech, a proto právo, byť má a musí do těchto vztahů vstupovat, musí být interpretováno a aplikováno nikoli mechanicky, formalisticky, ale citlivě, s výlučným ohledem na jeho účel... Soudy se omezily na prosté hledání viníka (toho, že nezletilý odmítá kontakt s otcem, přičemž, po prokázání, že otec odmítání nezletilého nikterak nezavinil, zbyla v jejich uvažování v až příliš zažitém černo-bílém modelu: zlý rodič x hodný rodič) jediná možnost, a to, že „vinu“ nese matka, která na nezletilého dostatečně aktivně nepůsobila.
Přitom soudy odmítly respektovat, lépe řečeno připustit, že i nezletilý (v té době 7–8letý) může  mít vlastní názor, činit vlastní rozhodnutí a úsudky, což ostatně pregnantně  vyjádřil odvolací soud, když „s nepokojem vzal na vědomí skutečnost, že soud prvního stupně přistoupil k výslechu nezletilého.“ Za zcela iracionální je pak nutno považovat závěr obecných soudů, že matka, která se striktně řídila doporučeními odborníků, měla jejich závěry ignorovat, nebo si najít odborníky, kteří by jí radili něco jiného.

Jak pomoci týraným dětem?

 • Nenechávejte si poznatky o špatném zacházení s dítětem pro sebe, situace je obvykle ještě horší, než se jeví zvenčí. Malým dětem jde často o život.
 • J e-li to možné, zeptejte se dítěte, jestli mu někdo neubližuje, zdali ho něco netrápí, jak mu můžete pomoci.
 • Zjistíte-li ve škole nebo v jiném kolektivním zařízení stopy týrání, zajistěte lékařské vyšetření dítěte, a pokud možno i fotodokumentaci. 
 • Nasvědčují-li vaše poznatky týrání nebo pohlavnímu zneužívání, je nutno učinit neodkladně oznámení policii nebo státnímu zastupitelství, jinak byste se sami mohli dopustit trestného činu neoznámení nebo nepřekažení trestného činu.Prověřují se i anonymní oznámení. 
 • Informujte též orgán sociálně-právní ochrany dětí, příp. i některou nestátní organizaci, např. FOD .
 • Odmítá-li se dítě vrátit domů, informujte je o možnosti přijetí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (Klokánek FOD), kde může až do rozhodnutí soudu zůstat i proti vůli rodičů. Dítěti velmi pomůžete, pokud je tam (s jeho souhlasem) přivedete nebo doprovodíte; samo si většinou pomoci neumí.David už je velký kluk

Novela dětem moc dobrého nepřináší

Až po uzávěrce našeho zpravodaje budou poslanci znovu hlasovat o novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí, kterou dne 12. 9. 2012 vetoval prezident republiky. Pokud novela projde, nedojde podle našeho názoru k přemístění dětí z ústavů do pěstounských rodin, ale naopak současný systém sociálně-právní ochrany dětí se může výrazně zhoršit, až zkolabovat. K tomuto závěru nás vedou tyto skutečnosti:
1) Prověření zájemci o přechodnou pěstounskou péči se dají v jednotlivých krajích spočítat na prstech, totéž platí i o zájemcích aktuálně prověřovaných. Většina z nich chce pouze jedno zdravé miminko. Ze strany pěstounů na přechodnou dobu byl na konferenci k tomuto tématu vznesen požadavek, aby po předání dítěte měli tři měsíce na psychickou rekonvalescenci bez dítěte, kdy jim samozřejmě půjde plat (20 000 Kč měsíčně). Jak se ze změny prostředí vzpamatuje dítě, se však neřeší.
2) Převážně finančně motivovaní pěstouni by stěží byli schopni vytvořit dítěti pozitivní rodinné prostředí. Kromě toho novela výrazně zhoršuje pozici prarodičů.Pěstounské rodiny se třemi a více dětmi na tom budou zhruba stejně jako teď, někteří dokonce hůře.
3) Novela ztíží osvojování dětí – ruší se dvouměsíční nezájem u novorozenců a nastoluje se tříměsíční nezájem + další tři měsíce, kdy O SPOD musí rodiče hledat, není-li jejich pobyt znám, a upozornit je na důsledky nezájmu. 
4) Zahraniční zkušenosti s profesionální pěstounskou péčí jsou tristní. Podle oficiálních statistik chybělo v roce 2010v Anglii deset tisíc pěstounů, 10 % dětí vystřídalo 3 a více rodin za rok a přes 1 500 dětí vystřídalo 20 a více pěstounských rodin.
5) Že i u nás bývá náhradní rodina riziková, dosvědčují případy dětí navrácených z pěstounské péče do dětských domovů nebo do Klokánků, nezřídka ve velmi zuboženém stavu. Podle statistiky zveřejněné v LN dne 14. 9. 2012 bylo v roce 2011 odhaleno v náhradních rodinách 49 případů týrání a 28 případů pohlavního zneužívání. 
6) Děti, které se nemohou vrátit do své rodiny a které nelze osvojit, by podle našeho názoru měly co nejdříve přejít do pečlivě vybrané dlouhodobé pěstounské rodiny, která se k nim bude chovat rodičovsky a s láskou, nikoli „profesionálně“. Dětem je jedno, v jakém typu péče jsou – jestli v osvojení nebo v profesionální pěstounské péči – touží po rodičích, byť náhradních, a po tom, aby je měl někdo rád a choval se k nim jako k vlastním dětem. Dlouhodobých pěstounů ale ubývá, protože se bojí negativních reakcí rodičů, často asociálů a psychopatů, jimž podle novely musí umožňovat styk s dítětem. Ne každý chce dopadnout jako pěstounka, které matka při návštěvě přerazila nos poté, kdy dítě řeklo pěstounce „mami“ (stalo se před rokem). 
7) A ni Fond ohrožených dětí nepochybuje o tom, že pro dítě je lepší rodina než ústav – nikoli ale jakákoli rodina. Právě v rodinách dochází k největším zločinům vůči dětem – k vraždám, týrání, zneužívání. Před takovými rodinami je třeba děti chránit, a proto je nutné náhradní rodiny velmi pečlivě vybírat tak, aby finanční motivace nepřevažovala nad soucitem a snahou pomoci opuštěnému dítěti. 
8) S novelou nesouhlasí ani mnozí pěstouni (nejen prarodiče), opatrovničtí soudci a pracovníci OSPOD, kteří se rovněž obávají zhroucení celého systému sociálně-právní ochrany dětí u nás.
9) Již nyní se chystá novela novely – paradoxně se totiž opomnělo do zákona vtělit, že děti lze předat do předadopční péče i z přechodné pěstounské péče – je to možné jen tehdy, je-li dítě v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
10) Důvodová zpráva k novele na str. 48 uvádí, že „nelze předpokládat, že dojde automaticky k navýšení nákladů na činnost orgánů sociálně-právní ochrany. Ačkoli analýzy konstatují personální poddimenzování těchto orgánů o cca 32 %, navrhovaná opatření směřují v prvé řadě ke změně struktury práce těchto orgánů a k zefektivnění jejich činnosti.“ Podívejme se tedy, o jaké zefektivnění půjde: Podle návrhu vyhlášky MPSV, která stanovuje standardy kvality sociálně-právní ochrany, 
    a) se časová dostupnost sociálně-právní ochrany (standard 1b) určuje takto: „Osobní výkon sociálně-právní ochrany je zajištěn každý všední den. Mimo pracovní dobu a ve dnech pracovního klidu je zajištěna nepřetržitá pracovní pohotovost.“ Znamená to, že mimo běžnou pracovní dobu bude mít jeden sociální pracovník obecního úřadu obce s rozšířenou působností pohotovost na telefonu, který zná jen policie. Většina šetření tedy bude muset být předem ohlášená, aby se rodiče uvolnili ze zaměstnání a děti nechali ze školy doma. Zkontrolovat, zda například rodiče závislí na alkoholu nenechávají malé děti večer hladové a samotné doma, nebude možné.
    b) Namísto práce v terénu budou sociální pracovníci sepisovat slohová cvičení spočívající ve „Vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny“ a v „Individuálních plánech ochrany dítěte“. A nebude to vůbec jednoduché. Vyhodnocování má podle § 1 návrhu vyhlášky 16 bodů a zahrnuje zejména: 1. zjištění míry ohrožení práv a zájmů dítěte, 2. vymezení sociálních, zdravotních a jiných rizik, kterým je dítě vystaveno, 3. posouzení úrovně vývoje dítěte, 4. úspěšnost dítěte v průběhu vzdělávání a předpoklady k dalšímu vzdělávání atd. Individuální plán dítěte má těch bodů 20, např. 1. popis příčin ohrožení dítěte a důvody zahájení sociálněprávní ochrany, 2. cíle navržených opatření, prostředky k jejich dosažení a ukazatele účinnosti jednotlivých opatření, 3. rozsah navržených opatření nezbytných k ochraně dítěte a poskytnuté pomoci rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte.
   c) Kromě těchto elaborátů, které je třeba pravidelně aktualizovat, budou sociální pracovníci povinni konat případové konference, chodit k opatrovnickým soudům a jiným jednáním (takových jednání bylo loni přes 144 tisíc), navštěvovat děti umístěné mimo rodinu i jejich rodiny a snažit se o návrat dítěte do rodiny, nemluvě o konzultacích, oznámeních a dotazech rodičů a veřejnosti. 
   d) Podle statistické ročenky MPSV za rok 2011 má pracovník orgánu sociálně-právní ochrany (OSPOD) v evidenci průměrně 311 případů, z toho tzv. živých, jimž by se měl průběžně věnovat, je průměrně 157. 
   e) Standard č. 4b) stanoví jako základní kritérium nejméně jednoho pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany na 800osob do 18 let věku, které jsou hlášeny k trvalému pobytu v příslušném správním obvodu. Ke konci roku 2011 žilo v České republice 1 836 676 osob mladších 18 let. Ke splnění tohoto standardu by tedy bylo potřeba 2 296 sociálních pracovníků. Ke konci roku 2011 jich však bylo jen 1 808, tj. o 488 méně než stanoví standard. 
   f) Zcela nereálný je standard č. 8d, podle něhož může pracovník O SPOD aktuálně pracovat maximálně s 80 rodinami. Jak výše uvedeno, má sociální pracovník O SPOD průměrně 157 „živých“ případů, tedy rodin, s nimiž by měl průběžně pracovat. Podle tohoto standardu by mělo být na O SPOD ech nejméně 3 554 pracovníků, tj. o 1 746 víc, tedy vpodstatě dvojnásobek současného počtu. Jak chce MPSV zajistit plnění svých standardů bez zvýšení počtu pracovníků O SPOD , a tedy bez nároků na státní rozpočet, nám není jasné. Z těchto důvodů se znovu obracíme na poslance, aby veto prezidenta nepřehlasovávali, ale aby umožnili vznik nové novely, která bude reagovat na výše uvedené problémy. 
 

22 let FOD v číslech

V letech 1990 až 2011 Fond ohrožených dětí
   • nalezl náhradní rodinu pro 601 obtížně umístitelných dětí, pro které ji stát neměl (zdravotní handicapy, vyšší věk, velké skupiny sourozenců, romský původ, výchovné problémy), a kromě toho na žádost rodičů doporučil pro115 novorozenců prověřené osvojitelské rodiny, které děti převzaly přímo z porodnice do tzv. přímé adopce, čímž je uchránily pobytu v kojeneckém ústavu, 
   • řešil celkem 44 819 případů ohrožených dětí, 
   • v pěti azylových domech FOD pro rodiny s dětmi našlo útočiště celkem 1 776 dětí i se svými rodiči a 36 dospělých svěřenců z dětských domovů a jiných ústavů, 
   • do Klokánků bylo umístěno celkem 3 803 dětí, z toho 856 mladších tří let, 
   • 5 anonymních matek a 1 anonymní otec předali FOD své novorozené děti (4 holčičky a 3 chlapce).

Ze Zprávy o činnosti FOD 2011

   • v r. 2011 získalo prostřednictvím FOD náhradní rodiče 17 dětí ve stáří od 4 dnů do 12 let, 
  • naše pobočky řešily v r. 2011 celkem 3 919 případů, které se týkaly 5 663 dětí, z toho 225 se týkalo týrání, 69 pohlavního zneužívání, 801 závažného zanedbávání, 923 bytové nouze, 1 300 rozvodových sporů a 1 566 hmotné nouze, 
  • v našich pěti azylových domech s celkovou kapacitou 124 míst našlo v r. 2011 útočiště 102 rodin (99 matek, 10 otců) s celkem 202 dětmi a 2 zletilí svěřenci z ústavní výchovy, přičemž 164 rodin bylo nutno odmítnout pro nedostatek kapacity,
  • v roce 2011 jsme v Klokánkách poskytli přechodnou rodinnou péči celkem 990 dětem, z toho nově přijato bylo 610dětí, z nichž 162 bylo mladších tří let. V průběhu roku odešlo 516 dětí (domů se vrátilo 50 % dětí, do péče druhého rodiče přešly 4 %, do azylového domu s rodičem jich odešlo 9 %, do náhradní rodinné péče přešlo 21 %, podosažení zletilosti odešla 3 % dětí a do ústavní výchovy bylo přemístěno 13 % dětí). Průměrná doba pobytu byla šest měsíců, do tří měsíců odešlo 55 % dětí, z toho do jednoho měsíce 39 %. P ro nedostatek kapacity jsme byli nuceniodmítnout příjem 1 181 dětí, 
  • 1. června 2011 jsme otevřeli nový Klokánek v Jindřichově Hradci se 7 byty a celkovou kapacitou 28 míst,
  • v červenci 2011 jsme uspořádali letní dětský tábor, kterého se zúčastnilo celkem 71 dětí z pěstounských rodin (54 dětí) a Klokánků (17 dětí). V průběhu léta jsme dále zorganizovali 6 týdenních poradensko-relaxačních pobytů v našem středisku Chabajda v P raze 8, kterých se zúčastnilo celkem 30 pěstounských rodin (48 dospělých a 88 dětí).

Výrok auditora

Auditorská společnost PKM AUDIT Consulting s.r.o. (s auditorským oprávněním č. 454) prověřila hospodaření FOD s finančními prostředky za rok 2011 a ve svém auditu ze dne 23. 5. 2012 dospěla k tomuto závěru:
„Podle našeho názoru účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz aktiv, pasiv a finanční situace fondu FOND O HROŽENÝCH DĚTÍ k 31. 12. 2011 a nákladů, výnosů a výsledku jeho hospodaření za rok 2011 v souladu s českými účetními předpisy – výrok zní BEZ VÝHRAD.“

Zpravodaj FOD – zvláštní číslo 2/2012 (vyšlo v listopadu 2012), vydává rada FOD se sídlem: Na Poříčí 1038/6, Praha 1, 110 00, IČ: 00499277, tel./fax: 224 236 655, krizová linka pro ženy, které tají těhotenství nebo již tajně porodily: 776 833 333, e-mail: fod@fodcz, www.fod.cz, číslo účtu celonárodní sbírky: 3055103/0300 ČSOB, a.s., divize PS Praha 4, redaktorka: Marie Vodičková; periodický tisk evidován MK ČR pod sp. zn. E 15770