Zpravodaj 1/2002

Vážení a milí členové, co nejsrdečněji Vás pozdravujeme a děkujeme Vám mnohokrát za všechnu Vaši hmotnou i morální podporu. Chtěli bychom se s Vámi rozdělit o všechny naše radosti i starosti a mrzí nás, že  prostor ve zpravodaji k tomu ani zdaleka nestačí. Proto jsme se snažili vybrat jenom to nejdůležitější. Nejprve bychom Vás chtěli potěšit zprávou, že vánoční kolo naší celonárodní sbírky bylo velmi úspěšné. Jen díky tomu jsme nemuseli některé naše činnosti omezovat. Výtěžek sbírky dosáhl dvaceti milionů korun, což je zatím nejvíc od zahájení sbírky. Nyní jsou však již všechny finanční prostředky vyčerpány a my s nadějí očekáváme nynější letní kolo sbírky. Jak se můžete dočíst dále, ministr práce a sociálních věcí nám odmítl poskytnout na naše Klokánky dotaci. Ještě jednou Vám moc a moc děkujeme a doufáme,  že s Vaší další podporou  budeme schopni  ohroženým dětem pomáhat i nadále a že i Klokánky přes nepřízeň ministerstva budou žít a rozrůstat se dál!

Bez mámy

FOD_ZPRAV_bez_mami_01.jpgNavečer 18. ledna 2002 nám volala zoufalá babička, že k nim právě přišla sociální pracovnice, justiční stráž a policie a její sedmnáctileté dceři odebrali dítě, i když je plně kojené. Tvrdila, že Petruška výborně prospívala a úřady proti jejich péči nikdy nic nenamítaly. Jediným důvodem předběžného opatření prý je, že si dosud nevyřídily osobní doklady, které ztratily nebo jim byly odcizeny, a že babička nepožádala o svěření holčičky do své péče. Ani jsme tomu nechtěli uvěřit. Vzápětí jsme ale zjistili, že jiný důvod skutečně neexistuje. Zástupce starosty Horák to dokonce veřejně potvrdil v pořadu ČT "Tady a teď" a později i v "áčku" na Nově, kde o vyborné péči matky hovořil také ošetřující lékař. Hned následující pracovní den jsme oddělení péče o děti navrhli, aby dali Petrušku do našeho Klokánku, kde může být i se svou maminkou. Okresní úřad o tuto změnu skutečně požádal. Soud však návrh zamítl s nepochopitelným zdůvodněním, že zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je dle jeho názoru určeno pouze pro krátkodobé pobyty. Proto jsme se opakovaně snažili přesvědčit sociální pracovnici, vedoucí péče o dítě paní Tůmovou i zástupce starosty Úřadu městské části Praha 10 pana Horáka, aby využili svého oprávnění, které jim dává § 30 zákona o sociálně-právní ochraně dětí a udělili souhlas k dočasnému propuštění Petrušky domů, příp. alespoň do Klokánku, sami. Naše snaha však byla marná, třebaže chybějící doklady byly již dávno vyřízené. Nejprve tvrdili, že u předběžných opatření není podle stanoviska ministerstva práce a sociálních věcí propuštění dítěte možné. Ocenili jsme, že během několika dnů nám ministerstvo na naši žádost své stanovisko odfaxovalo - opačné, než jak tvrdili úředníci na Praze 10. Radovali jsme se ale zbytečně. Nepomohly ani naše intervence na magistrátu. Sociální pracovnice i vedoucí OPD stále opakovaly, že soud bude každým dnem. Oni přece navrhují, aby Petruška šla k babičce, žádné souhlasy ale vydávat nebudou. Avšak soudy, jak známo, pracují pomalu. Od té doby už uplynuly víc než čtyři měsíce a Petruška zůstává v ústavu dál. Zatímco zprvu ji mohla matka několikrát denně navštěvovat a kojit, nyní ji smí holčička vidět jen tři hodiny týdně - je totiž plně převedena na pevnou stravu. Už dávno to není veselé, čilé a dobře naladěné batole. O tom se ze záběrů skryté kamery mohli přesvědčit i diváci Áčka. Separační reakce, prokázané a popsané již před desítkami let našimi i zahraničními výzkumy, se nevyhnuly ani Petrušce.

Sedm miminek přímo z porodnice!

Zatímco v Rakousku jsou novorozenci, jejichž rodiče je chtějí dát do adopce, předáváni budoucím osvojitelům ihned z porodnice a v Německu na ně čekají dva měsíce v profesionálních rodinách, stovky našich nechtěných novorozeňátek ročně putují do kojeneckých ústavů, aby zde přečkaly šestinedělí matky a mnohé i víc než roční soudní řízení – to vše v zájmu ochrany práv rodičů. Dokonce i tehdy, když si matky samy přejí uchránit své dítě ústavní deprivace a dát je přímo do prověřené rodiny. Neboť třebaže zákon o rodině tuto formu tzv. přímé adopce připouští a uvádí ji dokonce na prvém místě, zákon o sociálně-právní ochraně dětí ji z pravomoci úřadů vyloučil. A tak matky, které se děsí představy, že jejich dítě pro ně bude plakat v ústavu a samy vhodnou rodinu neznají, nás kontaktují se žádostí o doporučení vhodné rodiny. Naše paní Tomková jim ráda vyhoví, neboť máme v evidenci dost prověřených manželských párů, které si novorozené miminko toužebně přejí. Od počátku letošního roku se tak podařilo ochránit před pobytem v ústavu sedm krásných zdravých miminek! 

MPSV se to však nelíbí, i když  v komentovaném zákoně o rodině autorů JUDr. Milana Holuba a JUDr. Hany Nové se uvádí: "Pojmu a účelu předadopční péče by vyhovovalo, i kdyby šlo o případ, kdy sami rodiče svěřili dítě do péče budoucích osvojitelů nebo kdy se někdo ujal opuštěného dítěte a pečoval o něj bez rozhodnutí příslušných orgánů. Podstatné je, zda pobyt dítěte v péči této osoby nebyl vyvolán protiprávním jednáním, trval potřebnou dobu a splňoval účel zatímní péče sledovaný zákonem o rodině." (viz 4. vydání,  str. 164)

Rádi bychom nyní citovali z dopisu jedné ze sedmi šťastných maminek "našich" novorozeňátek:

"Fondu ohrožených dětí já i můj manžel  vděčíme za to, že máme doma malého andílka, kterého jsme si dlouho tak toužebně přáli. Asi před rokem a půl jsem poprvé zkontaktovala FOD, v tu dobu jsme se již asi dva a půl roku marně snažili o vlastní dítě. Paní Tomková se mi ozvala obratem a při naší schůzce mi poradila, které kroky je nutné podniknout při žádosti o adopci. Několikrát mě potom v průběhu šesti měsíců kontaktovala, aby mě informovala o různých dětech a možnostech jejich adopce. Naše prověření však v té době ještě nebylo dokončeno. V pozitivním slova smyslu nás tak paní Tomková motivovala k urychlení celého procesu.

Další pokračování našeho příběhu se zdá být spíše epizodou z "Červené knihovny". Přesně v den, kdy jsem si vyzvedla potvrzení ministerstva o prověření, mě paní Tomková opět telefonicky kontaktovala. Sdělila mi, že v jednom z azylových domů je ubytována nastávající matka, která se o dítě starat nechce, ale chce je předat přímo do budoucí adoptivní rodiny. Paní Tomková nás samozřejmě seznámila také s riziky, která takový postup může přinést. Žádné z těch rizik nám však nemohlo zabránit v tom, abychom to alespoň nezkusili. Po poradě s právníky, kteří nám potvrdili legitimnost takového postupu včetně  možných rizik, jsme se definitivně rozhodli a pět dnů po první informaci jsme si jeli pro nejroztomilejší holčičku, jakou jsme kdy viděli. Byly jí 4 dny. Od pracovnice FOD jsme převzali potřebné dokumenty podepsané matkou. Od té chvíle mělo uběhnout šest týdnů, po nichž má matka své rozhodnutí potvrdit. Stalo se a my dnes čekáme na definitivní soudní rozhodnutí! Neumím vyjádřit míru vděku za pomoc, pochopení a podporu ze strany pracovníků FOD, především paní Tomkové. Jsem ráda, že i přes občasné námitky ze strany státních úřadů FOD nadále vykonává svou užitečnou činnost, která dle mého názoru sleduje jediný cíl – zmírnit na minimum traumata dětí z pobytu v ústavech či v nevhodném prostředí. Naše holčička by bez aktivity FOD jistě čekala na své nové rodiče několik týdnů, snad i měsíců. A ty už mohla strávit u  nás – doma."

O kroměřížském Klokánku

Už půl roku existuje v Kroměříži Klokánek FOD. Teta a strejda – oba zaměstnanci FOD – tu pečují o čtyři až šest dětí ve svém krásném rodinném domku se zahradou. Za tu dobu jím prošlo již 13 dětí. Některé byly přijaty na žádost matky, jiné na předběžné opatření soudu. Všechny ale mají jedno společné – potřebují láskyplné a bezpečné náhradní rodinné prostředí. A toho se jim v kroměřížském Klokánku dostává v plné míře. Důležitost projektu Klokánek jsem si plně uvědomila až v době, kdy začaly přicházet první děti. Nebýt bezpečné "klokaní kapsy", většinou by skončily v neosobních ústavech, nešťastné, s následky citové deprivace.

FOD_Terezka_V.jpgZ pohledu speciální pedagožky, ale také matky dvou dětí bych se ráda podělila o některé postřehy z našeho Klokánku. Často tam chodím jen tak na návštěvu, podívat se, jak se dětem daří. Je krásné pozorovat, jak se vytvářejí hezké vztahy dětí k tetě a strejdovi i mezi dětmi navzájem. Máte pocit, jako by byly opravdovými sourozenci. Teta a strejda pečují o děti skutečně jako o vlastní, trpělivě rozvíjejí osobnost každého dítěte a děti jim jejich lásku vracejí. Dvouletá Terezka mi vždy se šťastným úsměvem prozrazovala: "To je moje teta Ajenka a můj stlejda Jilka" a tiskla se k nim. Jednou jsem při odchodu strejdovi nabídla, že ho svezu autem ke škole, kam šel pro dvě školní děti. Terezka se mě ptala, kam strejdu beru. Zažertovala jsem, že si ho jen půjčím. A Terezka na to: "Ale musíš ho vlátit !"

Když přišla do Klokánku pětiletá Olinka, první dny hodně tesknila po mamince. Maminku měla velmi ráda. Ta ji k nám umístila na dobu, než si sežene bydlení – s Olinkou předtím přespávala i na nádraží. A najednou teta slyšela, jak dva bráškové, kteří jsou v Klokánku prakticky od jeho otevření, holčičku utěšují: "Nebreč Olinko, my jsme tu taky bez mámy, ale oni nás mají rádi jako vlastní, uvidíš, že se ti tu bude líbit." A opravdu. Olinka si za pár dní zvykla a byla stejně veselá jako Terezka, se kterou si pak ráda hrála.

Jednou jsem s sebou přinesla čtyři balíčky žvýkaček, poněvadž tu byly čtyři děti. Otevřít mi přišla teta s Terezkou a dvouletým Ondráškem. Ostatní dvě děti byly ve škole. Dala jsem Terezce a Ondráškovi všechny žvýkačky. Holčička hned dva balíčky dala tetě se slovy: "Tyhle  schováme pro Dana a Jakuba." 

Teta i strejda vedou děti k lásce a ke slušnému chování a vhodně propojují vztahy mezi nimi, aby se v rodině všichni cítili dobře. Po čase je vidět, že i děti, které přišly z velice problémového prostředí a dokázaly být na druhé velmi zlé, intenzivně vnímají chod fungující rodiny, pocit bezpečí a citově vřelého prostředí, kde mnohdy poprvé zažijí blahodárnost pochopení a pozitivních kontaktů. Postupně začínají zdravit, děkovat a k sobě i k tetě a strejdovi se pěkně chovat. Učí se, že každý se musí přičinit, aby bylo doma dobře. A v Klokánku dobře je, teplo domova je tady opravdu cítit a šťastné oči dětí jsou toho důkazem.

Dnes už je Olinka u své maminky, stejně jako Terezka – ta dostala novou maminku a tatínka právě na Prvního máje. Trochu jsme se báli, jak bude na změnu reagovat, protože tetu i strejdu měla velmi ráda. Proto ji budoucí osvojitelé několikrát v Klokánku navštívili. Když si ji pak vzali na víkend domů, Terezka je sama začala spontánně oslovovat jako rodiče a těšila se k nim. Nakonec si poplakala jen teta, která raději nechala předání holčičky na strejdovi. I ona je ale moc ráda, že holčička získala tak výborné rodiče. Terezka si s tetou i strejdou ráda telefonuje a nadšeně jim vypráví své nové zážitky.

Chtěla bych popřát všem dětem dobrou fungující rodinu a těm, které ji postrádají,  místo ústavu bezpečnou "klokaní kapsu", kde se mohou v lásce rozvíjet, než se vrátí domů nebo než najdou trvalou náhradní rodinu. Je na nás dospělých, abychom ochránili právo dětí na šťastný život.

Eliška Petruchová, pobočka FOD Kroměříž

Děti z "klokaní kapsy"

Devítiletý chlapec žil se svou matkou ve velmi zchátralém domku, v naprosto nevyhovujících hygienických a bytových podmínkách, takže bylo zvažováno nařízení ústavní výchovy. Ve škole chlapec silně zapáchal, děti se ho štítily a nikdo s ním nechtěl sedět. Mezi ním a matkou je však velmi silný citový vztah. Proto OPD hledalo řešení, které by nenarušilo jeho vztah k matce a uvítalo možnost přijetí do Klokánku. Přes týden je chlapec u nás a pozná tak normální hygienické a bytové podmínky, víkendy tráví s matkou. Oběma jim toto řešení vyhovuje.

Dvouletého chlapce k nám umístila devatenáctiletá matka dle svého vyjádření z bytových důvodů. Po šesti týdnech si ho vzala domů, ale za měsíc přišla znovu. Uváděla, že je psychicky na dně, chlapec je nezvladatelný, kvůli němu se s ní rozešel přítel, proto uvažuje o tom, že dá syna k osvojení. Poté dvakrát telefonovala, že si pro něj druhý den přijede, že už si svou situaci vyřešila. Ani jednou však nepřišla. Od té doby se už neozvala a o chlapce zcela ztratila zájem. Doufáme, že Ondrášek bude brzy osvojen.

Dvě sestřičky ve věku sedm a deset let k nám byly umístěny předběžným opatřením soudu. Ve zprávě OPD OÚ Praha-západ se uvádí: "Matka nikdy nepracovala, otec je v invalidním důchodu, jedná se údajně o bývalého toxikomana. Veškeré finanční prostředky vydá za alkohol nebo prohraje na automatech. Oba rodiče často navštěvují restaurace. I když MÚ hradil dětem obědy a poskytoval i jednorázové dávky na potraviny, byla v srpnu 2001 situace již tak neúnosná, že děti byly vpodstatě ohroženy na životě. Jsou to velmi citlivé a křehké dívenky a Klokánek jsme zvolili po předchozích velmi dobrých zkušenostech s tímto zařízením."  Nyní pro obě velmi milé a hodné sestřičky hledáme trvalou náhradní rodinu.

Desetiletá dívka k nám byla umístěna předběžným opatřením z důvodu týrání, které zachytila škola. Lékařská zpráva u ní konstatovala mnohočetné stopy po bití páskem, vařečkou i jinými předměty po celém těle, různého stáří. Na obličeji měla velkou a hlubokou odřeninu – na dotaz dívka uvedla, že jí to udělala máma botou. O návratu domů nechce ani slyšet. Proti matce je vedeno trestní stíhání. Doufáme, že i Lucinka brzo získá nové a hodné rodiče.

Sedmnáctiletá dívka k nám za pomoci rodinného známého utekla z léčebně-výchovného ústavu s tím, že to tam už nemůže vydržet. Před umístěním byla zneužívána a týrána otčímem, který za to byl vzat do vazby. Pak ale byla nucena své obvinění vzít zpět a pro útěky z domova byla umístěna do ústavu. Po podmíněném propuštění za dobré chování se jí otčím mstil hrubým zacházením a ona opět skončila ve výchovném ústavu. Odtud utekla k nám. Po složitých jednáních se podařilo dosáhnout toho, že u nás mohla zůstat. Tety si ji nemohou vynachválit a nechápou, proč tak milá,  hodná a pracovitá dívka, která velmi ráda a sama od sebe pomáhá s malými dětmi, byla v "polepšovně".

Z dětského výchovného ústavu k nám rozhodnutím soudu byla umístěna čtrnáctiletá dívka, která se předtím "chytila" špatné party, toulala se, dopustila se drobné krádeže a experimentovala s drogami. Po půlročním pobytu u nás, kdy na víkendy pravidelně chodila domů, se její chování zlepšilo natolik, že se tam mohla natrvalo vrátit.

Dvě tříleté sestřičky, dvojčátka, k nám umístil jejich strýc poté, kdy je přivezl z Ukrajiny. Po smrti matky žily ve velké bídě u staré a nemocné babičky a hrozilo jim umístění do tamního sirotčince. Strýc, který zde má povolen dlouhodobý pobyt, nechtěl připustit ani umístění do dětského domova u nás, proto přišel na FOD. Nyní jsou již obě holčičky v náhradní rodině, kde je mají moc rádi a kde výborně prospívají.

Předběžným opatřením soudu byl do pražského Klokánku umístěn dvouletý chlapec, jehož matka, těžká alkoholička, odmítala léčbu. Syna dokonce kojila i ve stavu těžké opilosti. Teprve po odebrání dítěte nastoupila protialkoholní léčbu.

Tříletého chlapce k nám přivedla mladá, velmi nevyzrálá matka s tím, že bydlí u rodičů svého druha, kteří tam jejího syna nechtějí. Přinesla mu současně i zimní oblečení a na dotaz, jak bude situaci řešit, uvedla, že si najde jiného druha s bytem v Praze. Chlapec byl při příjmu velmi zanedbaný, neumí dosud mluvit, neudržoval čistotu a byl zvyklý pouze na kojeneckou stravu. Nyní díky intenzivní péči naší tety dělá zřetelné a poměrně rychlé pokroky.

Matka samoživitelka z Kroměříže neměla nikoho, kdo by jí v době hospitalizace pohlídal její třináctiletou dceru. Ačkoli zde máme Klokánka, doporučila jí sociální pracovnice umístění dcery do psychiatrické léčebny, i když se jedná o psychicky zdravou a velmi hodnou dívku. Naštěstí se to dozvěděla naše sociální asistentka a matce i její dcerce nabídla Klokánek. Obě návrh s vděkem a ulehčením přijaly. Lence se v Klokánku moc líbí a s maminkou udržuje kontakt. Dívka ani nemusela změnit školu, neboť strejda ji tam denně dováží.

Klokánky bez dotace

Přes dvojí veto (Senátu a prezidenta) byl přece jen schválen zákon o ústavní výchově a v rámci něho (o jeden hlas!) i návrh novely zákona o rodině poslankyně JUDr. Evy Dundáčkové, podaný z našeho podnětu – umožňuje soudům umisťovat děti odebírané z rodin nejen do ústavní výchovy (není-li ihned k dispozici fyzická osoba, zpravidla z příbuzenstva), ale také do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, což jsou i naše Klokánky. Pokud takové zařízení poskytuje rodinnou péči, má dokonce přednost před výchovou ústavní! Až do účinnosti novely (1. 7. 2002) mohou soudy do těchto zařízení děti svěřovat jen na krátkou dobu předběžným opatřením.

I když legislativa dala Klokánkům zelenou, přišla z ministerstva práce a sociálních věcí ledová sprcha. Pan ministr Špidla se totiž rozhodl neposkytnout na projekt vytvoření sítě profesionálních rodin ani na již existující Klokánky v Žatci, Kroměříži a v Praze žádnou dotaci. Přestože nezávislé hodnotící komise oba projekty zařadily do nejlepší kategorie a doporučily na ně poskytnout dotaci ve výši přesahující 26 milionů korun. Přestože okresní úřady, které těchto našich zařízení využívají, poskytnutí dotace doporučily. I když jsme tato doporučující vyjádření panu ministrovi předložili a s odkazem na výborné hodnocení projektů v dotačním řízení nezávislými komisemi ho požádali o změnu jeho rozhodnutí, neuspěli jsme.

Dopis pana ministra ze dne 30. 4. 2002 (v plném znění):

"Vážená paní předsedkyně, k Vašemu dopisu ze dne 28. března 2002, jímž jste vyjádřila výhrady k neudělení dotace na dva projekty Vaší organizace, Vám sděluji následující: Důvody pro rozhodnutí neudělit dotaci nebyly vázány pouze na zjištění odborných pracovišť. Dotování projektu č. S 0046/024 Vytvoření sítě profesionálních náhradních rodin jako alternativní péče bylo zamítnuto především na základě celkového pojetí projektu a analýzy údajů v něm uvedených. Je pravdou, že MPSV vyhlásilo při poskytování dotací na rok 2002 program pilotních projektů zaměřený na sociální služby, který je určen pro inovativní projekty zaměřené na ověřování sociální práce, nicméně Vámi předložený projekt nelze považovat za pilotní vzhledem k jeho rozsáhlosti a neúměrným finančním nárokům.

Pro realizaci projektu chybí empiricky podložené údaje. Jediným údajem, který by mohl být vodítkem pro rozsah projektu, je informace, že 3 tisíce dětí umístěných v zařízení by mohly být vychovávány v rodině, není však zřejmé, na základě jakých zjištění jste došla k tomuto údaji. Dále by bylo žádoucí disponovat určitým průzkumem, na jehož základě by bylo možné dovodit, že profese náhradního rodiče bude zajištěna osobami, které budou osobnostně, svými sociálními dovednostmi, odbornou kvalifikací a zkušenostmi v péči o děti na potřebné výši, aby mohl být naplněn Váš předpoklad, že se na projektu bude podílet 900 osob. Rovněž příprava osob na výkon funkce profesionálního rodiče je nedostatečná. Je otázkou, zda podmínky, jako jsou vstupní pohovor, předložení výpisu z rejstříku trestů, doložení vhodných bytových podmínek a psychologické posouzení, jsou dostačující pro výběr osob, které by měly mít v péči děti ohrožené, vytržené z rodinného prostředí, vyžadující zvláštní péči.

Další problém, který vyvstává v souvislosti s realizací projektu, je psychická připravenost profesionálních rodičů na vznik krátkodobých vztahů k dětem v důsledku jejich přechodného pobytu. Způsob, jak bude tento problém řešen, není v projektu vůbec zmíněn.

Projekt je velmi finančně náročný, jeho realizace vyžaduje mnohem více finančních prostředků než péče o děti v pěstounské péči. Ve srovnání s dávkami pěstounské péče, kdy odměna pěstouna činí 1 160 Kč za každé svěřené dítě a příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči, který se pohybuje podle věku dítěte v rozmezí od 3 380 Kč do 4 900 Kč, jsou výdaje na péči o dítě v profesionální rodině o 99 – 164 % vyšší.

Personální zajištění projektu je nedostatečné vzhledem k tomu, že tým, který by měl projekt zajišťovat, není vůbec vytvořen. Předpokládá se, že bude přijato třicet sociálních pracovníků, deset psychologů a deset psychoterapeutů, kteří by měli projekt realizovat. Pro uskutečnění takového rozsáhlého projektu by bylo žádoucí, aby bylo vytvořeno již předem určité odborné zázemí.

Kalkulace výdajů v projektu je nadhodnocena, protože se předpokládá, že v náhradních rodinách bude umístěno v průběhu roku nepřetržitě 450 dětí. Lze oprávněně zpochybnit, zda by 450 dětí, tj. cca jednu pětinu z počtu dětí ročně umisťovaných do ústavní výchovy, bylo vhodné umisťovat do profesionálních rodin s ohledem na důvody, proč nemohly zůstat v původní rodině a s ohledem na další jejich perspektivu. S ohledem na skutečnost, že nelze zaručit personální realizaci projektu, lze nárokování dalších finančních prostředků ve výši 2 700 tis. na zajištění poradensko-relaxačních poukazů pro profesionální rodiny a rekreace dětí považovat za plýtvání prostředky státního rozpočtu.

Nelze opominout i absenci právní opory pro realizaci projektu. Projekt profesionálních náhradních rodin je v rozporu s aspektem právní slučitelnosti, který je předpokladem pro poskytnutí dotace podle technického modelu dotačního řízení pro rok 2002. Platná právní úprava takovou formu náhradní rodinné péče nezná, a proto by při jejím uplatnění hrozilo nebezpečí vážných problémů spojených s právním postavením dítěte a profesionálních náhradních rodičů. Velmi neuspokojivě je v projektu řešena otázka, na jakém základě budou děti v profesionálních rodinách umisťovány. Další nejasnosti ohledně souladu projektu profesionálních náhradních rodin s právním řádem se týkají právního vztahu mezi náhradními rodiči a Vaší organizací.

Pokud jde o neposkytnutí dotace na Váš projekt č. S 0048/015 Provoz azylového domu pro děti Klokánek v Praze, je nutné konstatovat, že ve srovnání s kvalitou služeb poskytovaných ve Vašich zařízeních Klokánek v rámci celé republiky je úroveň poskytovaných služeb v tomto zařízení nesrovnatelně nižší. Toto konstatování se týká především zjištění, že zařízení není alternativou ústavní výchovy, jedná se svým charakterem o dětský domov rodinného typu. V přístupu pracovníků bezprostředně přicházejících do kontaktu s umístěnými dětmi byly zachycené velmi nevstřícné postoje, které jsou záležitostí morální a etickou. Děti umístěné v takovém zařízení však tyto postoje velmi citlivě vnímají a lze předpokládat, že tato hostilita pracovníků Klokánku k potřebám umístěných dětí bude mít naprosto stejný negativní vliv na jejich další vývoj jako deprivace v ústavní výchově. Ze šetření bylo dostatečně zřejmé a předloženou spisovou dokumentací i prokazatelné, že pracovníci Klokánku neměli dostatečné informace o dětech, které převzali do péče.

Vzhledem k tomu, že pracovníci MPSV navštívili všechna oficiálně známá zařízení Vaší organizace v republice, je nutné konstatovat, že úroveň personální, ale i materiální je v Kroměříži a Dolním Benešově na nesrovnatelně vyšší úrovni. Z toho také vyplývá i kvalitativně odlišný přístup k umístěným dětem v těchto zařízeních. Zacházení s dětmi v těchto zařízeních bylo shledáno jako citlivější, více osobní. K těmto zařízením není ze strany MPSV v tomto ohledu výhrad.

Z podkladů, které je povinna Vaše organizace předkládat MPSV v souvislosti s uděleným pověřením k výkonu sociálně-právní ochrany vyplývá, že v tomto zařízení je poměrně velká fluktuace pracovníků. Stávající pracovníci nemají odborné vzdělání alespoň takové úrovně, které je v současnosti běžné pro pracovníky dětských domovů. Zařízení Klokánek je především zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc a pobyt dětí v tomto zařízení by měl být krátkodobý. Děti však v Klokánku pobývají nepřiměřeně dlouho, v případech, že jsou do tohoto zařízení umístěny se souhlasem rodičů, bez vědomí státu, je jejich situace bezvýchodná. Jejich pohyb v rámci Vašich zařízení je nekontrolovatelný a jsou vystavovány nepřiměřeným rizikům spočívajícím ve střídání prostředí i pečovatelů.

Azylové zařízení Klokánek má z pohledu MPSV opodstatnění především v takových situacích, bude-li součástí sociální záchranné sítě pro děti z rodin, které se dostaly na okraj společnosti (ztráta bydlení, finanční nedostatečnost atd.), ale zůstaly nepřerušené citové vazby mezi dětmi a jejich rodiči. Tam, kde došlo k zanedbání, týrání nebo zneužívání dítěte, je nutné především zajistit odbornou pomoc dítěti jak v oblasti materiálních potřeb, ale především v oblasti zdravotní. Z personálního obsazení Klokánku v Praze 8 je zřejmé, že uspokojování těchto potřeb není zajištěno. Z předložené spisové dokumentace nebylo zřejmé, že s dětmi pracuje terapeut, i když jejich sociální anamnéza byla závažná. Nikdo nepracuje s rodinami těchto dětí tak, aby mohly být předány zpět do péče rodičům. Výhrady k zabezpečení péče o děti umístěné v tomto Klokánku byly vzneseny i ze strany Policie ČR.

Není reálné se vyjádřit k důvodům, které vedly Magistrát hl. m. Prahy k podpoře tohoto zařízení. Domnívám se, že je to dáno především skutečností, že na území hl.m. Prahy je takových zařízení nedostatek, a proto neexistuje možnost posouzení kvality s konkurenčním zařízením. Toto doporučení je tedy dle mého názoru ovlivněno především Vaším monopolním postavením v této oblasti na území hl.m. Prahy. MPSV zná velmi dobře obsahy hodnocení spolupráce Vaší organizace, které jsou na Vaši žádost příslušnými okresními a obvodními úřady vypracovávány a z tohoto důvodu považuji za irelevantní se k nim hlouběji vyjadřovat.

S pozdravem   (podpis ministra PhDr. Vladimíra Špidly).      

Upřímně řečeno, obsah dopisu nás šokoval, a to z mnoha důvodů. Ministerská kontrola v Klokánku v Praze byla velmi povrchní, zhruba dvouhodinová. Pracovnice MPSV blíže hovořily pouze s jednou naší tetou a prostudovaly spisy, avšak s žádným dítětem nemluvily. Jak dospěly k hostilnímu vztahu našich tet k dětem, je skutečně záhadou. Ačkoli kontrola proběhla na začátku února, až do dopisu pana ministra, který jsme iniciovali našimi námitkami proti neposkytnutí dotace, nám nebyly ze strany MPSV sděleny k pražskému Klokánku žádné výhrady, natož aby na místě byly závady sepsány.

Vyjádření okresních úřadů a pediatrů

Vyjádření okresních úřadů a pediatrů, z nichž si dovolujeme citovat, byť je pan ministr považuje za irelevantní, jsou dostatečně výmluvná:

"Velice kladně hodnotíme spolupráci v případě nutnosti okamžitého umístění týraných, zneužívaných a jinak zanedbávaných nezletilých dětí. Klokánek nám vždy velice ochotně vyjde vstříc a péče i zájem o tyto děti jsou příkladné." (Úřad městské části Praha 3)

"Spolupráci s AD Klokánek lze hodnotit jako velmi přínosnou a s ohledem na nezl. Ivetu (13 let) velmi úspěšnou. Pobyt ve Vašem zařízení pomohl rodině vyřešit náročnou a zátěžovou situaci a nezletilé překonat problém s docházkou do školy. Iveta je v AD velmi spokojená, líbí se jí ve škole a nemá zde nejmenší problém. Sama projevila přání zůstat v Klokánku s tím, že na víkendy bude jezdit domů." (Okresní úřad Praha-západ).

"Pracovnice oddělení péče o rodinu a děti byla opakovaně v kontaktu s Vaším zařízením Klokánek v Kroměříži. Spolupráce s pracovnicí zařízení, ochrana a pomoc dětem poskytovaná v zařízení je na dobré úrovni." (Okresní úřad Plzeň-sever)

"Pracovnice Klokánku jsou ochotné, snaží se nám vyjít vstříc, v tomto směru jsou nám nápomocny. Děti z našeho obvodu umístěné v tomto zařízení FOD byly spokojené." (Úřad městské části Praha 5)

"Zařízení FOD Klokánek jsme měli možnost navštívit za dobu jeho existence celkem 2x a můžeme konstatovat, že dětem je poskytována odpovídající péče, prostředí azylového domu je velmi vkusné, děti se tu mohou cítit spokojeně. FOD spolupracuje s rodinami ubytovaných dětí i s OPD na řešení jejich další situace." (Úřad městské části Praha 11)

"S Klokánkem máme velmi dobré zkušenosti. Vždy nám pracovníci vyšli vstříc. Od doby vzniku našeho úřadu (červenec 2001) jsme měli již 3 případy, se kterými jsme se na Klokánek obrátili. Doufáme, že naše spolupráce s Klokánkem zůstane tak dobrá jako doposud." (Úřad městské části Praha 16)

"Na Váš dotaz, jak jsme spokojeni s provozováním Vašeho zařízení, můžeme reagovat pouze kladně. Za dobu Vašeho působení v Žatci od září 2000 jste nám pomohli s řešením krizových situací mnoha našich klientů poskytnutím bydlení v pobytovém zařízení Střecha. Stejně tak považujeme za vhodné i provozování projektu Klokánek, který řeší situaci dětí vyžadujících okamžitou pomoc. I toto zařízení jsme měli možnost využít při řešení krizových situací dětí." (Městský úřad Žatec)

"Při zahájení provozu Klokánku v Žatci mi byla svěřena pediatrická péče o přítomné děti. Spolupráce manželů Jiránkových, kteří o děti pečují, je naprosto bezvadná, obdivuji nefalšovaný rodičovský vztah k přítomným dětem, bezproblémové navázání přirozeného kontaktu. Ani při neplánovaných návštěvách jsem se nesetkala s nedostatkem." (dětská lékařka MUDr. Anna Fajfrová)

"Chtěli bychom Vám touto cestou poděkovat za vzornou spolupráci a pomoc při řešení problémů našich klientů, a to především dětí, které se ocitly v krizi. Kdykoliv jsme se na Vás obrátili, vyšli jste nám maximálně vstříc. Z pohovoru s dětmi vyplynulo, že jste se o ně starali vzorně, byly u Vás vlídně přijaty, bylo s nimi vždy zacházeno hezky. Našly u Vás pocit klidu a bezpečí v době, kdy jejich vlastní rodina selhala." (Statutární město Ostrava, Úřad městského obvodu Ostrava 10)

"Referát sociálních věcí OÚ Opava uvítal vznik zařízení Fondu ohrožených dětí Klokánek na území okresu, neboť je přesvědčen o nezbytnosti těchto zařízení pro ochranu života, zdraví a příznivého vývoje dětí. Jedná se o zcela nový typ sociální služby poskytovaný v našem regionu i na území státu zcela ojediněle. Poskytování pečovatelské služby dětem v Klokánku je na profesionální úrovni. Referát sociálních věcí OÚ Opava s Fondem ohrožených dětí spolupracuje dlouhodobě, zejména v oblasti pomoci rodinám v krizi." (Okresní úřad Opava)

Marianovi pomohl Klokánek

Stejně tak případ sedmiletého Mariana, který k nám byl umístěn na žádost Dětského domova v Kroměříži (se souhlasem diagnostického ústavu) pro nezvladatelnost, ukazuje, že zanedbávané, zneužívané a týrané děti potřebují víc než odborníky v ústavech citově vřelé prostředí rodiny, byť profesionální. Pro ilustraci, jak se Marian (který velmi často místo v DD pobýval v psychiatrické léčebně) projevoval před přijetím do Klokánku a jak se po roce projevuje nyní, citujeme ze zpráv škol: 

Zpráva ZŠ Kroměříž ze dne 5. 10. 2000: "Marian se nepřizpůsobil režimu vyučování ani požadavkům učitelky. Často sám narušuje vyučování, bere ostatním žákům věci, chodí po třídě, zabývá se činnostmi, které s výukou nesouvisí. Na pokyny učitelky reaguje pomalu nebo vůbec. Používá vulgarismy vůči spolužákům, někdy je k nim agresivní. Velké problémy s chováním má ve školní družině, kde narušuje její činnost svou neukázněností. Porušuje tím také pravidla bezpečnosti, která žáky chrání před úrazem."

Zpráva Zvláštní a Pomocné školy v Kroměříži ze dne 20. 12. 2000: "Po měsíčním pozorování konstatujeme, že chlapec nebyl do naší školy zařazen správně. Naprázdno vyzněla péče spec. pedagoga i výuka s menším počtem žáků. Marianovo chování natolik vybočuje z běžných norem, že naše škola mu není schopna poskytnout vzdělání. Svými projevy paralyzoval vzdělávací a výchovný proces, obtížně se zajišťuje bezpečnost dětí. Po měsíčních zkušenostech vidíme, že by řešením nebylo zajištění nějakého dobrovolníka jako asistenta. Celou problematiku jsem konzultovala i s paní primářkou z psychiatrické léčebny a požádala ji o hospitalizaci na dobu než se podaří zajistit diagnostický pobyt v Brně. Navrhuji  zjistit, zda existuje škola, resp. dětský domov léčebného typu."

Zpráva Zvláštní školy v Žatci ze dne 15. 4. 2002: "Marian, žák druhé třídy, je snaživý, pracovitý, živé, temperamentní povahy. V Klokánku je o něj velmi dobře postaráno. Všechny zadané úkoly má  pečlivě, pěkně napsané a vždy podepsané. Pan Jiránek pravidelně navštěvuje školu a ptá se na vyučovací výsledky i chování Mariana. I s vedením Klokánku je velmi dobrá spolupráce. Mají o Mariana velký zájem. Umožňují mu i plavecký výcvik a peníze dostává i na kulturní akce pořádané školou. V kolektivu je Marian spokojený a bez problémů. Velmi pěkně hovoří o "své" velké rodině. O "svém strejdovi" hovoří jen v superlativech. Myslím si, že pro zklidnění Mariana bylo nejlepší řešení, že může být u Jiránků. Chtěla bych poděkovat všem pracovníkům, kteří mají s Klokánkem co dočinění, za jejich velmi dobrou práci se svěřenými dětmi."

Ústavní výchova o sto tisíc dražší

Pokud jde o námitku nákladnosti projektu, nutno konstatovat, že náklady na roční pobyt dítěte v Klokánku jsou zhruba o sto tisíc korun nižší než náklady ústavní péče. Nejvíce se ušetří na mzdových nákladech, neboť naši pracovníci se v péči o děti nestřídají po směnách, ale pracují z velké části zdarma jako naši členové (placeni jsou za 40 hodin týdně, zatímco o děti pečují dvojnásobnou dobu při systému střídání dvou tet po týdnu nebo čtyřnásobnou dobu  v profesionálních rodinách, přičemž jejich plat nedosahuje ani průměrného výdělku v ČR). Vzhledem k tomu, že nový zákon o ústavní výchově ukládá snížit počty dětí ve výchovných skupinách na polovinu, mimořádně vzrostou mzdové náklady na zajištění ústavní výchovy, takže naše Klokánky pak budou nejméně o 200 tisíc ročně na jedno dítě lacinější než ústavní výchova. Srovnání Klokánků s pěstounskou péčí není namístě, neboť náš projekt není alternativou pěstounské péče, která je samozřejmě o mzdové náklady lacinější, ale alternativou ústavní výchovy. Je pak skutečně s podivem, že naše náklady pan ministr nesrovnává s náklady na ústavní výchovu. Kromě toho je zarážející, že dotaci nedostal nejen Klokánek v Praze, ale ani rodinné Klokánky v Žatci a Kroměříži, vůči nimž žádné výhrady kontrola nevznesla.

Nejvyšší přidělené dotace:

Pro informaci uvádíme, že letos bylo k účelům dotačního řízení pro MPSV uvolněno ze státního rozpočtu 830 milionů korun a bylo podpořeno víc než tisíc projektů nestátních subjektů (nejvyšších pět dotací získaly: Sdružení Česká katolická charita – 174 milionů, Diakonie českobratrské církve evangelické – 74 milionů, Armáda spásy v ČR – 47 milionů, Naděje – 33 milionů a Sdružení zdravotně postižených v ČR – 24 milionů korun).

Na co si stěžovala policie?

Pokud jde o stížnost policie z Prahy 8, která byla adresována nám i MPSV, jediným jejím důvodem byla skutečnost, že měli práci s našimi čtyřmi problémovými dětmi - dopouštěly se krádeží, toulaly se a dvě dokonce experimentovaly s drogami. Takové děti k nám nepatří, pokud své chování ani pod vlivem nového prostředí nehodlají změnit (ty skutečně potřebují odborníky a režim ve výchovných ústavech). Protože však děti přijímáme tzv. přímo z terénu obdobně jako diagnostické ústavy, podobných případů se nelze vyvarovat. Z celkem 130 dětí, které již pražským Klokánkem prošly, se ale jedná jen o nepatrné procento, s nímž měla policie práci. Diagnostické a výchovné ústavy s odborným personálem a uzavřeným objektem mají přitom útěků mnohonásobně víc. To vyplývá i z dopisu ředitele Dětského diagnostického ústavu v Praze 4 PaedDr. Ivana Kašpaříka ze dne 18. 5. 2001, který byl adresován ministerstvům práce a sociálních věcí, zdravotnictví, školství a vnitra, z něhož si dovolíme citovat: "…stále stoupá počet dětí závislých na drogách, které jsou prostřednictvím dětských diagnostických ústavů umisťovány do sítě výchovných ústavů. V posledních třech letech bylo jen prostřednictvím tohoto dětského diagnostického ústavu umístěno 123 dětí, jejichž primárním problémem bylo zneužívání psychotropních a návykových látek. Z toho v 62 případech se jednalo o problémové uživatele či děti závislé, tj. děti, u nichž je zneužívání drog přímo spojeno s rozsáhlou trestnou činností, prostitucí, opakovanými dlouhodobými útěky z domova či ústavů, sebevražednými pokusy apod. Vesměs se jedná o intravenózní uživatele heroinu nebo pervitinu. Tyto děti pak následně z ústavů, do kterých byly umístěny, často opakovaně utíkají. Tyto děti, které jsou k nám umisťovány přímo z ulice, často vyžadují v prvních dnech odbornou lékařskou péči, kterou jim v žádném případě nejsme schopni zajistit …."

Ani další výhrady pana ministra nejsou důvodné

Ani další výhrady vyslovené v dopise pana ministra nejsou důvodné. Žádné právní problémy neexistují. Profesionální rodiče i tety v pražském Klokánku jsou našimi zaměstnanci a děti jsou k nám umisťovány na základě rozhodnutí soudu nebo se souhlasem rodičů.

Klokánky mají pověření MPSV jako zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, přičemž zákon o sociálně-právní ochraně dětí (§ 42) neříká, zda mají být provozovány na bázi ústavní či rodinné výchovy. Pokud pak jde o výtku, že u nás s dětmi nepracuje psychoterapeut (což není pravda, na Klokánek chodí minimálně jedenkrát týdně), nutno podotknout, že dle údajů ministerstva školství připadá 9 psychologů a 56 speciálních pedagogů na téměř 5 tisíc dětí v dětských domovech. Funkce psychoterapeuta není ve statistice uvedena, a to ani u diagnostických ústavů.

Na jednoho vychovatele ve směně připadá v dětském domově průměrně 13,5 dětí, zatímco u nás maximálně šest dětí při systému střídání dvou tet po týdnu, a tři děti na osobu při nepřetržité péči v profesionální rodině.

Kontrola v dětském diagnostickém ústavu

Ani kontrola provedená dne 25. 6. 2001 v Dětském diagnostickém ústavu v Praze 4 členem sekce proti mučení Rady vlády ČR pro lidská práva panem dr. Ladislavem Zamboyem, ani vnitřní řád DDÚ nesvědčí pro to, že pro děti týrané, zanedbávané a zneužívané, bez závažných poruch chování či závislostí je pobyt v diagnostickém ústavu příhodnější než v Klokánku:

– citace ze zápisu z kontroly pana Zamboye: "Záchytné cely jsou dle mého názoru krajně nevyhovující – jsou malé, bez sociálního zařízení, menší dvoulůžková cca 7 – 8 metrů čtverečních, kromě dvou malých a úzkých železných postelí v místnosti nic není (ani kbelík), okno je zamřížované z venku, okno je na zámek, takže větrání je odvislé na ochotě personálu, zdi jsou popsány hanlivými výrazy na adresu personálu. Druhá záchytná místnost je větší, je tam ale i více lůžek. Cely působí ponurým dojmem. Vzhledem k tomu, že pomocná vychovatelka má i jiné povinnosti než se starat o děti umístěné v záchytné cele, dovedu si představit dětmi popisované situace, kdy se na ni nedobouchaly a byly nuceny vykonat svou potřebu na podlahu cely. Jsou sem umisťovány děti zadržené na útěku, děti, které utekly z tohoto zařízení a dále děti z tohoto zařízení za závažnější porušení řádu."

– citace z platného Vnitřního řádu DDÚ Praha 4, schváleného pedagogickou radou zařízení dne 14. 9. 1994: "Na záchytové oddělení jsou přijímány dětí ve věku od 3 do 15 let, zadržené na území hl. m. Prahy, nebo v obci, pro kterou jsme nejbližší DDÚ, které utekly od rodiny nebo z kolektivního výchovného zařízení a mají bydliště mimo Prahu. Záchytové oddělení mají v péči pomocné vychovatelky… Ostatní vychovatelé pouze využívají záchyt k příjmu dětí."

Reakce batolete na pobyt v DD

Následující dopis paní Šťastné z Davle popisuje reakci její tříleté vnučky na umístění do dětského domova:

 "…I když matka vzhledem ke svému velmi závažnému zdravotnímu stavu (nástup na operaci) souhlasila s pěstounskou péčí u kmotry Karolinky, bylo vydáno předběžné soudní opatření a holčička byla dne 3. 2002 převezena do dětského domova. Od té chvíle jsem se zoufale snažila vnučku získat, protože jsem si uměla představit, jak bude reagovat. Nesnášela ani pobyt v mateřské školce a po čtyřech dnech tam musela přestat ze zdravotních důvodů docházet. Od pracovnice DD jsem se dozvídala, že Karolinka má stálé teploty, nechce jíst, zvrací, stále pláče, nekomunikuje. Přes moje veškeré snažení se nám teprve za 5 týdnů podařilo dítě získat, a to do péče její kmotry. Jakmile bylo předběžné opatření zrušeno a kmotra mohla malou převzít, jeli jsme spolu do DD. Podotýkám, že jakákoli předchozí návštěva mi nebyla pracovnicemi DD doporučována, ačkoli jsem se téměř denně na tuto možnost přeptávala. Holčičku nám přivedla pracovnice DD a obě jsme se zděsily. Dítě, které jsem znala jako živé a veselé, šlo jako hadrová panenka, vůbec nezvedla hlavičku. Teprve když jsem řekla: "Kájinko, je tu babička z Davle" tak se ke mně rozeběhla, chytila se mě a odmítla pustit. Kmotru vůbec nepoznávala. Nemluvila, v autě seděla naprosto ztuhle. Když jsme po cestě viděli policejní hlídku, tak vydala strašlivý neartikulovaný výkřik a vrhla se na podlahu auta. Pochopily jsme, že si vybavila okamžik, kdy byla odvážena za policejní asistence do DD. Z očí se jí koulely slzy, ale nevydala pak už ani hlásek. Po příjezdu do Davle jsme ji chtěly původně ihned odvézt do domku ke kmotře, ale nebylo to možné. Karolinka se prostě nedala ode mne odtrhnout. Náš domek poznala, šla ochotně dovnitř, poznala i dědu, a reagovala velmi radostně také na setkání s pejskem. S velkou chutí jedla i pila, ačkoli v DD údajně často zvracela, což se u nás vůbec nevyskytlo. První den po příjezdu odmítla vyjít ze dveří, téměř nemluvila. Další dny šla na zahrádku, ale utíkala, když viděla kohokoli jít kolem. Kmotru poznala teprve čtvrtý den, ale odmítala stále vyjít z domovní branky. Reagovala strašlivým pláčem, když jsme jí to nabídli. V noci spala velmi trhaně, stále se budila a vykřikovala: "Kája nechce, Kája nepude, neberte Káju." Bylo to hrozné sledovat. Teprve šestý den byla schopna bez pláče se jít podívat ke kmotře do jejího domku. Zde jako by z ní všechno spadlo. Zřejmě si vzpomněla, že tu často pobývala. Od té doby se den ode dne zlepšuje a zdá se, že je již opět v pohodě. Bylo to ale příšerné, musela prodělat veliké trauma."

Ze statistik MPSV a MŠMT

Ze statistické ročenky ministerstva práce a sociálních věcí za rok 2000 vyplývají následující údaje:

-       ke dni 31. 12. 2000 bylo evidováno 1969 žadatelů o osvojení a 632 žadatelů o pěstounskou péči, celkem bylo k témuž datu podáno 3 056 žádostí o náhradní rodinnou péči,

-       ke dni 31. 12. 2000 existovalo v ČR 4 607 pěstounských rodin, ve kterých žilo 6 000 dětí (z toho 1 998 bylo v poručenství),

-       v r. 2000 bylo svěřeno do péče budoucích osvojitelů 512 dětí, do péče budoucích pěstounů 339 dětí, do péče jiného občana než rodiče 1 026 dětí, do ústavní výchovy 2 003 děti a do ochranné výchovy 81 dětí.

Ze statistiky ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy vyplývá, že ke dni 15. 10. 2000 se ve školských zařízeních pro výkon ochranné a ústavní výchovy (tj. pro děti od tří let) nacházelo celkem 7 333 dětí, z toho v dětských domovech bylo 4 624 dětí (1 381 v DD rodinného typu a 3 243 v DD internátního typu), 478 dětí bylo v dětských výchovných ústavech, 736 dětí ve výchovných ústavech pro děti a mládež, 1 026 ve výchovných ústavech pro mládež, 258 dětí se nacházelo v dětských diagnostických ústavech a 211 v diagnostických ústavech pro mládež.

Celkem je v ČR 191 školských zařízení pro výkon ochranné a ústavní výchovy s celkovou kapacitou 7 943 lůžek, z toho 4 924 připadá na dětské domovy, 512 na diagnostické ústavy a 2 500 na výchovné ústavy. V období od 1. 9. 1999 do 31. 8. 2000 bylo do dětských domovů pro děti od tří let a do výchovných ústavů nově přijato 2 654 dětí (1 047 do dětských domovů a 1 607 do výchovných ústavů). Diagnostickými ústavy prošlo v témže období 2 128 dětí (dětské diagnostické ústavy –1 371 dětí, diagnostické ústavy pro mládež – 757 dětí). Z celkového počtu 7 333 dětí v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy bylo 482 dětí předškolního věku. Dalších víc než 2 000 dětí žije v kojeneckých ústavech a dětských domovech zdravotnických.

Hledáme klokaní rodiče

Pevně věříme, že s pomocí veřejnosti i Vás, našich členů, se přes nevoli MPSV budou Klokánky dále rozrůstat. Nyní nám Úřad Prahy 11 nabídl k využití pro Klokánka pěknou školku, několik rodin se nabídlo, že o "klokaní" děti budou pečovat ve svých bytech tak jako teta a strejda v Kroměříži. Klokaní rodinu nebo alespoň stabilní tetu hledáme i do našich bytů v Žatci a v Duchcově na Teplicku. Informace na tel.: 0603/213 893, denně mezi 20.00 až 21.00 hod. Podmínkou je ovšem získání dostatku finančních prostředků, třeba formou malých sbírek na pracovišti nebo přímluvou u prosperujícího podniku.

Zvládneme to společně? Za každou pomoc Vám moc a moc děkujeme!

Anonymní porody už i v Rakousku!

V sousedním Rakousku nejenže jsou několikadenní novorozenci určení k osvojení předáváni anonymně budoucím osvojitelům hned z porodnice, ale již před rokem zde byly legalizovány i anonymní porody. Poslanecký návrh na uzákonění anonymních porodů v ČR byl vzat pro nesouhlas vlády zpět. A tak utajená novorozeňátka u nás dál končí v popelnicích. Příběh prvního anonymního porodu v linecké zemské ženské klinice popisuje tamní deník OŐ-Nachrichten takto:

"Žena k nám přišla, až když se dostavily porodní bolesti," říká vedoucí lékař kliniky Gernot Tews. "Neabsolvovala žádná těhotenská vyšetření ani cvičení. Zaregistrovali jsme ji jménem a adresou – v tu dobu nevěděla ani ona, ani my, že půjde o anonymní porod. Ta žena řekla, že chce dítě ihned po porodu uvolnit k adopci, že je nechce vidět, protože by to pro ni představovalo velkou zátěž. Uvedla, že těhotenství utajila před rodinou, známými i na pracovišti. Chtěla jít hned po porodu domů, připravili jsme se proto na ambulantní porod. K utajení těhotenství měla žena dva důvody. Finanční – v žádném případě nechtěla zákonem povinně předepsanou mateřskou dovolenou, protože se obávala ztráty zaměstnání, do kterého nastoupila krátce předtím. Dále se obávala opovržení okolí, kdyby se dozvědělo, že dítě dala k adopci."

Tři hodiny po porodu žena kliniku opustila. Doma se o ni postarala porodní asistentka a žena šla brzy opět do práce. Dva dny po porodu se ale klinice telefonicky ohlásila – teprve nyní zjistila, že existuje možnost anonymního porodu. Klinika ženě vyhověla a jak předepisuje zákon, zničila o této ženě všechny údaje. O rodičce existuje na klinice jediný doklad – otisk prstu, který zákon ukládá při anonymních porodech odebrat a který slouží k identifikaci matky, pokud by si své rozhodnutí v šestinedělí rozmyslela. Miminko si brzy převzali přímo na klinice adoptivní rodiče…"

Projde "naše"  novela osvojení?

Chtěli bychom tímto velice poděkovat paní poslankyni JUDr. Evě Dundáčkové, která z našeho podnětu podala v dubnu t.r. pozměňovací návrh, který by výrazně usnadnil a urychlil osvojování dětí. Stalo se tak při projednávání nepatrné formální novely zákona o rodině, týkající se procedury oddávání snoubenců v Praze. Podle tohoto návrhu by dvouměsíční absolutní nezájem platil u všech dětí, nejen u novorozenců, a děti by mohly ihned po zahájení soudního řízení o nezájmu být bez vědomí rodičů předány z ústavu do péče budoucích osvojitelů či poručníků. Tím by se zcela odstranily průtahy vzniklé kvůli novele ze srpna 1998 a stanovením dvouměsíčního nezájmu u všech dětí by situace opuštěných dětí byla ještě lepší než před zmíněnou novelou. Návrh bohužel ve Sněmovně neprošel. K uzákonění dvouměsíčního nezájmu pro všechny děti chyběly pouhé čtyři hlasy! Malou naději ještě skýtá senát, na který jsme se nyní obrátili se žádostí o podání a podporu tohoto návrhu.

Proti návrhu paní poslankyně Dundáčkové ve Sněmovně ostře vystoupil ministr práce a sociálních věcí PhDr. Vladimír Špidla, který mj. uvedl:

"Dámy a pánové, bohužel návrhy, které předkládá paní poslankyně Dundáčková, do jinak, řekl bych, poměrně propracované a jednoduché novely, jsou návrhy, které jsou velmi zásadní, a dovolte mi, abych se některými z nich zabýval a odůvodnil, proč je nesprávné je přijmout.

Smyslem stávající právní úpravy je umožnit, aby v co nejkratší době po narození dítěte bylo zahájeno řízení o náhradní rodinné péči v případě, že rodič již před narozením nebo krátce po narození dítěte sděloval, že dítě nechce, nebo projevil svou vůli tím, že o dítě neprojevoval vůbec žádný zájem. V takových případech ani nedojde k navázání citové vazby mezi rodičem a dítětem. Ustanovení § 68 odst. 1 dosud rozlišuje péči o dítě po celou dobu výkonu rodičovských práv a péči o dítě do dvou měsíců po narození. Z toho vyplývá i různá doba, která je považována za potřebnou, aby bylo možno odpovědně posoudit, zda rodiče zájem o dítě neprojevují, i rozlišení opravdového zájmu a žádného zájmu. Vypuštění slov "po narození dítěte" ve druhém odstavci by vedlo k aplikačním nejasnostem v tom, jaká doba je kdy rozhodná, kdy jde o opravdový zájem a kdy žádný zájem není. Přitom dvouměsíční lhůtu počítanou kdykoli v životě dítěte a rodiče k přijímání takovéhoto zásadního opatření, jako je adopce dítěte, považuji za příliš krátkou a považuji ji za velmi ostrý zásah do rodičovského práva…

Navrhovaná právní úprava by vytvořila prostor pro neadekvátní omezování rodičovské odpovědnosti v rozporu s ústavními právy rodičů.

… Přijetí navrhované právní úpravy by mohlo vést k nekontrolovatelným manipulacím s dětmi a často bezdůvodnému omezení rodičovské odpovědnosti. Jsem přesvědčen, že bychom se dostali až na práh toho, co bych nazval obchodem s dětmi…"

Apel ředitele DD AŠ

Zcela opačný názor má ředitel Dětského domova v Aši MUDr. Miroslav Rákos, který zde pracuje od roku 1990. Od té doby propouštěl do osvojení již víc než dvě stě dětí. V dopise Senátu ze dne 9. 5. 2002 apeluje na senátory a uvádí: "Novela zákona o rodině z roku 1998 velmi výrazně negativně ovlivnila osudy dětí umístěných v dětských domovech. Nemožnost dát souhlas s osvojením ihned po porodu prodloužila zcela zbytečně pobyt dětí v ústavu (je-li souhlas rodičů s osvojením) o víc než dva měsíce – ze 17 dnů v roce 1997 na 68 dnů v roce 1999, 97 dnů v roce 2000 a 79 dnů v roce 2001. Přitom se jedná o období, které je pro citový a sociální vývoj dítěte a vztah mezi dítětem a rodiči klíčový. Z dosavadní praxe můžeme doložit, že žádná matka, která již před porodem deklarovala svůj záměr dát své dítě k osvojení, tento svůj souhlas neodvolala.

Dochází tak ke zbytečným prodlevám s negativním dopadem především na dítě. Ještě daleko tragičtější dopad na osudy dětí v DD měla ta část novely, která se dotýká tzv. šestiměsíčního nezájmu. Z původního relativně krátkého pobytu dítěte v našem ústavu se stává pobyt dlouhodobý (průměrně z 8 měsíců v r. 1997 se prodloužil na 21 měsíců v letech 1999 a 2000). To již má zcela neoddiskutovatelně výrazně negativní dopad na duševní a citový vývoj malého dítěte. Zákon opět zcela nesmyslně dává šanci biologickým rodičům, aby během několikanásobně prodlouženého půlročního nezájmu mohli před soudem obhajovat svůj postoj k dítěti, který již jednou zcela jednoznačně projevili. Zájmy dětí nejsou vůbec brány na zřetel."

Dítě s matkou i ve vazbě

Je poněkud paradoxní, že oficiálně se o důležitosti kontaktu matky s kojencem jedná jen v souvislosti s matkami dětí mladších jednoho roku, které se nacházejí ve vazbě. Výbor pro práva dětí Rady vlády ČR pro lidská práva dospěl v dubnu k těmto závěrům, plně potvrzujícím i stanovisko ředitele DD Aš pana MUDr. Rákose:

"Rodič, který není obviněn ze spáchání trestného činu proti osobám svěřeným mu do péče, by měl mít možnost, požádá-li o to, pečovat ve vazbě o dítě mladší jednoho roku, a to z těchto důvodů: Období dítěte do jednoho roku je nejdůležitější období pro navázání vazby dítěte k rodiči, zejména k matce. Kvalita této vazby rozhoduje o agresivním chování dítěte v dalších letech. Z tohoto důvodu je třeba vytvořit podmínky pro prostředí, které umožní navazování a rozvoj pozitivního vztahu dítěte k matce. Oddělení může být příčinou stresu, mající za následek vytvoření nejisté vazby k dítěti, která je spouštěčem jeho agrese v dalším životě. Každé odloučení dítěte od matky vede k reakci na straně dítěte, tzv. separační úzkosti, která, trvá-li déle než 6 měsíců, může zcela nevratně poškodit nejen sociální zdraví dítěte. Nejvíce rizikové je období kolem jednoho roku, ale platí to po celé dětství. Separační úzkost má tři stádia. V prvních dnech dítě bouřlivě projevuje nevoli s odloučením matky a pláče, druhé stadium je projevem jeho bezmezné zoufalosti nad ztrátou matky. Děti reagují různě změnami chování, které jsou laiky označovány jako vzteklost, neposlušnost, zakřiknutost atd. Třetí stadium znamená přizpůsobení se, odmítání matky, ale také důvěry v kterémkoli vztahu. Tyto obtíže přetrvávají celý život a jsou příčinou selhávání dítěte v sociálních vztazích a společenském uplatnění, na jejichž počátku stojí negativní sebepojetí a nízké sebevědomí, které může také roztáčet patologickou či běžnou agresi."

28 dětí "nikoho" už je "někoho"

V roce 2001 našlo prostřednictvím FOD nové rodiče celkem 28 dětí – 13 dívek a 15 chlapců ve věku od šesti týdnů do 16 let (13 dětí bylo ve věku do tří let, 12 dětí ve stáří od čtyř do sedmi let, 2 děti byly desetileté a jeden chlapec již šestnáctiletý). Tři děti byly závažně zdravotně postižené – v jednom případě se jednalo o dětskou mozkovou obrnu, ve dvou případech šlo o holčičky z ÚSP. Velikou radost máme z toho, že jedna z nich – pětiletá Eliška – udělala v rodině tak veliký pokrok, že se již téměř vyrovná svým vrstevníkům. Nejenže nebude nevzdělavatelná, ale pravděpodobně nastoupí do základní školy. Eliška tak potvrzuje psychologický výzkum, podle kterého je až čtvrtina dětí v ústavech sociální péče omylem – v důsledku psychické ústavní deprivace, která je zaměněna za vrozený mentální defekt!

O druhé holčičce, Jitušce, nám její nová maminka napsala:

"Chtěla bych Vám poděkovat, že děláte tak záslužnou práci a vyhledáváte rodiče pro opuštěné děti. Nebýt zpravodaje č. 1/2001, který pravidelně dostávám, nikdy bych nevěděla, že Jituška potřebuje nové rodiče. Už od června 2001 máme Jitušku doma. Získala tři sourozence, kteří ji mají velice rádi a pomáhají mi, jak se dá. Chtěla bych také poděkovat učitelkám i dětem za to , že Jitušku vzali do normální mateřské školky. Sama vím, kolik je to práce. Jituška ještě nemluví a někdy má i problém s udržením čistoty, ale já věřím, že se všechno naučí. Byla to dlouhá doba, co byla umístěná v ústavech, sama má snahu se učit. Chce to velkou lásku a trpělivost pro všechny. Mým velkým snem je, aby všechny děti měli rodiče a svoji rodinu, proto jsme s manželem přijali celkem tři děti. Přeji Vám šťastnou ruku při výběru rodičů pro opuštěné děti a dětem zase ty nejlepší rodiče na světě."

Velkou radost mám udělal také dopis maminky, která si novorozené miminko převzala od vlastní matky přímo z porodnice:

"Je to již více než půldruhého roku, co jsme si z Prahy přivezli naši Adélku. Nyní je z nás konečně šťastná rodina! Adélka vnesla do našeho života mnoho štěstí a radosti. Letos jsme měli ty nejkrásnější Vánoce, protože Adélka již všechno vnímala. Teď už je z ní skoro slečna, nosí maminčiny lodičky, věší na sebe korále a náramky a všude vleze na průzkum. Měří už 85 cm a váží 11 kg, a takový to byl drobeček. Také při všem moc ráda pomáhá a začíná i krásně mluvit. Chtěla bych Vám strašně moc poděkovat za naši holčičku, i když to ještě není soudně vyřešeno. Nikdy jsem nelitovala a klidně bych to vše podstoupila znovu. Stojí to za to."

Jana J.

Z bláta do louže

Petruška (viz str. 1) bohužel není jediným dítětem, které zbytečně skončilo v ústavu. I osmiletá Irenka zažila násilný odběr na vlastní kůži. Holčičku do našeho pražského Klokánku přivedla pěstounka, aby zabránila jejímu umístění do dětského domova. Děvčátko jí bylo svěřeno v pěti letech po opakovaném vrácení z jiné rodiny. Důvodem vydání předběžného opatření byla skutečnost, že pěstoun je stíhán za pohlavní zneužití čtrnáctileté dívky, ke kterému mělo dojít před devíti lety. Dívka k nim tehdy chodila na návštěvu ze stejného dětského domova, do kterého měla být nyní umístěna Irenka. Jak se později ukázalo, byla zmíněná (nyní již dospělá) dívka v tomto dětském domově zneužívána hned několika svěřenci. Irenka si v Klokánku velmi rychle zvykla, neboť tety i děti již znala z dovolené, kde trávil prázdniny i Klokánek.

Pěstounka za Irenkou do Prahy pravidelně každý víkend dojížděla. O přijetí holčičky jsme Okresní úřad i Okresní soud v Chebu po dohodě s pěstounkou informovali se žádostí, aby zde holčička byla ponechána, neboť v Klokánku se jí líbí, má tu kamarádky a když nemůže být doma, chce zůstat tady. Navíc nebezpečí, kterého ji chtěl soud uchránit, tj. zneužívání ze strany pěstouna, u nás nehrozí. Rovněž jsme doložili, že Klokánek má pověření ministerstva práce a sociálních věcí jako zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Bohužel to nebylo nic platné. Po dvou měsících přijelo auto se soudním vykonavatelem, sociální pracovnicí a soudním příkazem k výkonu rozhodnutí. Protože Irenka byla právě nemocná, vyžádali jsme si zprávu dětské lékařky, která předání holčičky v žádném případě nedoporučila. Uvedla, že Irenka je v Klokánku spokojená, chce tu zůstat, navázala zde citové vazby a změna známého prostředí na neznámé ústavní by pro ni znamenala velké psychické trauma. Navíc lékařka konstatovala, že holčička je t. č. nemocná (počínající viróza nebo angína) a má horečku.

V té době o Irenku pečovala naše teta ve svém bytě, protože jsme se obávali rozšíření nemoci. Zprávu jsme předali soudnímu vykonavateli a předpokládali, že od výkonu rozhodnutí upustí. Ale omyl! Soudní vykonavatel sdělil, že příkaz musí vykonat a že i dětský domov je schopen zajistit léčbu. Protože Irenka měla v té době horečku a spala, odmítli jsme sdělit, u které tety se nachází. Vykonavatel pak přišel s policií a s fotografií Irenky v ruce si prohlédl všechny přítomné děti. Když holčičku nenašel, i se svým doprovodem odjel. Pěstounka i my jsme znovu naléhavě žádali soud, aby další výkon rozhodnutí neprováděl. Bohužel marně. Za šest týdnů přijel vykonavatel s plným autem znovu, tentokrát neohlášeně. Irenku potkal na chodbě a celou vyděšenou ji odvedl do auta a odjel, aniž jí umožnil rozloučit se s dětmi či s tetou. Nyní je Irenka již přes tři měsíce v ústavu, kam za ní nemáme přístup – v tomtéž, ve kterém byla dívka, dle obžaloby zneužívaná pěstounem, obětí zneužívání od svých dvanácti let!

A třebaže jsme již pro Irenku nalezli vhodnou prověřenou rodinu, když do té předchozí se již vrátit nemůže, příslušné regionální pracoviště MPSV z toho žádnou radost nemá. Holčička prý musí ještě několik měsíců zůstat v dětském domově – aby zapomněla a též aby mohla být psychologicky vyšetřena…

Rodička na FOD

Před několika týdny přišla krátce před osmnáctou hodinou na FOD v Praze žena ukrajinské národnosti. Našemu sociálnímu asistentovi, který měl právě službu, dobrou češtinou sdělila, že bude každou chvíli rodit a nechce, aby její dítě šlo do kojeneckého ústavu. Chtěla by ho hned předat nějaké dobré rodině k osvojení, ale žádnou nezná. Náš sociální asistent se jí chystal s úsměvem a rozvážně vysvětlit otázku přímých adopcí – než se zděšením zjistil, že žena obrat "každou chvíli" myslela doslova. Rodičce krátce po příchodu odtekla plodová voda a děložní stahy měla již po třech minutách. Petr tedy okamžitě zavolal rychlou záchranku a v duchu se modlil, aby přijela včas. Naštěstí sanita u nás byla během několika minut  a miminko se narodilo až v porodnici – vzápětí po přijetí.

Za necelou hodinku nám již matka s ulehčením telefonovala, že má zdravou holčičku a že i ona je v pořádku. Po pěti dnech přivezla dcerku za naší asistence na FOD a zde ji předala prověřeným žadatelům o osvojení. Šťastní mladí manželé se spolu s námi nemohli na krásné miminko vynadívat. V duchu i nahlas jsme mu všichni přáli hodně lásky a hodně štěstí. I biologická matka byla dojata, když viděla, s jakou láskou je její dcerka novými rodiči přijata. Nejšťastnější ale může být malá Eliška. Nemusela ani chvilku prožívat úzkost z osamění a plakat pro mámu týdny a měsíce v ústavu. Škoda, že tři stovky miminek ročně u nás takové štěstí nemají.

Bleskový případ

Na naši pražskou pobočku telefonovala jednoho pátečního večera velmi rozrušená babička ze strany otce a sdělovala, že její pětiletá vnučka je podle soudního rozhodnutí v péči matky, která se o ni řádně nestará. Nyní je matka opět již měsíc pryč a holčičku zase nechala u nemocné pětasedmdesátileté babičky. Když je Ivanka na návštěvě u otce, nikdy se nechce vracet domů. Vždy přichází celá špinavá a zanedbaná. Trpí atopickým ekzémem, který matka vůbec neléčí, a v současné době je zdravotní stav dcerky velmi vážný. Otec se obává, že pokud ji nevrátí, je matka schopna poslat na něj policii. Náš sociální asistent holčičku o víkendu navštívil a když zjistil, že sdělené údaje se zakládají na pravdě a že Ivanka zpátky nechce, doporučil otci, aby ji nevracel. Dohodli se, že v pondělí společně navštíví sociální péči a pokud tak neučiní OPD, podá návrh na předběžné opatření otec. Holčička měla nožičky od zanedbaného ekzému tak zkrvavené a zhnisané, že je ani nemohla ohýbat v kolínkách, a z toho důvodu špatně chodila. Proto jsme zajistili videozáznam a fotodokumentaci a se zprávou jsme vše předložili Obvodnímu soudu pro Prahu 5. Ten do týdne návrhu vyhověl a Ivanku svěřil do péče otce. Holčička je teď spokojená a v naprostém pořádku.

Bert do Arábie nemusí!

Ve zpravodaji č. 2/98 jsme informovali o případu jedenáctiletého chlapce, o kterého po smrti jeho matky požádal otec, státní příslušník Spojených arabských emirátů. Třebaže Bert otce předtím nikdy neviděl a přál si zůstat v péči své "tety", která o něj od smrti maminky pečovala, bylo rozhodnutí o svěření do její péče Mětským soudem v Praze zrušeno a řízení dlouhou dobu směřovalo k tomu, že chlapec bude nucen žít proti své vůli v Arábii, u lidí, které považoval za cizí. Toto nebezpečí v něm vyvolalo těžký stres a depresivní stavy, umocněné ještě soudně stanoveným stykem. Po čtyřech letech však nakonec přece jen všechno dobře dopadlo – po výslechu chlapce soud návrh otce zamítl, Berta svěřil do péče "tety" a otci, který na výživu syna nikdy nezaplatil ani korunu, stanovil výživné ve výši 10 000 Kč a měsíční splátky dlužného výživného ve stejné výši. Otec se proti rozsudku odvolal, ale k naší a hlavně Bertově velké radosti byl rozsudek změněn jen v tom, že měsíční splátky výživného byly zvýšeny na 20 000 Kč!

Lucinka – řízení zastaveno!

V minulých zpravodajích jsme Vás opakovaně informovali o krutém osudu čtyřleté Lucinky, která zemřela v září 1993 na následky dlouhodobého týrání ze strany své matky a jejího druha (odpírání stravy, surové bití, kopání, svazování rukou s následky hlubokých ran – poslední, smrtelné "potrestání" bylo za to, že ve stavu akutní nemoci z hladu vypila Sunar mladší sestře, vlastní dceři druha matky Martina Ježka). A jak to po devíti letech vypadá s postihem obžalovaných? Martin Ježek byl Městským soudem v Praze celkem třikrát odsouzen za vraždu k patnácti letům odnětí svobody. Vrchní soud v Praze ale odvolání obžalovaného vždy vyhověl, rozsudek zrušil a obžalovaného propustil z vazby. Když sám Ježkovi uložil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, zrušil toto rozhodnutí Nejvyšší soud. Poté byl obžalovaný Městským soudem v Praze odsouzen pro ublížení na zdraví ke dvanácti letům odnětí svobody, avšak i tento rozsudek Vrchní soud v Praze zrušil a věc již potřetí přikázal jinému senátu. Ten koncem loňského roku trestní stíhání obžalovaného zastavil s odkazem na Evropskou úmluvu o lidských právech, podle které má obžalovaný právo na přiměřenou dobu trvání procesu. Proti zastavení trestního stíhání bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu. Pokud mu nebude vyhověno, nejenže zůstane utýrání Lucinky nepotrestáno, ale obžalovaný ještě od státu obdrží statisíce jako odškodnění za vazbu.

Matka byla teprve nyní po devíti letech pravomocně odsouzena za trestné činy týrání svěřené osoby, ublížení na zdraví a zanedbání povinné výživy k trestu odnětí svobody v trvání pouhých čtyř let (poprvé byla odsouzena jen k podmíněnému trestu, podruhé ke třem letům odnětí svobody, potřetí k trestu pěti let – ten byl odvolacím soudem snížen na nynější čtyři roky). V polovině dubna 2002 byla zadržena na území Slovenska a vzata do vazby.

Ze Zprávy o činnosti FOD za rok 2001:

  • v r. 2001 nalezlo prostřednictvím FOD nové rodiče 28 dětí ve věku od šesti týdnů do šestnácti let,
  • řešili jsme celkem 1955 případů týrání, zanedbávání či jiného sociálního ohrožení dětí,
  • v listopadu jsme v Kroměříži otevřeli další rodinný Klokánek pro čtyři až maximálně šest dětí,
  • uspořádali jsme 6 tuzemských týdenních poradensko-relaxačních pobytů pro náhradní rodiny, kterých se zúčastnilo celkem 93 rodin s 352 dětmi,
  • letních dětských táborů FOD se zúčastnilo 201 dětí z náhradních rodin a z dětských domovů,
  • ozdravných pobytů u moře v Itálii a ve Španělsku se v květnu a v červnu zúčastnilo celkem 234 dětí z náhradních rodin a z dětských domovů,
  • prázdninových ozdravných pobytů v Nízkých Tatrách se zúčastnilo 31 náhradních rodin s 123 dětmi,
  • podařilo se dosáhnout novely § 46 zákona o rodině, která dává přednost rodinné péči v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc před ústavní výchovou,
  • proběhla řada jednání na ministerstvech a v parlamentu,
  • průběžně jsme poskytovali bezplatné sociálně-právní poradenství,
  • provedli jsme mnoho besed a přednášek pro děti, studenty i pedagogy.
  • Ke dni 31. 12. 2001 měl FOD 7632 členů a 242 000 přispěvatelů,
  • členské příspěvky v roce 2001 činily 1 168 035 Kč,
  • proběhla dvě kola celonárodní sbírky FOD s celkovým výtěžkem dosahujícím 30 milionů korun, tj. o 4 miliony víc než v předchozím roce (ke Dni dětí: 10 milionů korun, vánoční: 20 milionů korun),
  • účelové dotace činily 6 072 182 Kč (MPSV: 5.051.432 Kč, MŠMT: 270 000 Kč, ostatní: 750 750 Kč)

Výdaje FOD na hlavní směry činnosti:

vyhledávání a pomoc ohroženým dětem

10 955 931 Kč

investiční a neinvestiční náklady azylových domů FOD Střecha

10 680 516 Kč

investiční a neinvestiční náklady zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc "Klokánek"

7 052 842 Kč

vyhledávání náhradních rodin

355 632 Kč

příspěvky na výživu dětí           

1 805 989 Kč

bezúročné půjčky potřebným rodinám

1 010 115 Kč

letní dětské tábory, poradensko-relaxační pobyty a ozdravné pobyty

4 993 243 Kč

Celkem:

36 854 268 Kč

Členské shromáždění FOD

Deváté členské shromáždění FOD se koná v sobotu dne 29. června 2002 v 11.00 hod. (prezence od 10.30 hod.) opět na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, nám. Jana Palacha č. 2, Praha 1 (výstupní stanice metra trasy A Staroměstská nebo tramvaj č. 17, poblíž je placené parkoviště – parkování jinde je problematické).

Na programu je zpráva o činnosti za rok 2001 a  první pololetí r. 2002, zpráva o hospodaření FOD, zpráva revizní komise, plán činnosti na období do dalšího  členského shromáždění v roce 2003, informace o tom, jak dopadlo hlasování o novele zákona o rodině ve vztahu k osvojení, bližší informace o projektu Klokánek, o dotačním řízení, diskuse.

Doufáme, že se nám podaří sponzorsky zajistit malé občerstvení, krátké pěvecké vystoupení dětí a videozáznam z pořadu o naší problematice. Pro Vaše děti bude připraven program se zajištěným dozorem.

Těšíme se na Vaši účast!

Složenka

Ke každému zpravodaji zasílanému našim členům přikládáme složenku znějící na číslo účtu 68 45 96/0300 ČSOB Praha 1. Jde o náš běžný účet, na který se zasílají členské příspěvky i jiné platby (splátky půjček, úhrady za LDT apod.). Z nového typu složenek nejsme bohužel schopni bez variabilního a specifického symbolu zjistit, o jakou platbu jde. Proto každá složenka má již vyplněný variabilní, případně i specifický symbol. Tyto symboly prosíme uvádějte i při platbě převodem.

Abychom Váš členský příspěvek mohli správně identifikovat a zaúčtovat, doplňte prosím jako specifický symbol číslo, které je uvedeno na štítku s Vaší adresou. Variabilní symboly jsou tyto: deset devítek – členské příspěvky, deset dvojek – příspěvky veřejnosti na sbírku, deset pětek – pobytové akce, deset sedmiček – půjčky, deset jedniček – nájmy. Přiloženou složenkou můžete uhradit členský příspěvek na rok 2002, případně i za roky předchozí, pokud jste se

k jejich zaplacení dosud nedostali. Podle stanov FOD se členské příspěvky platí nejméně 1x ročně v dobrovolné výši. Členský příspěvek  nemusí platit ten, kdo v témže roce přispěl na naši celonárodní sbírku, tj. na číslo účtu 30 55 103/0300.       

Děkujeme!

Pokuta zrušena

Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 7. 12. 2001 nám byla za údajně neoprávněné zprostředkování náhradní rodinné péče uložena pokuta ve výši 200 000 Kč, tj. v maximální možné výši. Proti tomu jsme podali rozklad, kterému bylo po třech a půl měsících (dne 11. 4. 2002) vyhověno. Řízení bylo zastaveno  a pokuta v plném rozsahu zrušena se zdůvodněním, že po novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí účinné od 1. 1. 2002 již ministerstvo práce a sociálních věcí není oprávněno pokuty ukládat, protože tato kompetence přešla na krajské úřady.

Největší dárci celonárodní sbírky FOD (zima 2001/2002):

NADACE NOVA (250 000 Kč), A/C PAYABLE (200 000 Kč), CITIBANK, a.s. (200 000 Kč), KORADO, a.s. (128 000 Kč), SELECT FOOD, s.r.o. (108 000 Kč), pan Roman BARTYZAL, (100 000 Kč), pan Ing, František DOSTÁLEK, (100 000 Kč), BRITISH AMERICAN TOBACCO ČR, s.r.o. (60 000 Kč), ETIGRAF, s.r.o. (60 000 Kč), PROTEL, engineering, s.r.o. (60 000 Kč), MEDPHARMA, s.r.o. (58 045 Kč), AISA, s.r.o. (50 000 Kč), CS DEVELOPMENT, s.r.o. (50 000 Kč), ČEZ, a.s. (50 000 Kč), pan Eduard HAKR (50 000 Kč), HUCULOČKA, s.r.o. (50 000 Kč), paní Taťána KOHLEROVÁ (50 000 Kč), KOVO – PLAZMA, s.r.o. (50 000 Kč), pan Ondřej LANDA (50 000 Kč), TECHNISERV NET, s.r.o. (50 000 Kč), pan Zbyněk VOTOČEK (50 000 Kč), ZONTA – Klub Praha Bohemia (50 000 Kč), SGS Czech Republik, s.r.o. (40 000 Kč), pan Václav VALÍN (40 000 Kč), IVAX – CR, a.s. (35 000 Kč), SEVEROČESKÉ DOLY, a.s. (35 000 Kč), TRANSCHEM, s.r.o. (35 000 Kč), pan Pavel BRÁZDA, (30 000 Kč), pan RNDr. Jaroslav FLEGR, CSc. (30 000 Kč) paní Jitka KUKLÍKOVÁ (30 000 Kč), PRIORITY, s.r.o. (30 000 Kč), SEVEROMORAVSKÁ ENERGETIKA (30 000 Kč), pan J. VRŠINSKÝ (30 000 Kč), pan Daniel FRAJT (25 000 Kč), RAMICO, s.r.o. (25 000 Kč), pan Ing. arch. Jaromír SVOBODA (24 000 Kč), pan Ladislav TOMÁŠEK (24 000 Kč), pan Karel NEUBAUER (21 000 Kč), ALVA – TRADE, s.r.o. (20 000 Kč), ATMOS Engineering, s.r.o. (20 000 Kč), paní Olga BURIÁNOVÁ (20 000 Kč), paní Alena DUNOVSKÁ (20 000 Kč), ELEKTRÁRNA OPATOVICE, a.s. (20 000 Kč), ENERGOPROJEKT PRAHA, a.s. (20 000 Kč), paní Jarmila FRANKENBERGEROVÁ (20 000 Kč), paní JUDr. Olga HOLEČKOVÁ (20 000 Kč), pan Milan HRUŠKA (20 000 Kč), paní Marie JANÁKOVÁ (20 000 Kč), pan Pavel JANEČEK (20 000 Kč), KOMUNITNÍ NADACE Ústí nad Labem (20 000 Kč), pan P. KOUPAL (20 000 Kč), Lékárna FAUSTŮV DŮM (20 000 Kč), paní Jaroslava NOHOVÁ, (20 000 Kč), PLZEŇSKÁ TEPLÁRENSKÁ, a.s. (20 000 Kč), PRAGOS AUTO, s.r.o. (20 000 Kč), PROWORK, s.r.o. (20 000 Kč), PŘÍHODA, s.r.o. (20 000 Kč), REPARE TRUTNOV, s.r.o. (20 000 Kč), SAURA, s.r.o. (20 000 Kč), SEAGRAM, s.r.o. (20.000 Kč), SEVEROČESKÁ ENERGETIKA (20 000 Kč), pan Prof. MUDr. Vladimír WAGNER, CSc. (20 000 Kč), ŽIVNOSTENSKÁ BANKA (18 117 Kč), CYNDIcate AK, s.r.o. (16 891,50 Kč), LESNÍ SPOLEČNOST Horní Blatná, a.s. (16 886,90 Kč), pan MVDr. Ing. Miloslav VALENTA (16.000 Kč), AVALON FINANCE, s.r.o. (15 000 Kč), pan Pavel BLATA (15 000 Kč), CAMINUS, s.r.o. (15 000 Kč), paní Johana HRUDÍKOVÁ (15 000 Kč), IMUNO-ALERGO, s.r.o. (15 000 Kč), pan Václav JONÁK (15 000 Kč), pan Jan KONÁŠ - KARAO, (15 000 Kč), pan Ing. Bohumil KOUŘÍM (15 000 Kč), KOVOTEX výrobní družstvo (15 000 Kč), MPL KAUF, s.r.o. (15 000 Kč), MÚ Brandýs nad Labem (15 000 Kč), NOVY, s.r.o. (15 000 Kč), pan František PATERA (15 000 Kč), ROCHE, s.r.o. (15 000 Kč), paní E. RYSOVÁ (15 000 Kč), pan Milan SUCHÝ (15 000 Kč), UPC ČESKÁ REPUBLIKA (15 000 Kč), ŘÍMSKOKATOLICKÝ FARNÍ ÚŘAD, Otrokovice (14 500 Kč), pan Ing. Martin KRUL (13 000 Kč), pan Jiří BLUM (12 000 Kč), paní Eva DUNDÁČKOVÁ (12 000 Kč), pan J. KUBIŠ (12 000 Kč), paní MEZEIOVÁ (12 000 Kč), pan Miroslav MICHÁLEK (12 000 Kč), PLAST 95, s.r.o. (12 000 Kč), paní Helena PETROVÁ (11 200 Kč), SILNIČNÍ INŽENÝRSKÁ SPOLEČNOST, s.r.o. (12 000 Kč), paní Ing. Irena ŠTĚPÁNKOVÁ (12 000 Kč), pan MUDr. Jaromír JIRUŠ (10 500 Kč), pan Ing. Čeněk NYKODEM – PÍSÍČKO (10 009 Kč), pan Jan PIVOŇKA (10 001 Kč), a po 10 000 Kč darovali: pan PharmDr. Z. ALTMANN, A.S.CENTRÁLNÍ, AXIM, s.r.o., AUDICO, s.r.o., paní Eva BÁRTOVÁ, paní Růžena BASLEROVÁ, BAXTER CZECH s.r.o., pan Ing, Petr BENDA, BHS Beteiligungs und Verwaltungsgesellschaft, s.r.o., BOHEXIM GLASS, s.r.o., pan Adolf BORN, pan Alexander BRÁNYIK, paní L. BŘEZINOVÁ, pan Jiří CELAR, CONSTEEL, a.s., CYMEDICA, s.r.o., ČESKÁ POJIŠŤOVNA, a.s., ČEZ, a.s., ČOINVEST, s.r.o., pan Jiří ČÍRTEK, D.A.S. – Servis, s.r.o., paní Jarmila DAVIDOVÁ, DEUS, s.r.o., pan Štefan DŽAČOVSKÝ, EEprojekt, s.r.o., ETC Business Center, s.r.o., EURO HOT DOG, s.r.o., FCC – První česká projekční a stavební, a.s., FEMONT OPAVA, s.r.o., pan Jaromír FIŠER, pan Vladimír GABRIEL, GMB Českomoravská gastronomická společnost, pan Petr GRUFÍK, pan Ing. Jiří HANZAL, pan Ladislav HAVEL, HBO Česká republika, pan Jaroslav HRDLIČKA, ICER Tcheco, s.r.o., INFINITY, a.s., INTER-ACTA, a.s., INVESTIČNÍ KLUB, a.s., ISTERA, s.r.o., J.M. TRADE INTERNATION, s.r.o., pan JIRÁSEK, JOSEF STRNAD, s.r.o., paní MUDr. Eva KEJŘOVÁ, pan Ing. Petr KLOC, s.r.o., pan Tomáš KORANDA, paní Helena KOTOUČOVÁ, pan Ing. Dobroslav KOZÁK, pan František KRÁL, pan Ing. Jan KROUZA, pan Petr KŘENEK, paní PharmDr. Helena LACKOVÁ, paní Renée LAVECKÁ, M & H, Míča a Harašta, s.r.o., MANTA , s.r.o., pan PhDr. Miroslav MARŠÍK, CSc., MARTEK, s.r.o., paní Ludmila MARVANOVÁ, MAXDORF, s.r.o., pan Ladislav MAZURA, MIBCON, s.r.o., MKM – ASTER, s.r.o., MONEX, s.r.o., MÚZO Praha, s.r.o., paní MUDr. Marie NĚMEČKOVÁ, pan NETOPIL, NUKLEA, medical center, s.r.o., OFT INVEST, s.r.o. OS pracovníků obchodu, PALAS GRAND, s.r.o., PAKRA ZF – SERVIS, s.r.o., paní Pavla PÁRTOVÁ, paní JUDr. Zuzana PEJKOVÁ, pan Ing. Bohumil PERNER, PEŠEK a spol., s.r.o., paní Jitka PETRKOVÁ, PNEUFORM Hulín, s.r.o., PRAGMENT, s.r.o., pan Ing. Ivan PRACHENSKÝ, PREBON YAMANE (CZ), PRIMOSSA, a.s., paní Marta PROSTECKÁ, pan Mgr. Jiří PURKET, PVT, a.s., pan Bořivoj RAK, paní Zuzana RAKUŠANOVÁ, pan Martin ROSULEK – Rosservis, ROUS SURGICAL, s.r.o., SEDONA, s.r.o., paní H. SEMERÁDOVÁ, paní L. SCHÖNBEKOVÁ, paní Blanka SCHWARZEROVÁ, pan Josef SLAVÍK, SOTERAL, s.r.o., SOUD Beroun, STEVENSON AND ASSOCIATES, pan Josef STRNAD, s.r.o., pan Josef SUK, pan Jan ŠKVOR, pan Ladislav ŠRAGA, paní Milena ŠTĚPÁNKOVÁ, TAB průmyslová a zábavní elektronika, s.r.o., paní Vladimíra TICHÁ, TOMAN ZPS, s.r.o., TRADEINVEST, a.s., TRANGO, s.r.o., TRANSPORTSERVIS, s.r.o., pan Václav TRUBKA, pan JUDr. Otakar TUREK, pan František TYCHTL, pan JUDr. Otakar TUREK, VALET, s.r.o., pan Josef VALDHANS, paní Kateřina VOBECKÁ, VODNÍ ZDROJE LOVOSICE, s.r.o., VODOVODY A KANALIZACE, a.s. Trutnov, pan Aleš VOKÁLEK, pan Jan VOLHEJN, pan Petr VRŇATA, pan Ing. Milan ZACHARIÁŠ, ZD SVORNOST, Lovčice, ZEZ SILKO, s.r.o., ZIMBO CZECHIA, s.r.o., pan O. ZOUBEK

Děkujeme!

Hradčany hudební /VII s IPB Pojišťovnou

Je nám velkou ctí, že již posedmé je FOD jedním ze tří sdružení, jimž se houslový virtuos pan Josef SUK, IPB Pojišťovna a vydavatelství LOTOS rozhodli věnovat polovinu výtěžku ze vstupného (každému 27 000 Kč) dvou nádherných koncertů pořádaných ve dnech

18. a 19. dubna 2002 na Pražském hradě.

Děkujeme!

Největší věcné dary:

SAINT GOBAIN ORSIL (stavební izolace -100 000 Kč), YTONG, a.s. (stavební tvárnice - 83 225 Kč), MAKRAGRO, s.r.o. (práce a materiál - 70 000 Kč), paní JUDr. Kamila Šecová (výtěžek z knihy Gábina a víla Jasenka - 57 380 Kč), SOPRAS s.r.o. (koloběžky - 56 178,60 Kč), SPORT SCHWARZKOPF, v.o.s. (sportovní oděvy - 46 960 Kč), MSA, a.s. Dolní Benešov (skládka - 45 000 Kč), GROUPE SEB ČR, s.r.o. (elektrospotřebiče - 40 000 Kč), FRED (sportovní tašky - 38 276,30 Kč), Miller sport Bohemia, s.r.o. (kola - 30 000 Kč), pan Rudolf Kocek (hodinky - 27 000 Kč), SALVIA Tour - cestovní kancelář, spol. s.r.o. (sedací souprava - 27 000 Kč), ART VISION, (vánoční program pro děti - 25 000 Kč), JABLOTRON, s.r.o. (rekonstrukce domu - 22 599 Kč), paní Marie Rottrová (umělecké vystoupení - 20 000 Kč), QUELLE SERVICE, s.r.o. (oděvy - 18 024 Kč), pan Ing. Lubomír Zelinger (sanitární vybavení -17 982 Kč), paní Eva Růtová (umělecká díla - 17 480 Kč), CROCODILLE ČR, spol. s.r.o.(občerstvení - 15 624 Kč), nakladatelství AKIM (dětské hry - 15 288 Kč), ITEA, s.r.o. (veletržní služby - 15 000 Kč), WHIRLPOOL ČR (chladnička - 14 420 Kč), NOVÁ HUŤ, a.s. Ostrava (železo pro stavbu - 13 000 Kč), STAVEBNINY JANÍK (sleva na materiálu - 13 000 Kč), dm - drogerie markt, s.r.o. (věcný dar - 12 000 Kč), EAST TRADING COMPANY, s.r.o. (pračka - 12 000 Kč), M - TRADE, Lubomír Mareček (jízdní kola - 12 000 Kč), POTRUSIL, s.r.o. (nábytek - 11 993,70 Kč), PRAŽSKÉ PIVOVARY, a.s. (vitamíny - 11 490 Kč), paní Mgr. Eva KORELUSOVÁ (ušití plyšových klokánků - 11 000 Kč), K-SERVIS PRAHA, a.s. (cukrovinky - 10 840,20 Kč), HORNBACH Ostrava (sekačka na trávu - 10 000 Kč), MARIUS PEDERSEN (pronájem kontejneru - 10 000 Kč), TRUHLÁŘSTVÍ Alfons Kubela (sleva na nábytek - 10 000 Kč), NAREX Česká Lípa, a.s. (sleva na nářadí - 9 669 Kč), hotel HILTON Praha (pronájem sálu na vánoční program), KRAFT FOOD, s.r.o. (cukrovinky), KAMA (sportovní oděvy)

Děkujeme!

Za všechnu Vaši pomoc a upozornění na ohrožené děti mnohokrát děkujeme!

Zpravodaj FOD "Ohrožené děti" číslo 1/2002 (vyšlo v květnu 2002), vydává rada FOD se sídlem: Na Poříčí 6, Praha 1, 110 00,

tel./fax: 02/24 23 66 55, 02/24 22 11 37, IČO: 004 99 277, stránky FOD na internetu: www.fod.cz, e-mail: [email protected]_cz,

číslo běžného účtu: 68 45 96/0300 ČSOB, a.s., divize IPB Praha 1, číslo účtu celonárodní sbírky: 30 55 103/0300 ČSOB, a.s., divize PS Praha 4,

redaktorka: Marie Vodičková