Zpravodaj 2/2002

Obsah
Týrání překazil telefonát
Ďábelský plán
Dvanáct let za Lucinku, tři za Terezku
Jak pomoci týraným dětem?
"Laděnku odnesli čerti"
Pět sourozenců má být odebráno a rozděleno
Výstavba nových ústavů?
Klokánek místo ústavu!
"Rodí" se nový Klokánek
O dětech z Klokánků
Kojenecký ústav nebo rodina?
Jak se vyvíjejí "naše" případy?
Pobočky FOD
Najdou nové rodiče?
Vojtíšek dál čeká na nové rodiče
Osm dětí z minulého zpravodaje už má rodiče
27 dětí "nikoho" už je "někoho"
Zůstane Tomášek v ústavu?
Zvítězí láska, nebo nenávist?
Rozhodnutí MPSV o pokutě a rozklad FOD
Největší dárci celonárodní sbírky FOD (LÉTO 2002)
Největší věcné dary
Výrok auditora
Odkazy pro ohrožené děti
X. členské shromáždění FOD
Dejme dětem dárek

Vážení a milí členové Fondu ohrožených dětí, co nejsrdečněji Vás pozdravujeme a děkujeme Vám mnohokrát za všechnu Vaši morální a hmotnou podporu, která nám dodává silu v našem "boji" za práva dětí. Ve zpravodaji Vás opět chceme informovat o našich radostech a starostech i o konkrétních případech dětí, kterým jsme také díky Vaší podpoře mohli pomoci. I když s většinou orgánů péče o dítě máme výbornou spolupráci, čemuž jsme velmi rádi a velmi si toho vážíme, s některými úřady a také s MPSV, jak můžete zjistit i z tohoto zpravodaje a z médií, stále nemůžeme nalézt společnou řeč. Věříme ale, že s podporou veřejnosti a médií se praxe i těchto úřadů změní a že případy podobné těm o Laděnce, Tomáškovi a sourozencích Haluškových se nebudou opakovat. Dále Vás chceme potěšit zprávou, že i letošní letní kolo celonárodní sbírky FOD bylo úspěšné – jeho výtěžek dosáhl devíti a půl milionů korun. Je to sice o půl milionu méně než loni, ale i tak je to nádherný výsledek. Ještě jednou Vám za všechnu Vaši podporu a pomoc ohroženým dětem moc a moc děkujeme a přejeme Vám krásné Vánoce a šťastný rok 2003!

Týrání překazil telefonát

Dne 4. 12. 2002 zatelefonovala na FOD žákyně deváté třídy. Volala z bytu kamarádky na radu své babičky, která jí na nás dala telefon. Dívka uvedla, že doma to už nemůže vydržet, protože nevlastní otec ji bije. Matka se jí nikdy nezastane, asi se ho bojí. Následující den ji naše sociální asistentky na-vštívily ve škole. Za přítomnosti ředitelky dívka uvedla tyto skutečnosti: Otčím ji bije řemenem za známky horší než dvojka. Každý týden je sečte dohromady a tolik ran dostane. Teď v pátek to bude 22 ran. Také jí dává psát tresty, někdy je píše i do tří hodin do noci. Ráno musí vstávat jako první, dojít pro rohlíky a udělat všem snídani. Nemá čas na učení, pořád musí doma něco dělat a pak má špatné známky. Nevlastní otec ji také nutí, aby mu nalévala alkohol. Když se mu nelíbí sklenička, musí to vypít sama a nalít znovu do jiné. Jednou jí po tom bylo tak špatně, že zvracela. Dívka se dále svěřila s tím, že pomýšlela na sebevraždu. Chtěla spolykat prášky. Přála by si bydlet u vlastního otce. Slíbili jsme, že ho ihned zkontaktujeme. Pro jistotu jsme dívce ještě dali telefonické spojení na Klokánka. Naštěstí to nebylo zapotřebí. Ještě téhož dne se nám podařilo sehnat otce, který si dceru ještě týž večer převzal. Matka proti tomu nic nenamítala. Druhého dne jsme otci sepsali návrh na předběžné opatření a na otčíma dívky podali trestní oznámení. Samozřejmě jsme též informovali příslušný orgán sociálně-právní ochrany v Praze 9.

Ďábelský plán

Ďábelský plán se zrodil v hlavě otce šestileté Vendulky z Prahy 5. Aby na ni získal co nejvyšší sociální dávky, zakázal dceři chodit a přivazoval ji na kočárek. I na záchod a do koupelny ji přenášel a všude ji vozil na kočárku. Za jakýkoliv pokus o chůzi ji bil páskem. Skutečně se mu podařilo získat potvrzení o nejvyšším stupni postižení (invaliditě) dcery a nejvyšší sociální dávky. Otec nepracoval, žil jen z dávek a naštěstí neplatil nájem. Zřejmě jen díky tomu vyšlo záměrné mrzačení dcery po roce najevo. Při exekučním stěhování bez náhrady začal otec vykřikovat, že nemá kam jít a nezbývá mu, než skočit s dcerou z Nuselského mostu. Vendulka mu proto byla odebrána a převezena do nemocnice. Tady k úžasu všech začala holčička chodit, i když po tak dlouhé době znehybnění vratce jako batole a s oporou. Vyšetřením bylo zjištěno, že Vendulka netrpí žádnou vadou ani nemocí, která by ji měla omezovat v chůzi. Zjištěno však bylo velké vývojové opoždění v důsledku zanedbání a odepření pohybu, her, kontaktu s vrstevníky i dalších dětských aktivit.

Po několika dnech nás kontaktovala sociální pracovnice nemocnice, zda bychom Vendulku nemohli přijmout do Klokánku, že by to pro ni bylo lepší než diagnostický ústav nebo dětský domov. Toto řešení jsme tedy navrhli vedoucí sociálního odboru úřadu Prahy 5 a pozvali ji na návštěvu do Klokánku. S naším zařízením byla velmi spokojena a navrhla u soudu svěření Vendulky k nám. Soud návrhu vyhověl, a tak jsme holčičku 6. prosince přijali, jak téhož dne informovalo i televizní zpravodajství. Na záběrech bylo zřetelně vidět, jak se Vendulka radovala z každého kroku, jezdila na skluzavce a byla šťastná, že její věznění skončilo. Po televizních zprávách se ozvala matka, která rodinu opustila před půl rokem. Uvedla, že dceru nikdo netýral. Chodit prý nesměla pro svůj těžký zdravotní stav, jak jí sdělil otec, který všechno zařizoval. Proč se o ni půl roku nezajímala, vysvětlit nedokázala. Podle našeho názoru jsou u obou rodičů splněny podmínky pro jejich zbavení rodičovské zodpovědnosti a u Vendulky předpoklady pro náhradní rodinnou péči.

Dvanáct let za Lucinku, tři za Terezku

Martin Ježek, obžalovaný z utýrání čtyřleté Lucinky (zprav. 1/02 i předchozí) v roce 1993, za to, že těžce podvyživená a nemocná holčička vypila z hladu Sunar mladší sestře, dceři obžalovaného, byl rozsudkem městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2002 po devíti letech opět odsouzen ke dvanácti letům odnětí svobody za trestný čin ublížení na zdraví s nedbalostním následkem smrti. Podle našeho přesvědčení se však jednalo o vraždu.

Stejně směšný nám připadá trest tří let odnětí svobody, který byl dne 12. 12. 2002 pravomocně uložen matce malé Terezky Čermákové, zjevně také týrané a zanedbávané. I právní kvalifikace jako nedbalostní jednání se nám jeví nesprávná. Proti rozsudku hodláme podat podnět ke stížnosti pro porušení zákona.

Jak pomoci týraným dětem?

  • Nenechávejte si své poznatky o špatném zacházení s dítětem pro sebe. Situace je obvykle ještě horší, než se jeví zvenčí, malým dětem jde často o život.
  • Nasvědčují-li zjištěné poznatky týrání, je podle zákona nutno učinit neodkladně oznámení policii (oznamovací povinnost). Prověřují se i anonymní oznámení.
  • Informujte též orgán péče o dítě, příp. i některou nestátní organizaci, třeba FOD.
  • Zjistíte-li ve škole nebo jiném kolektivním zařízení na dítěti stopy týrání, zajistěte lékařské vyšetření, příp. i fotodokumentaci, a informujte neodkladně policii a péči o dítě.
  • Odmítá-li se dítě vrátit domů, informujte ho o možnosti přijetí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (např. Klokánek FOD), kde může až do rozhodnutí soudu zůstat i proti vůli rodičů. Dítěti velmi pomůžete, pokud je tam (s jeho souhlasem) přivedete nebo doprovodíte; samo většinou neví, co si počít.
  • Nevíte-li si rady, můžete kontaktovat nás nebo jinou nestátní či státní instituci na ochranu dětí.

"Laděnku odnesli čerti"

Nad krutostí mikulášské nadílky, kterou sedmileté Laděnce připravil orgán sociálně-právní ochrany dětí Prahy 9, se tají dech, a těm, co toho byli svědky, se dělalo nevolno. Právě na Mikuláše, půl hodiny před začátkem nadílky, na kterou se holčička tolik těšila, ji sociální pracovnice spolu se soudním vykonavatelem a s vyžádanou asistencí policie odvezla z Klokánku v Praze 8 (rodinné zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc) do ústavní péče.

Průsvitnou vyhublou holčičku s čerstvou popáleninou na ručičce (kterou si údajně způsobila sama) jsme přijali na žádost sociální pracovnice z Prahy 9 pro podezření z týrání. Rozum zůstává stát nad tím, že tatáž pracovnice si pro ni po měsíci přišla s vykonatelným soudním rozhodnutím o ústavní výchově – přestože Laděnce se u nás moc líbilo, přestože se skamarádila s ostatními "našimi" dětmi i se spolužáky ve škole a zamilovala si obě tety, které o ni střídavě po týdnu ve dne v noci pečovaly. Možná poprvé v životě zažila vlídné zacházení v citově vřelém prostředí, bez bití a křiku, dostatek jídla, hraček a krátký pocit bezpečí.

Nic nepomohl její pláč, že chce zůstat v Klokánku, nic nepomohlo, že se jako klíště držela své tety a odmítla jít i ke své matce.

Nic nepomohly ani naše prosby, aby "úřední osoby" u nás holčičku nechaly aspoň do zítřka. Laděnka se na Mikuláše moc těšila. Celé dopoledne zdobila se svou tetou piškoty a byla zvědavá, jak budou ostatním chutnat. Sociální pracovnice ale zamávala vykonatelným rozhodnutím a trvala na výkonu úřední moci.

A tak plačící Laděnku odvedli. Nezkazili Mikuláše jenom jí, ale i ostatním dětem a tetám, které oněměly zděšením. Ticho přerušil až ustrašený hlásek čtyřletého chlapce: "Laděnku odnesli čerti."

Pět dnů před odebráním se Laděnka naší psycholožce svěřila, že doma to bylo strašné. Táta mlátil mámu i ji. Bála se ho, často po nich házel nádobí, mlátil je obě pěstí nebo železnou dlouhou lžící na boty, i do obličeje. Fetoval. Když měl co, byl klidnější. Máma často volala policii, pořád se hádali. Holčička dále říkala, že někdy měla hlad i několik dní. Pila vodu, aby ho zahnala. Do školy neměla svačinu a nechodila na obědy. Doma se jí líbilo jen to, že byla s maminkou. Chtěla by být s ní.

V Klokánku se jí líbí nejvíc ze všeho. Má tu kamarádky, předtím žádné neměla. Maminka sem za ní může chodit každý den. Táta jí sprostě nadával, nikdy ji nepochválil, ani když mu řekla, že je nejlepší ze třídy ve čtení. Často měla ošklivé sny, když byl táta hnusný, a nemohla usnout. Bráška už to odkoukal od něj a taky ji mlátil. Asi myslel, že se to dělá. V testu tří přání uvedla: aby táta nemlátil mámu, aby nefetoval a aby měla baráček, kde by byla s mámou a bráchou. Kresba lidské postavy vykazovala výrazné patologické znaky. Holčička nakreslila jen obrovské hlavy bez těl – vyjadřuje to únik ze života, z reality, plachost, odtažitost, intenzivní úzkost, pocity viny, bezmocnost. Obdobně vyzněly i další projektivní testy.

Podle závěru psychologického vyšetření se jedná o dívenku s vysoce traumatickými prožitky chronických rodičovských konfliktů a domácího násilí, kterými je silně neuroticky i anxiozně poznamenána. Snaha o přežití a trvalé nenaplněné potřeby bezpečí, přijetí, jistoty a bezpodmínečné lásky u ní vedly až k sebepopírání a pocitům méněcennosti. Nyní si vytvořila silné náhradní vazby za chybějící rodinné vztahy k tetám v Klokánku. Pokud by došlo opět k vytržení z již známého a oblíbeného prostředí, kde je velmi spokojena, mohlo by hrozit rozvinutí posttraumatického šoku, příp. psychického onemocnění. Silná vazba na matku je naplňována jejími denními návštěvami. Matka bydlí poblíž a denně za dcerou dochází. To by při změně zařízení s ohledem na špatnou ekonomickou situaci rodiny nebylo možné. Psycholožka doporučovala přeřadit do Klokánku z celotýdenní školky i jejího bratra a ponechat obě děti v tomto zařízení, kde u Laděnky postupně dochází ke zlepšení psychického stavu.

Bez ohledu na tyto závěry a vztah Laděnky k matce odvezli holčičku do dětského domova, který je hromadnou dopravou téměř nedostupný.

Podle novely zákona o rodině (§ 46) účinné od 1. 7. 2002 může soud namísto do ústavní výchovy svěřit dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a poskytuje-li toto zařízení rodinnou péči, má přednost před ústavem. Naše Klokánky mají pověření MPSV jako tato zařízení a péče je tu založena na principech rodinné výchovy. Mnohé soudy nám děti svěřují nejen na základě předběžného opatření, ale i na základě rozsudku. Je neuvěřitelné, že jiné státní orgány povolané chránit děti je odtud násilně odebírají do ústavní výchovy, dokonce za účasti unifor-movaných policistů. V jednom případě se tak stalo přesto, že tím došlo k rozdělení sourozenců podle věku do různých ústavů, u další skupiny pěti sourozenců to nyní reálně hrozí.

V zemích EU neexistuje, aby děti do deseti let byly umisťovány do ústavu. Zato se tam běžně pracuje s termíny "systémové týrání" a "syndrom vyhoření". U nás se o tom cudně mlčí. A tak se ptáme, zda se najde ústřední státní orgán, který zajistí, aby se u nás s dětmi nezacházelo jako s balíky, které lze libovolně a násilně posunovat z místa na místo bez ohledu na jejich přání a citová traumata, která tím utrpí.

Pět sourozenců má být odebráno a rozděleno

S pěti dětmi paní Haluškové jste se mohli seznámit v listopadu prostřednictvím Klekánice. Loni v srpnu jsme je přijali na žádost matky, která se s nimi ocitla na ulici. Přestože u nás byli zaopatřeny, nařídil nad nimi obvodní soud pro Prahu 5 na návrh sociální péče Prahy 13 ústavní výchovu. Soud zamítl i návrh matky, aby děti byly svěřeny do Klokánku, kde už jsou adaptované a spokojené a kde, na rozdíl od ústavní výchovy, mohou být spolu. Rozdělení sourozenců jsme se pokusili – prozatím úspěšně – zabránit. Na úrovni vedoucího sociálního odboru bylo dohodnuto, že je u nás ponechají až do rozhodnutí městského soudu o odvolání matky proti zamítnutí jejího návrhu na svěření dětí k nám.

Bližší skutečnosti můžete zjistit ze stížnosti sociální pracovnice Klokánku paní Markéty Šuldové, kterou dne 4. 10. 2002 adresovala MPSV:

"Azylový dům Klokánek v Praze 8, ve kterém pracuji jako sociální pracovnice, je zařízení Fondu ohrožených dětí a je určen pro děti vyžadující okamžitou pomoc (§ 42 z. č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). Děti k nám mohou být umístěny na základě rozhodnutí soudu o předběžném opatření, rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče AD Klokánek nebo na základě dohody o přijetí s rodiči nebo rodiči a OPD."

Dne 2. srpna 2001 nám paní Renata Halušková svěřila do péče své nezletilé děti Renatu, nar. 1991, Žanetu, nar. 1993, Nikolu, nar. 1994, Kláru, nar. 1998 a Denise, nar. 2000 na základě dohody o přijetí. Důvodem k umístění byly bytové a finanční problémy matky, která z těchto důvodů již péči o děti nezvládala. Děti se u nás postupně zadaptovaly, začaly zde spolu s ostatními dětmi navštěvovat školu a školku a navázaly v Klokánku vazby, které jsou u těch menších dětí v současné době již velmi pevné. Je to dáno i tím, že v Klokánku bydlí všichni sourozenci v jedné bytové buňce, kde spolu se "svojí tetou" obývají tři pokoje s příslušenstvím. Teta se o děti stará 24 hodin denně po celý týden, teprve pak se střídá s druhou tetou. Tento způsob péče o děti navozuje atmosféru rodinného prostředí a pomáhá tak dětem překlenout psychické trauma po odchodu z rodiny a lépe se vyrovnat se svojí situací. U malých dětí se tak často setkáváme s tím, že si velmi rychle vytvářejí citovou vazbu ke "své tetě", která sice rodiče pouze zastupuje, ale pokud se rodiče o děti nemohou nebo nechtějí starat, dává teta dítěti pocit jistoty a bezpečí a projevy psychické deprivace jsou pak daleko menší (nebo žádné), než je tomu při ústavní výchově. V tomto duchu jsem také psala zprávu na OPD v Praze 13 i k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, protože jsem se od paní E. dozvěděla, že k soudu podala návrh na nařízení ústavní výchovy, aniž se s námi o situaci dětí a dalším postupu v řešení jejich situace poradila. Na děti se nikdy nepřijela podívat a na moje námitky, že děti mohou zůstat v našem zařízení, kde si již zvykly a vytvořily si zde citové vazby ke své tetě i širšímu okolí v Klokánku, měla zcela odlišný názor a tyto argumenty jí nepřipadaly podstatné. Na jaře letošního roku proběhlo soudní jednání, při kterém byla nařízena ústavní výchova nad nejmladšími dětmi, Klárkou a Denískem. Matka se do rozsudku odvolala, ale odvolání pak vzala zpět, protože jí paní E. řekla, že se Klokánek bude zavírat a děti by pak neměly kam jít. Toto tvrzení paní E. však bylo zcela lživé a paní Haluškovou pak velmi mrzelo, že jí uvěřila. Další soud ohledně starších dětí Renáty, Žanety a Nikoly se konal později a do tohoto rozsudku se matka opět odvolala. Odvolací soud ještě neproběhl. Paní E. ujistila matku i mě, že počkají na nabytí právní moci druhého rozsudku, aby mohlo být všech pět sourozenců umístěno do DD najednou a nedošlo tak k narušení sourozenecké vazby, která je u těchto dětí velmi silná. Každý člověk, který má vztah k dětem a nechce jim zbytečně ublížit, musí uznat, že oddělení sourozenců v situaci, kdy to není vůbec nutné, by bylo velmi kruté. Přesto mi paní E. dne 1. 10. 2002 telefonovala, že první rozsudek nad nezletilými dětmi Klárkou a Denískem nabyl právní moci a obě děti budou v nejbližších dnech přemístěny do Dětského domova. Upozornila jsem paní E. na její slib o neoddělování sourozenců, který dala matce i mne, o tom však odmítla se mnou diskutovat. Znovu jsem se jí snažila vysvětlit, že by děti neměly měnit prostředí s ohledem na jejich psychiku a už vůbec ne tímto způsobem. Paní E. mi však odpověděla, že v ústavu se o děti postarají stejně jako my a děti si tam zvyknou. Tento postoj je zcela neprofesionální a vypovídá o necitlivém přístupu k dětem, které si toho za svůj krátký život prožily již dost. Pokud se paní E. domnívala, že by děti neměly být v Klokánku pouze na základě dohody o přijetí s matkou, která jim nedokáže zajistit řádnou péči a za dětmi velmi málo chodí, mohla dát k soudu návrh na svěření dětí do péče AD Klokánek a nemuselo vůbec dojít k takto nepříjemné a vyhrocené situaci. V případě dětí, které jsou nám svěřeny soudně, vždy spolupracujeme s OPD, domlouváme se na dalším postupu a vzájemně si sdělujeme nové skutečnosti. Podle zákona o rodině má výchova v rodině nebo v zařízení rodinného typu přednost před ústavní výchovou. Paní Halušková podala 2. 10. 2002 s naší pomocí k soudu návrh na nařízení předběžného opatření, na jehož základě by děti byly svěřeny do péče našeho AD Klokánek. Pokud soud jejímu návrhu nevyhoví, bude se matka odvolávat. Matka si zároveň vzala dvě nejmladší děti na základě propustky k sobě. Uvědomuje si závažnost celé situace a nechce, aby děti takto trpěly. Paní E. mi opět telefonovala dne 3. 10. 2002, aby upřesnila termín přemístění dětí do DD. Sdělila jsem jí proto, že děti jsou nyní u matky. Vzhledem k tomu, že děti jsou v Klokánku na základě dohody o přijetí s matkou, nemáme právo děti matce (nebo rodičům) nevydat. V tomto směru se mnou velmi direktivně jednala vedoucí OPD paní H., která se jednoznačně přiklonila k názorům paní E. Celý tento postup, který OPD zvolilo, považuje za správný. To, že se ublíží malým dětem, že tato situace zcela zbytečně zasáhne jejich psychiku, naruší již vytvořené citové vazby a povede tak k psychické deprivaci, která děti ovlivní i v dospělosti, nepovažuje paní H. zřejmě za důležité. K tomuto problému se po celou dobu stavěla tak, jako by vůbec neexistoval.

Na základě výše uvedených závažných skutečností podávám stížnost proti postupu sociální pracovnice paní E. a vedoucí OPD paní H. ve věci nezletilých výše uvedených sourozenců. Tento postup není v souladu se zákonem o rodině ani se zákonem o sociálně-právní ochraně dětí.

Na závěr bych chtěla ještě podotknout (a velmi ráda), že s naprostou většinou OPD nejen v Praze, ale i mimo Prahu máme v současné době výbornou spolupráci. Sama OPD se na nás obracejí se žádostmi o umístění dětí, ať už na základě dohody o přijetí nebo předběžného opatření v těch naléhavějších případech. Další postup a "osudy" těchto dětí pak řešíme společně a nemáme problém se domluvit. Vždy nám jde totiž společně o děti. Uvědomujeme si, jak je jejich "dušička" citlivá a zranitelná a hledáme proto takové řešení, které by jim v dané situaci co nejméně ublížilo."

V odpovědi ze dne 5. 12. 2002 ředitelka odboru sociální politiky a rodiny Ing. Marie Kudlová uvádí:

"Provedeným šetřením jsme dospěli k závěru, že pracovnice OPD Praha 13 postupovaly v souladu se zákonem. Souhlasíme s Vámi v tom, že při výkonu sociálně-právní ochrany dětí je důležité brát zřetel na sourozenecké vazby mezi dětmi a že je třeba postupovat tak, aby k narušení těchto vazeb pokud možno nedošlo. V případě dětí Haluškových a Holubových však nastala situace, která bohužel nedovolovala zásadu zachování sourozeneckých vazeb bezezbytku naplnit. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 9. 2001, kterým byla nařízena ústavní výchova u nezletilých dětí Kláry, Denise a Anety Haluškových, nabyl po zastavení odvolacího řízení právní moci dne 12. 4. 2002. Oproti tomu rozsudek téhož soudu ze dne 20. 8. 2001 o nařízení ústavní výchovy nezletilých dětí Štefana, Martina, Renaty, Žanety a Nikoly Holubových dosud pravomocný, a tudíž ani vykonatelný, není.

Podle § 28 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, je okresní úřad povinen po právní moci rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy sjednat dobu a místo přijetí dítěte do zařízení pro výkon ústavní výchovy. Pokud se rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte rozhodnutí soudu nepodrobí, musí okresní úřad podat soudu návrh na výkon rozhodnutí. OPD Praha 13 tedy plnilo svou zákonnou povinnost, když začátkem října 2002 učinilo kroky k provedení rozsudku o nařízení ústavní výchovy, který se stal pravomocným již v dubnu 2002. Zařízení Fondu ohrožených dětí Klokánek v Praze 8 je zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle § 42 zákona č. 359/1999 Sb., ve kterém nelze vykonávat ústavní výchovu dětí. Proto bylo nezbytné dojednat přemístění nezl. Kláry a nezl. Denise do některého ze zařízení určených pro výkon ústavní výchovy. OPD se přitom snažilo najít zařízení, ve kterém by mohl být umístěn co největší počet dětí ze sourozenecké skupiny dětí Haluškových a Holubových. Takový postup mu ukládá i ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., ze kterého vyplývá, že okresní úřad má působit na to, aby sourozenci byli v ústavním zařízení umístěni společně. Orgány sociálně-právní ochrany dětí však v tomto směru nemají konečné slovo, neboť jim nepřísluší rozhodovat o tom, do kterého konkrétního zařízení pro výkon ústavní výchovy budou děti umístěny.

Po přezkoumání shromážděných poznatků zastáváme názor, že Vaše zařízení si v případě nezletilých dětí Haluškových v poslední době nepočínalo nejvhodnějším způsobem. Je pravdou, že nezl. Klára a nezl. Denis pobývali v Klokánku v Praze 8 na základě dohody s matkou a že v podobných situacích zpravidla nemůže zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc bránit tomu, aby rodiče převzali děti zpět do své péče.Vašemu zařízení nicméně bylo známo, že existuje pravomocný rozsudek nařizující ústavní výchovu nezletilých dětí Haluškových. Rovněž bylo Vašemu zařízení známo, že matka dětí je nespolehlivá osobnost, která upřednostňuje své vlastní potřeby před potřebami dětí a která není schopna ani krátkodobě zajistit řádnou péči o své děti (tyto skutečnosti konstatovalo Vaše zařízení ve zprávě pro OPD ze dne 14. 1. 2002). Přes to všechno jste nezl. Kláru a nezl. Denise propustili 1. 10. 2002 bez vědomí OPD k matce na návštěvu. Tento krok nelze označit za jednání v rozporu se zákonem, ale zároveň ho také nelze považovat za jednání v zájmu dětí. Jsme přesvědčeni, že jste žádost paní Haluškové o propuštění dětí měli konzultovat s OPD a ve spolupráci s ním řešit vzniklou situaci tak, aby se děti neocitly v nevyhovujícím prostředí paní Haluškové. Ve svém podání ostatně sami uvádíte, že u dětí umístěných ve Vašem zařízení na základě dohody s rodiči řešíte další postup společně s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí, a proto jste neměli činit výjimku ani u dětí Haluškových. Podle informací, které máme k dispozici, navíc paní Halušková v dohodě s Fondem ohrožených dětí uvedla OPD v omyl ohledně toho, kde se nezl. Klára a nezl. Denis nacházejí. Zatímco OPD v součinnosti s Policii ČR pátralo po dětech v obavě z jejich ohrožení, Fond ohrožených dětí o místě jejich pobytu neinformoval. Takové jednání již považujeme za naprosto neseriózní."

Odpověď ministerstva nás nepřekvapila: tak jako vždy – úřad nepochybil. Proč nebylo využito legální možnosti ponechat sourozence společně u nás, jsme se z odpovědi bohužel nedozvěděli.

Výstavba nových ústavů?

Ministerstvo školství hodlá v nejbližší době otevřít několik desítek nových dětských domovů i diagnostických a výchovných ústavů. Zákon o ústavní výchově totiž snižuje v průběhu dvou let počty dětí ve skupinách z dosavadních dvanácti až patnácti na polovinu, čímž se sníží i celková kapacita školských ústavních zařízení. Je pro nás opravdu těžko pochopitelné, proč namísto toho stát nepodpoří rozvoj profesionálních náhradních rodin, které kromě přínosu pro dítě jsou navíc nesrovnatelně lacinější – na jednom dítěti v profesionální rodině (tj. též v Klokánku) stát ročně ušetří nejméně 100 000 Kč. Při zhruba sedmi tisících dětech v kojeneckých ústavech a dětských domovech by celková úspora činila tři čtvrtě miliardy korun ročně! Šetří se teď na každém kroku, proč ne také tam, kde je to ve prospěch dětí?

Klokánek místo ústavu!

V minulých zpravodajích jsme Vás informovali o našem novém projektu Klokánek, jehož cílem je nahradit ústavní výchovu přechodnou a okamžitou rodinnou péčí. V současné době máme celkem osm Klokánků, které mají pověření jako zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc – pět funguje jako klasická profesionální náhradní rodina, kdy "klokaní" tety a strýcové o děti pečují ve svých bytech, tři fungují na bázi střídavé péče dvou stabilních tet, které o děti pečují po všech stránkách jako v rodině nonstop vždy celý týden v našich azylových domech. Na rozdíl od ústavní výchovy nedochází při umístění sourozenců k jejich rozdělování do různých zařízení podle věku (do tří let jsou to kojenecké ústavy a zdravotnické dětské domovy, od tří let diagnostické a výchovné ústavy a dětské domovy spadající pod resort školství), neboť děti přijímáme bez ohledu na věk, včetně novorozenců. Třebaže např. ve Velké Británii jsou děti mladší deseti let zásadně umisťovány jen do rodin, včetně profesionálních pěstounských rodin a obdobná situace je i v dalších zemích EU, u nás je stále v praxi dávána přednost ústavům. Přitom ročně je do ústavní péče u nás umisťováno víc než čtyři tisíce dětí, z toho polovina je mladších tří let. A právě u kojenců a batolat jsou následky ústavní deprivace nejtěžší. Vyplývá to nejen ze zahraničních, ale z našich již mnoho let starých i výzkumů.

"Rodí" se nový Klokánek

Přesto pevně věříme, že s pomocí soucítící části veřejnosti se budou Klokánky i bez státní dotace dále rozrůstat. V říjnu t. r. nám Úřad MČ Prahy 11 pronajal pro zřízení Klokánka mateřskou školu s krásnou zahradou, kde vzniknou rodinné buňky se zaměřením na miminka
a batolátka jako alternativa kojeneckého ústavu. Hledáme pro ně hodné "klokaní" tety pro střídavou týdenní péči. Uvítáme jakoukoli pomoc při vybavování nového Klokánku vhodným nábytkem i potřebami pro malé děti – kočárky, ošacení a další. První velký dar pro nového Klokánka věnovala firma MERLONI ELETTRODOMESTICI – elektrospotřebiče do čtyř buněk v hodnotě 120 000 Kč. Manželé Josef a Ludmila Faltusovi ze Stanu u Bezdružic nám přivezli kočárky, vaničky, chodítka, plyšová zvířátka a další věci pro kojence a batolátka.
Po otevření Klokánku v Praze 4 budeme mít v těchto našich zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc 100 míst. Průměrná doba pobytu dítěte zde činí necelé čtyři měsíce. Ročně tak můžeme pomoci třem stovkám dětí. Do kojeneckých ústavů a dětských domovů je jich však umisťováno tři tisíce ročně. Pomůžete nám otevřít další Klokánky? Bylo by jich potřeba nejméně desetkrát tolik.

Za každou Vaši pomoc mnohokrát děkujeme!

O dětech z Klokánků:

  • Již rok žije v Klokánku osmiletá Danuška, jejíž rodiče jsou bezdomovci. Holčičku jsme přijali na žádost OPD, když měli být vystěhováni z ubytovny, kde nadto byly naprosto nevyhovující podmínky. Veškerý majetek rodičů se vešel do několika igelitových tašek. Danušku ale mají moc rádi, a i ona je. Jsou to jediní rodiče, kteří ji u nás denně navštěvují. Kolem třetí hodiny odpoledne si ji vezmou na vycházku a v šest hodin večer ji vracejí. Danuška se na ně vždy těší a se svou situací je naprosto spokojená.
  • Těsně před letošními letními prázdninami nás kontaktoval otec se žádostí, abychom přijali jeho osmiletého syna a našli pro něj náhradní rodinu. Uvedl, že před rokem mu ho přivedla matka, která jej má svěřeného do péče, a od té doby se o něj nezajímá. On již má novou rodinu, jeho družka chlapce nesnáší a ten dělá samé naschvály. Žárlí na mladšího sourozence a on si s ním neví rady. Ve škole se ale chová dobře a výborně se učí. Dítě jsme ihned přijali. Byl to mimořádně hodný a milý chlapec, kterému se u nás ihned zalíbilo. Sám spontánně říkal, že v Klokánku čeká na novou maminku. Milujících rodičů se dočkal za necelých šest týdnů, ještě o prázdninách.
  • Na vlastní žádost jsme přijali dvanáctiletou Janu, která to už doma nemohla vydržet. Švagr ji neustále ponižoval, nadával jí a křičel na ni, a nikdo se jí nezastal. Cítila se doma jen na obtíž. Tyto skutečnosti potvrdila i její starší sestra, která Janu doprovázela. Matka nakonec souhlasila nejen s Klokánkem, ale i s pěstounskou péčí.
  • Na doporučení okresního úřadu (OPD) a žádost matky nám přivezla sanita do Klokánku přímo z porodnice šestidenní miminko. Počká u nás v rodinném prostředí na rozhodnutí matky, zda bude schopná převzít dcerku do své péče, nebo zda dá souhlas k jejímu osvojení. Kéž se rozhodne dobře.
  • Rozsudkem Okresního soudu v Plzni nám byla svěřena třináctiletá dívka, opakovaně vrácená z pěstounské péče – nikoli pro poruchy chování, ale vždy z důvodu úmrtí jednoho z pěstounů. Je to velice hodná, mírná a milá dívka. Proto máme velkou radost, že za necelé dva měsíce jsme pro ni našli rodinu, kde se jí velmi líbí a kde snad už konečně najde pocit jistoty a bezpečí.
  • Neznámá mladá žena přivedla letos v říjnu do Klokánku šestnáctiletou dívku, kterou uviděla sedět na zemi před obchodem, smutnou a špatně oblečenou. Dala se s ní do řeči a zjistila, že dívka je na útěku z domova, kde byla opakovaně pohlavně zneužita druhem matky. Matka, které se dívka svěřila, jí to pak vyčítala a tvrdila, že je to její vina, že ho sama svedla. Od té doby se doma cítila jako černá ovce a rozhodla se utéct. Naše sociální asistentka rodinu ihned navštívila. Matka "vinu" dcery potvrdila a k jejímu pobytu u nás dala nakonec souhlas. Poměry v rodině byly na první pohled víc než podprůměrné, všude nepořádek, zima, zakouřeno. Druh matky byl potetovaný snad po celém těle.

Naše Klokánky od otevření prvního z nich (Žatec) v září 2000 do 10. 12. 2002 přijaly celkem 231 dětí (112 dětí se vrátilo po vyřešení nebo zlepšení situace domů, 33 dětí přešlo do osvojení nebo pěstounské péče, 9 dětí bylo umístěno do ústavní výchovy, 7 dětí bylo předáno do péče druhého rodiče, u 5 pubertálních dětí musel být pobyt ukončen pro agresivitu či jiné závažné poruchy chování a 3 děti odešly po dosažení zletilosti).

Nejčastějšími důvody přijetí jsou bytová a finanční nouze, domácí násilí, alkoholismus rodičů, zanedbávání, zneužívání nebo týrání dítěte, výchovné problémy, hospitalizace osamělého rodiče a svěření dítěte se žádostí o zajištění náhradní rodinné péče.

Nejvíce dětí bylo svěřeno do našeho pražského Klokánku – od jeho otevření v prosinci 2000 jím prošlo již 152 dětí (ve věku do tří let – 21 dětí, od tří do šesti let – 18 dětí, od šesti do deseti let – 46 dětí, od deseti do patnácti let – 48 dětí a 19 dětí bylo starších patnácti let). Na základě žádosti rodičů bylo přijato 90 dětí, na žádost OPD se souhlasem rodičů 43 dětí, na základě rozhodnutí soudu bylo přijato 12 dětí a na vlastní žádost sem přišlo 7 dětí.

Kojenecký ústav nebo rodina?

Přímé adopce jsou legální
Od počátku letošního roku se nám podařilo prostřednictvím přímých adopcí uchránit od kojeneckého ústavu šest dalších miminek. Ve všech těchto případech nás ještě před porodem požádaly matky o pomoc s tím, že neznají žádnou vhodnou rodinu a nechtějí dát dítě do ústavu. Bohužel ministerstvo práce a sociálních věcí zastává názor, že tyto tzv. přímé adopce jsou protiprávní. Přitom zákon o rodině je uvádí dokonce na prvním místě, tj. ještě před tzv. souhlasem bez vztahu k určité osobě a před osvojením na základě nezájmu. Opak je však pravdou – rodiče mohou své dítě svěřit do předadopční péče a pokud dítě není v ústavu, nikdo jiný než rodiče takové oprávnění nemá.

Jak je to v cizině?
V Rakousku jsou novorozenci, jejichž rodiče je chtějí dát do adopce, předáváni budoucím osvojitelům přímo z porodnice, v Německu jsou před osvojením dva měsíce v profesionálních rodinách. I ve Velké Británii jsou děti mladší deseti let umísťovány do profesionálních pěstounských rodin, nikoliv do ústavů. Jen u nás každoročně stovky nechtěných novorozeňátek putují do kojeneckých ústavů, aby zde přečkaly šestinedělí matky a mnohé i víc než roční soudní řízení. Dokonce i tehdy, když si matky samy přejí uchránit své dítě ústavní deprivace a dát je přímo do prověřené rodiny. Třebaže totiž zákon o rodině tzv. přímou adopci připouští, zákon o sociálně-právní ochraně dětí ji z pravomoci úřadů vyloučil. A tak matkám, které se děsí kojeneckého ústavu a samy vhodnou rodinu neznají, nakonec nezbývá než kontaktovat nás či jiný nestátní subjekt.

Děťátko přímo z porodnice
"Rádi bychom se s Vámi podělili o příběh, který změnil náš život. S manželem jsme spolu žili již několik let a protože jsme neměli vlastní děti, požádali jsme okresní úřad o zprostředkování adopce. Bylo nám sděleno, že čekací doba je asi čtyři roky. Po roce čekání jsme se z novin dozvěděli o činnosti FOD. Na základě našeho dopisu se nám ozvala paní Tomková, která nám při osobní návštěvě řekla o možnosti přímé adopce, tj. o možnosti osvojit novorozené miminko přímo z porodnice, aniž by se dostalo do kojeneckého ústavu. Upozornila nás na všechna možná úskalí, i na to, že si matka nakonec své rozhodnutí může rozmyslet. Neváhali jsme ani minutu. Na tu chvíli, kdy nám z FOD zavolali onu radostnou zprávu, že se miminko narodilo a má se čile k světu, do konce života nezapomeneme. Hned na druhý den jsme jeli do porodnice, abychom navštívili děťátko a paní... říkejme jí třeba paní Eva, protože toto jméno znamená dárkyně života. Byli jsme napjatí z toho, jak bude návštěva probíhat a taky jsme měli obavy, zda si to paní Eva přece jen nerozmyslí. Ale naše setkání předčilo i to nejlepší očekávání. Když jsme poprvé uviděli ten malý růžový uzlíček, plakali jsme dojetím, jak my – noví rodiče, tak i paní Eva. Celé odpoledne jsme si mohli miminko chovat. Také jsme si povídali s paní Evou. Vše probíhalo tak nějak samozřejmě, počáteční nervozita se z nás vytratila. Nakonec nám bylo jen líto, že jsme se nepoznali s paní Evou už dříve, určitě bychom všichni to období očekávání prožívali s větším klidem. Jsme rádi, že jsme paní Evu poznali, chápeme důvody, které ji vedly k jejímu rozhodnutí a je nám líto, že se v tak těžké situaci ocitla. Ona sama nám řekla, že je šťastná, že mohla poznat rodiče, kteří přijmou za své dítě, o něž se ona nemůže starat. Z návštěvy jsme odjížděli klidní, šťastní a nedočkaví. Každý den, co byla paní Eva s miminkem v porodnici, jsme jí volali. Vždy nám vyprávěla, jak celý den probíhal, jestli miminko v noci spalo, kdy a proč plakalo. Za pět dnů jsme si jeli společně s pracovníky FOD děťátko převzít. Neobešlo se to sice bez slz, ale když jsme po odbavení nutných úředních formalit nasedli do auta a všichni tři ujížděli domů, byl to ten nejkrásnější okamžik v našem dosavadním životě. S paní Evou jsme se znovu setkali po šesti týdnech, kdy musela znovu úředně potvrdit své rozhodnutí. Vůbec jsme se toho neobávali, právě naopak. Těšili jsme se, že se opět uvidíme. Paní Eva byla zvědavá, jak se miminku daří, ale bylo vidět, že je se vším vyrovnaná. Když jsme jí ukázali fotky našeho krásného a šťastného děťátka, bylo vidět, že se upřímně raduje, že je u nás a že nemuselo vůbec, ani na krátkou dobu, do kojeneckého ústavu. Dnes jsou našemu miminku čtyři měsíce, což je asi doba, kdy by se z ústavu dostalo do rodiny. Neumíme si vůbec představit, že bychom tyto čtyři měsíce nemohli prožít společně a že bychom byli ochuzeni o všechny ty báječné okamžiky, kdy se na nás poprvé usmálo, kdy začalo zvedat hlavičku nebo kdy se poprvé samo převrátilo na bříško. A všechny ty úřední formality, včetně soudního jednání, probíhaly celkem hladce a navíc – co je to všechno proti jednomu rozzářenému dětskému obličejíčku… (Prosíme o zachování anonymity. Děkujeme.)

Jak se vyvíjejí "naše" případy?

  • Roční Petruška (zprav. č. 1/02 - "Bez mámy") byla v červenci t. r. po půlročním zbytečném pobytu v dětském domově propuštěna do péče babičky – poté, kdy matka dosáhla zletilosti a oba rodiče uzavřeli sňatek. Zatím však je u ní jen na návštěvě. Řízení o ústavní výchově nadále pokračuje. Doufáme, že bude zastaveno.
  • Tři sourozenci z Kroměřížska (zprav. č. 1/01 – "Neuvěřitelný postup státních orgánů") byli na základě výkonu soudního rozhodnutí předáni v červenci t. r. do péče matky poté, kdy se vrátila z Německa a o vrácení dětí požádala. Výkon rozhodnutí proběhl velmi drasticky, děti se návratu domů bránily, křičely a snažily vse soudní vykonavatelce utéct, ale neměly šanci. Dům byl obklíčen policií a děti s rukama zkříženýma za zády byly násilím dostrkány do auta. Nad jejich výchovou byl nařízen dohled. Naštěstí jsou děti podle poznatků sociální péče i našeho šetření a rozhovoru s nimi ve škole v pořádku a doma spokojené. Péče matky se výrazně zlepšila. Sama nás pozvala kdykoliv i na neohlášenou návštěvu.
  • Ukrajinská dvojčátka (viz rozhodnutí o pokutě) již jsou osvojena.

Pobočky FOD

Pobočky FOD na níže uvedených adresách jsou připraveny přijímat Vaše poznatky o ohrožených dětech, které si samy pomoci nedokážou:

Praha, Na Poříčí 6, 110 00 Praha 1, tel./fax: 224 221 137, 224 236 655

Beroun, S. K. Neumanna 1141, 266 01, pošt. schr. 19, tel.: 311 626 173

Brno, Francouzská 58, 602 00, tel.: 545 215 105

České Budějovice, Senovážné nám. 2, 370 01, tel.: 386 356 868

Kroměříž, Riegrovo nám. 193, 767 01, tel.: 573 345 555

Litoměřice, U Trati 3, 412 01, tel.: 416 735 551

Most, Budovatelů 1987, 434 01, tel.: 476 700 082

Olomouc, Sokolská 50, 772 00, tel.: 585 221 649

Opava, Pekařská 32, 746 01, tel.: 553 616 497

Ostrava, hotelový dům Jindřich, Nádražní 66, 702 00 Ostrava 1, tel.: 596 112 341

Pardubice, Masarykovo nám. 1484, 530 02, tel.: 466 714 413

Plzeň, Barrandova 8, 301 43, tel./fax: 377 455 132

Prostějov, Lidická 86, 796 01, tel.: 582 315 753

Tábor, nám. Fr. Křižíka 2840, 390 01, tel.: 381 254 606

Teplice, Masarykova 50, 416 65, tel.: 417 570 046

Zábřeh, Sušilova 40, 789 01, tel.: 583 411 714

Zlín, Sportovní hala, U Zimního stadionu 4286, 760 01, tel.: 577 432 538

Žatec, Studentská 1044, 438 01, tel.: 415 714 040

Najdou nové rodiče?

Třináctiletou Lenku svěřil do Klokánku letos v srpnu rozsudkem okresní soud poté, kdy její pěstouni o ni odmítli nadále pečovat s odůvodněním, že ji nezvládají a že to s ní nejde ani po dobrém, ani po zlém. Nutno přiznat, že Lenka rozhodně není vzorné dítě a že naše "klokaní" teta, která o ni ve svém bytě pečuje, se s ní dost natrápí. Přesto jí moc přeje trvalé rodinné prostředí s kamarádským a lidským přístupem v kvalitní pěstounské rodině. Ve své zprávě mj. uvádí, že "Lenka nutně potřebuje blízkou osobu, které by se mohla svěřit se svými osobními problémy. Za měsíc pobytu u nás jsem se takovou osobou stala já – věří mi, že ji nikdy nezradím a že ji mám ráda, i když mě často zlobí. Postupně se její chování přece jen zlepšuje. V předchozí rodině musela být hodně bita, protože při vytýkání nedostatků má zřetelný strach v očích a rukama si kryje obličej, i když u nás samozřejmě nic takového nezažila. Je to milé děvče, vděčné za pochvalu a pohlazení. Ráda se přitulí – toho se jí asi dříve nedostávalo. Je bezpodmínečně nutné pracovat na zvýšení její ctižádosti a sebevědomí. I když má spoustu chyb, je to v jádru dobré děvče. Zaslouží si laskavou mámu, která jí moc chybí."

Šestiletý Frantík žije od narození v ústavní péči. Je to milý chlapec, ale jeho psychomotorický vývoj je ovlivněn dlouhodobým pobytem v kolektivním zařízení. Žádný z rodičů se o něj nezajímá. František je po operaci srdeční vady, prognóza je příznivá, chlapec nebere žádnou medikaci. Jeho nemocnost je podprůměrná. Najde i on "své doma"?

Hodně lásky potřebuje také sedmiletý Tomášek. Trpí těžkou zrakovou vadou, středně těžce opožděným psychomotorickým vývojem a citovou i podnětovou deprivací. Je úzkostný, na změny reaguje pláčem. Samostatně se pohybuje po třídě i ostatních místnostech, navyká si na chůzi podél zdi, někdy opakuje jednoduché slabiky po dospělých. Pozná i on, co je to rodina?

Se žádostí o nalezení náhradní rodiny pro dvanáctiletého Jirku a jeho jedenáctiletou sestru Haničku se na nás obrátila vedoucí sociálního odboru městského úřadu společně s orgánem sociálně-právní ochrany dětí. V jejich dopise se uvádí:

"U obou dětí byla nařízena ústavní výchova v souvislosti s rozvodem rodičů, když ani jeden z nich nebyl schopen se o děti řádně postarat. Děti žily ve velmi nuzných poměrech, trpěly nedostatečnou stravou a absencí jakékoli školní přípravy. Od r. 1998 jsou oba sourozenci umístěni v dětském domově. Otec o ně nikdy žádný zájem neprojevil, zájem matky je minimální. Děti v domově navštěvuje sotva 1x za rok, nepošle jim ani dopis nebo pohled, nevzpomene si na narozeniny ani svátek. O umístění dětí do pěstounské péče jsme žádali již v roce 1999, kdy jim bylo devět a osm let. Tehdy nám byl jejich spis vrácen s tím, že dle vyjádření DD nejsou k umístění do pěstounské péče vhodné. O náhradní rodinu jsme žádali znovu v r. 2001. Nyní nám byl spis opětovně vrácen s tím, že žádná rodina nalezena nebyla, protože děti jsou již velké.

Za této situace vidíme jedinou možnost pomoci dětem najít náhradní rodinu prostřednictvím FOD.

Jirka navštěvuje pátou třídu ZŠ, učí se průměrně, je manuálně zručný. Baví ho sport a výtvarná výchova, navštěvuje kroužek keramiky. Hanička chodí do čtvrté třídy ZŠ, učí se rovněž průměrně, ráda chodí na výlety, má ráda ruční práce. Obě děti jsou zdravé, bez výchovných problémů, kamarádské a šikovné." Najdou se i pro ně hodní rodiče?

O nalezení náhradní rodiny pro dvanáctiletou Soničku nás požádal dětský domov. Dívka byla odebrána z rodiny pro velmi špatnou péči ve dvou letech. Jak uvádí ředitel DD, nyní již delší dobu touží po rodině. V poslední době tato touha zesílila, protože ani její otec již o ni nejeví dlouhou dobu absolutně žádný zájem. Soňa je citlivá a milá dívka, pozitivně naladěná. Pohybově je velmi zdatná, již několik let se věnuje aerobiku. Na své věci je pořádná. Velice ráda pomáhá v kuchyni. Při vaření je velmi šikovná. Stále opakuje, že chce být kuchařkou. Umí se radovat i z maličkostí. Ve škole výborně prospívá (navštěvuje pátý ročník ZvŠ). Třídní učitelka uvádí, že Soňa je ve škole hodná, milá, ochotná kdykoli pomoci, pracovitá, svědomitá. Učivo zvládá výborně. I letos patří mezi nejlepší žáky. Přes svůj handicap – nedoslýchavost – se snadno začleňuje do kolektivu, dobře se orientuje a skvěle odezírá. Pozná i ona, co je to "doma"?

V dětském domově a předtím v kojeneckém ústavu od narození žije šestiletá Ivetka. Je to velmi hodná, milá a společenská holčička s lehčí formou Downova syndromu. Je samostatná v sebeobsluze i osobní hygieně, pokynům rozumí a používá asi dvacet smysluplných slov. Má všechny předpoklady pro to, aby se ještě lépe vyvíjela v rodině. Rodiče na ni sice platí stanovené ošetřovné, ale dceru se žádným způsobem nezajímají, a to ani telefonicky či písemně. Podle našeho přesvědčení jsou splněny podmínky pro zbavení rodičů rodičovské zodpovědnosti. Noví rodiče holčičky by pak mohli být i jejími zákonnými zástupci. Najdeme je?

Ani desetiletá Dianka dosud nepoznala normální rodinu. V nynějším dětském domově žije od svých tří let. Její psychomotorický vývoj je s ohledem na anamnézu nadprůměrný. Již ve třech letech měla dobrou výslovnost a velkou slovní zásobu. Navštěvuje základní školu, je živého temperamentu, ráda zpívá a kreslí. Pochvala ji motivuje k lepším výkonům.

Vojtíšek dál čeká na nové rodiče

Na nové milující rodiče stále čeká nyní již dvouletý Vojtíšek. Po několikaměsíčním pobytu v kojeneckém ústavu, kam byl nakonec z nemocnice umístěn, se jeho somatický stav nezlepšil. Po psychické stránce dokonce došlo k velkému zhoršení. To, co ho v nemocnici naučili, v KÚ zapomněl. Zatímco předtím byl čilé a usměvavé miminko, v průběhu pobytu v KÚ propadl apatii a těžké deprivaci. Přesto, že je mu již dva a půl roku, neumí vůbec jíst ani pít. Neumí ani rozmixovanou stravu polykat. Celou dobu byl krmen sondou, kterou měl obvykle zavedenu trvale. Ekzém na tvářičkách měl zřejmě z toho, jak mu na ně sondu lepili náplastí. Nyní se opět nachází v nemocnici. Podrobil se operaci, při které mu byl proveden vývod přímo do žaludku, kam je mu nyní vpravována tekutá výživa. Je to asi lepší než stálé sondování. Chlapec ale nutně potřebuje rodinu, kde by ho měli rádi, kde by své opoždění dohnal a kde by ho také naučili normálně jíst. Pak by vývod mohl být zrušen. V nemocnici ho naši pracovníci a členové často navštěvují a Vojtíšek se pomalu ze své apatie probouzí. Snad i on pozná láskyplné rodinné prostředí, když to vlastní ho kvůli jeho zdravotnímu stavu odmítlo.

Jeho velmi dobře situovaní rodiče dokonce lékařům rozhořčeně vyčetli, že jejich dítěti zachránili život. V dopise nemocnici mimo jiné uvedli: "Víte, kdykoliv si vzpomenu na to, když se Vojta narodil, na bezprostřední okamžiky po porodu, měl jsem takový divný až nepříjemný pocit, že není vše, jak má být, protože jeho projevy byly úplně jiné než jsem si představoval. Zakrátko se to potvrdilo. Žena měla těžký porod a za to, co vytrpěla, se jí nedostalo to, co jiným matkám. Když jsme dostali zprávu z "jipky", to už byl na Karlově, že má Vojta sepsi a že je to s ním velmi vážné, měli jsme oba pocit úlevy, že vše skončí. Na rozdíl od paní Z. , která je za Pavlíka lékařům vděčná, my máme trochu jiné pocity. Do této situace jsme se dostali naším přičiněním, ale ne naší vinou a od nového života jsme čekali něco jiného."

I na devítiletého Radečka rodiče zapomněli. Chlapec navštěvuje druhou třídu ZvŠ s výborným prospěchem. Je to velmi milý chlapec, usměvavý, zvídavý, hovorný a bezprostřední. Na svůj věk je dosti hravý a neposedný. Mezi dětmi je oblíben, rád ostatním pomáhá. Miluje pohádky. Často o nich vypráví a s některými pohádkovými bytostmi se při hře ztotožňuje. Často vyhledává citový kontakt, rád se mazlí. Spolu s dětským domovem si přejeme, aby i on měl co nejdřív trpělivé a milující rodiče.

Paní Tomková,
obracím se na Vás s prosbou o vyhledání vhodné hostitelské rodiny pro třináctiletou Petru, žákyni šesté třídy základní školy. Sama projevila zájem o kontakt s hostitelskou rodinou. Jedná se o milé, citlivé a vstřícné děvče. Oba rodiče o ni dlouhodobě nemají zájem a v poslední době přerušili styk i prarodiče, kteří si ji brali na víkendy i prázdniny. V našem dětském domově je umístěn i její jedenáctiletý bratr Petr. Do rodiny (příp. i pěstounské) by měli jít společně. Předem Vám velice děkuji za pomoc a těším se na další spolupráci.
sociální pracovice DD

V kojeneckém ústavu se od narození nachází roční Sárinka. I když rodiče dali souhlas s osvojením, pro její zdravotní handicap se pro ni rodina dosud nenašla. Holčička je na jedno očičko nevidomá, na druhém má 19 dioptrií. Na nožičkách má zkrácené šlachy, protože je musela mít dlouho v sádře – proto je nutno s ní cvičit. Nyní je po operaci ledvinových kamenů. Po stránce psychické je holčička v normě. Najdeme i pro ni někoho, kdo ji bude mít rád?

O pomoc při nalezení alespoň hostitelské rodiny pro svou klientku se na nás obrátilo Zařízení pro zdravotně postižené. Součástí tohoto zařízení je i chráněné bydlení, kde je v současné době ubytováno šest klientek. Většinou odcházejí na víkendy domů, ale jednadvacetiletá Monika zde zůstává. Do zařízení přišla z dětského domova, kde byla umístěna od svých pěti let. Nyní pracuje jako pomocná síla v kuchyni restaurace, kde je spokojena. Při práci je velice pečlivá a všichni si ji chválí. Monika trpí častými depresemi. Podle psychiatra i psychologa se u ní jedná o lehkou mentální retardaci, která je ovlivněna těžkou psychickou deprivací z dětství. Ačkoli Monika neztratila veškerý kontakt s rodiči, není z důvodu nevyhovujících podmínek možné, aby se vracela domů. Zařízení by jí proto chtělo pomoci touto cestou nalézt lidi (nejlépe z Hradce Králové a okolí), u kterých by našla to, co ztratila v dětství – rodičovskou lásku. Jako nejvhodnější se jeví hostitelská péče v době víkendů a pracovního volna. Najde i ona "své" lidi ?

Osm dětí z minulého zpravodaje už má rodiče

Jistě Vás také potěšíme zprávou, že osm dětí z minulého zpravodaje už má komu říkat "mami" a "tati". V nových rodinách již jsou tři sourozenci Lukáš, Kristýnka a Maruška (15, 13 a 12 let), dvě sestřičky Ivetka a Lucinka (10 a 7 let), David a Marek (12 a 8 let – oba byli nakonec svěřeni do pěstounské péče svých "klokaních rodičů", když jinak jim na návrh OPD Prahy 13 hrozila ústavní výchova), nevidomá Lenka (9 let) a nyní již zletilá Marcela (18 let).

27 dětí "nikoho" už je "někoho"

Od počátku letošního roku do konce října nalezlo prostřednictvím FOD nové rodiče celkem 27 dětí – od těch nejmenších ve stáří čtyř dnů, až po osmnáctiletou dívku, která do nové rodiny přišla z dětského domova krátce po dosažení zletilosti. Dívky jsou letos ve veliké přesile – jsou jich přesně dvě desítky. Přímo z porodnice přešlo do náruče budoucích osvojitelů sedm nemluvňátek. Nové rodiče dále získala dvě batolata (roční a dvouleté), dva pětiletí předškoláčci, 11 dětí mladšího školního věku (z toho pět bylo osmiletých), tři děti staršího školního věku, jedno šestnáctileté a jedna dívka již osmnáctiletá. Z toho 13 dětí bylo údajně neumístitelných z důvodu romského (8), poloromského (4) a romsko-pákistánského (1) původu.

Zůstane Tomášek v ústavu?

Nové rodiče mohl mít i sedmiletý Tomášek. Paní PhDr. Lenka Průšová a další úředníci z MPSV však rozhodli, že mu bude lépe v ústavu. S jeho zatím smutným příběhem jste se mohli seznámit v Občanském judu (TV NOVA).
Vzápětí po doručení minulého zpravodaje, ještě v červnu, se "naší" paní Tomkové ozvali manželé Fišerovi z Prahy, kteří jsou prověření žadatelé o osvojení. Všichni jsme se těšili, že Tomášek u nich bude již o prázdninách a v nové rodině zahájí i školní docházku. Naše radost byla předčasná. Nejprve trvalo tři měsíce, než byl dohledán spis a předložen na ministerstvo. Dozvěděli jsme se k našemu úžasu, že úřady nad Tomáškem již zlomily hůl a vyřadily ho z databáze jako beznadějně neumístitelného. Manželům Fišerovým bylo nejprve sděleno, že dostat ho do péče nebude žádný problém – Tomášek je od narození v ústavu, nikdo z rodičů se o něj nezajímá a stát pro něj až dosud žádnou rodinu nenašel. Najednou ale bylo všechno jinak. Paní dr. Průšová a jeií kolegové po jednání s manžely Fišerovými rozhodli, že pro Tomáška nejsou dost dobří. Proč, to nejprve tajili. Když si ale žadatelé vymohli zápis z jednání, nevěřili jsme svým očím. Uvedeny byly následující důvody:

  • manželé žádali o osvojení, a ne o pěstounskou péči,
  • absolvovali školení pro osvojitele, ne pro pěstouny,
  • chlapec je údajně obtížně zvladatelný a manželé nevědí, do čeho jdou,
  • chlapec prý má astma a potřebuje rodinu nejlépe z horské oblasti,
  • chlapec je alergický a žadatelé mají dvě kočky,
  • rodiče dali jen souhlas k osvojení, a proto pěstounská péče není možná.

Zmíněné důvody jsou naprosto nesmyslné. Pokud dr. Průšová považovala za nutné školení pro pěstouny, již dávno jej mohla žadatelům zařídit. Údaje o chlapci čerpala ze zprávy staré několik let – nyní chlapec dle vyjádření DD žádné výchovné problémy nemá. Astmatický záchvat se u něj již několik let neobjevil a nemá ani alergické potíže. Navíc žadatelé dali obě kočičky k příbuzným. Na to jim bylo sděleno, že alergeny v bytě zůstávají několik let. Tomášek si však i v DD hraje s kočičkami a žádné obtíže kvůli tomu nemá. Je dojemné, že by si PhDr. Průšová přála pro dítě rodinu z horské oblasti. Poněkud zarážející ale je, že jí vůbec nevadí, že chlapec vyrůstá v DD Cheb – tamní ovzduší asi o mnoho lepší než pražské není. Zcela absurdní a právně nesmyslný je důvod, že dítě nemůže být svěřeno do pěstounské péče, pokud rodič dal souhlas k osvojení. Kdybychom na vlastní oči neviděli záznam z jednání, podepsaný úředníky z MPSV, ani bychom nevěřili, že něco takového je možné. Paní dr. Průšová nás ale nešokuje poprvé. Setkali jsme se s ní i v případu anonymního miminka Adélky, kdy nás veřejně nařkla z trestného činu, kterého jsme se měli dopustit tím, že jsme Adélku převzali a postarali se o ni (pohříchu ale nevěděla, o jaký trestný čin by se mělo jednat). I v tomto případě se pak zahalila tajemným mlčením a v televizním pořadu se vymluvila na informační embargo. Na její rozhoř-čené vyjádření pro MFD, že budeme vyrábět lidi bez identity, hned tak nezapomeneme – reagovali jsme pak článkem "Mrtvé dítě, dobré dítě?". Bohužel naděje na povolení návštěvy a hostitelské péče, jak se o něm v následujícím dopise zmiňují manželé Fišerovi, po nesouhlasném vyjádření MPSV zhasla.

Zvítězí láska, nebo nenávist?

Jak to prožívali ti, kteří chtěli a stále chtějí dát Tomáškovi domov, si můžete nyní přečíst:

"O adopci dítěte jsme uvažovali několik let. K pevnému rozhodnutí jsme dospěli po úmrtí našeho mladšího syna. Žádost jsme podali dne 2. 4. 2001. Za dva týdny se sociální pracovnice přišly podívat na naše bytové poměry a potom se půl roku nedělo nic, vůbec nic. Až počátkem října jsme byli pozváni k prvnímu pohovoru s psychologem. Následovalo školení pro budoucí osvojitele. Toto školení musím velmi vyzdvihnout. Ač máme zkušenosti s výchovou vlastních dětí a já i několik let pedagogické práce, doporučuji toto školení všem lidem, kteří chtějí osvojit dítě. Doporučovala bych ho vřele i rodičům vlastního dítěte. Školení jsme ukončili před Vánocemi 2001, a tím jsme byli zařazeni do seznamu "čekatelů". A tak jsme čekali a čekali. V červnu 2002 se nám dostal do rukou zpravodaj FOD. Zde nás hned chytil za srdíčko malý sedmiletý chlapeček Tomášek. Proto jsme hned navštívili paní Tomkovou z FOD. Ta nám k našemu úžasu ukázala fotografie hned několika dětí, které čekají, až si je někdo najde. Ale Tomášek byl Tomášek. Paní Tomková nás okamžitě zkontaktovala se sociální pracovnicí dětského domova paní Liptákovou. Ta nás informovala, že Tomášek je právně volný a reference o něm nebyly vůbec špatné. Naše srdce zaplesala. Byla to ale radost předčasná. Zjistili jsme, že Tomášek byl státními orgány postupně vyškrtán z našich databází jako neudatelný a uklizen do databáze mezinárodní. Tam by jako již sedmileté dítě zřejmě zůstal až do své plnoletosti. Jsme přesvědčeni, že díky rivalitě státních orgánů vůči FOD byl Tomík odsouzen k tomu, že nikdy nebude moci někomu říkat "mámo, táto". Snad to byl jeden z mnoha důvodů, proč jsme se rozhodli získat právě jeho. V té chvíli ale proti nám státní orgány postavily barikádu úředníků.

Při prvním kontaktu s MPSV jsme byli ujištěni, že získat Tomíka není žádný problém. Je právně volný, my jsme prověřeni a vyškoleni a státními orgány nám nebylo nabídnuto žádné dítě. Tomík měl jít od září do první třídy, vše tedy vycházelo ideálně. Říkali jsme si, že s námi prožije ještě měsíc prázdnin, bude mít čas se s námi sžít a bez problémů nastoupí do školy již v našem bydlišti. Byli jsme v čilém telefonickém kontaktu s dětským domovem. Nechtěli jsme ale za Tomáškem předčasně jet, abychom mu svou návštěvou neublížili a nevyvolávali v něm zbytečné naděje pro případ, že by došlo ke zdržení nebo negativnímu rozhodnutí MPSV. Naše zlé tušení se vyplnilo. Tomáškovy materiály putovaly snad po celé republice a prázdniny už byly dávno pryč. Mezitím se nám státní orgány snažily Tomíka rozmluvit a oháněly se čtyři roky starou lékařskou zprávou.

Konečně spis doputoval na MPSV k PhDr. Lence Průšové a nastal šok. Její nechuť a nenávist k FOD se přes nás převalila jako lavina. Osočila nás, že máme Tomáška doma, že chceme čachrovat s dětmi, že děti nejsou housky na krámě a že se nemáme starat, protože jen ona to může rozhodnout. Proč na jejich "postupy" má doplácet opuštěné dítě, je vůbec nezajímalo. Protože jsme ale nedali pokoj, pozvala si nás PhDr. Průšová na 13. 9. 2002 na pohovor. Postavili proti nám tým úředníků a bylo nám jasné, že už bylo rozhodnuto. Tomášek nám byl zamítnut. Zápis z jednání, který jsme si nakonec vymohli, je snůška překroucených a nepravdivých údajů.

Vzhledem k tomu, že proti tomuto "Zápisu z jednání" neexistují opravné prostředky, dostalo nás ministerstvo do patové situace. Jak se dál bránit proti nepravdám a zvůli několika úředníků? Jedinou šanci jsme viděli v medializaci. Oslovili jsme proto TV Nova a paní redaktorka Legnerová z Občanského juda začala ihned jednat. Během natáčení reportáže došlo k několika významným událostem. Po návštěvě Okresního úřadu v Sokolově nám snad bude povolena návštěva a hostitelská péče. Televize bez problémů natočila Tomíka ve skupině dětí i rozhovor s paní ředitelkou. Paní doktorka Průšová se však schovala za tiskovou mluvčí. Té dala závěry nové lékařské zprávy, avšak zásadně překroucené a zneužité proti nám a Tomíkovi. Teprve na základě naší stížnosti na její postup byla dr. Průšová donucena se štábem Občanského juda hovořit, samozřejmě bez kamery. Z rozhovoru jasně vyplynulo, že není schopna argumentovat. Nakonec prohlásila, že důvody, proč pro Tomáška nejsme vhodnými žadateli, jsou TAJNÉ.

Jak to vše dopadne? Zvítězí pravda a láska, nebo lež a nenávist? Jak dlouho ještě budou moci takoví úředníci jednat podle své libovůle, bez ohledu na zájmy dětí? Díky Občanskému judu jsme mohli Tomáška alespoň vidět. Dovolí nám úřady stát se jeho rodiči?"

manželé Fišerovi, Praha

Rozhodnutí MPSV o pokutě a rozklad FOD

V minulém zpravodaji jsme Vás stručně informovali, že pokuta ve výši dvě stě tisíc korun, která nám byla v maximální možné výši uložena Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR za údajné porušení zákona o sociálně-právní ochraně dětí, byla na základě našeho rozkladu po třech a půl měsících z procesních důvodů zrušena (s odkazem na novelu o přechodu kompetencí na krajské úřady). Možná by některé naše členy a příznivce zajímalo, z jakých důvodů byla pokuta uložena a jak jsme argumentovali v našem rozkladu. A to tím spíše, že náš mnohaletý "boj" s odborem sociální politiky a rodiny MPSV bohužel pokračuje i nadále, jak dokládá i článek o Tomáškovi. Tento odbor také dosáhl letos na jaře toho, že dotace ve výši třinácti milionů korun, doporučená nám na náš projekt Klokánek odborem sociálních služeb MPSV, nám nakonec poskytnuta nebyla. Přesto doufáme, že tento "boj" nebude trvat věčně. Utěšuje nás alespoň to, že s naprostou většinou okresních, místních a městských sociálních úřadů (OPD) máme – v zájmu ohrožených dětí – výbornou spolupráci.

Rozhodnutí o pokutě

V odůvodnění rozhodnutí MPSV ze dne 7. 12. 2001 č. j. 21/51686/2001, jímž nám byla uložena pokuta ve výši 200 000 Kč, se uvádí:

"Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 11. května 2001 č. j. 24408/2000 bylo uděleno Fondu ohrožených dětí pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, v následujícím rozsahu:

  • vyhledávání dětí, na které se sociálně-právní ochrana zaměřuje,
  • pomoc rodičům při řešení výchovných nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě,
  • pořádání v rámci poradenské činnosti přednášek a kurzů zaměřených na řešení výchovných, sociálních a jiných problémů souvisejících s péčí o dítě a jeho výchovou,
  • činnost zaměřená na ochranu dětí před škodlivými vlivy a předcházení jejich vzniku,
  • zřizování a provoz zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc,
  • převzetí zajišťování přípravy fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny, kterou jinak zajišťuje okresní úřad,
  • navrhování okresnímu úřadu fyzických osob vhodných stát se pěstouny v zařízení pro výkon pěstounské péče,
  • vyhledávání fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny a jejich oznamování okresnímu úřadu.

V souvislosti s vydáním pověření byl Fond ohrožených dětí dne 17. května 2001 písem-ně upozorněn na nutnost dodržovat zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, a zejména na skutečnost, že nemá oprávnění ke zprostředkování náhradní rodinné péče. Tato podmínka byla ze strany Fondu ohrožených dětí, i přes výslovné upozornění Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, několikrát porušena.

Podle ustanovení § 59 odst. 3 zákona č. 359/1999 Sb. je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR oprávněno uložit pokutu pověřené osobě až do výše 200 000 Kč, jsou-li dány důvody pro odnětí pověření podle § 50 odst.1 písm. a) a b) zákona č. 359/1999 Sb.

I. Podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona je důvodem pro odnětí pověření, jestliže pověřená osoba nevykonává sociálně-právní ochranu v rozsahu stanoveném v pověření a za podmínek stanovených v § 49 a porušuje povinnosti vyplývající z tohoto pověření. Ode dne udělení pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, tj. od 11. května 2001, byly zaznamenány případy, kdy Fond ohrožených dětí zprostředkoval náhradní rodinnou péči.

Tím tedy překročil rozsah svého pověření a rovněž porušil ustanovení § 10 odst. 4 zákona, z něhož vyplývá pro pověřenou osobu zákonná povinnost oznámit okresnímu úřadu skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti uvedené v § 6 odst. 1 zákona, tedy takové děti, na které se sociálně-právní ochrana dětí vztahuje, a to bez zbytečného odkladu potom, kdy se o takové skutečnosti dozví.

Fond ohrožených dětí vyhledával děti a předával je do péče jiných osob, čímž překročil rámec pověření, a to v následujících případech:

Nezletilý Leoš P., nar. 2001, byl po narození svěřen dne 26. září 2001 matkou do péče zařízení Klokánek (zařízení Fondu ohrožených dětí pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle § 42 zákona) v Žatci s tím, že matka požádala Fond ohrožených dětí o vyhledání náhradní rodiny. Leoš byl dne 11. listopadu 2001 předán pracovníky Fondu ohrožených dětí osobám, které nebyly ve vztahu k tomuto dítěti zákonným způsobem prověřeny (§ 22, § 27 zákona). Fond ohrožených dětí přitom není oprávněn provádět zprostředkování náhradní rodinné péče. O skutečnosti, že mu bylo dítě matkou svěřeno, měl Fond ohrožených dětí bez zbytečného odkladu uvědomit okresní úřad v souladu s § 10 odst. 4 zákona, neboť se jednalo o dítě, které se ocitlo bez péče rodičů a na které se tudíž ve smyslu § 6 odst.1 zákona zaměřuje sociálně-právní ochrana. Řešení celé situace náleželo do působnosti orgánů sociálně-právní ochrany, jejichž postup v těchto případech upravuje zákon o sociálně-právní ochraně dětí a zákon o rodině. Tím, že Fond ohrožených dětí předal dítě neprověřeným osobám, vystavil dítě nebezpečí, že se ocitne u osob nezpůsobilých k péči o děti, zvláště o děti takto útlého věku. Do současné doby nesplnily osoby, jimž bylo dítě svěřeno, povinnosti nutné podle zákona pro zprostředkování náhradní rodinné péče. O zprostředkování náhradní rodinné péče Fondem ohrožených dětí byl informován Krajský úřad Brno čistě náhodně, přímo od osob, které nezletilého Leoše převzaly do své péče. Blíže spisová dokumentace Okresního úřadu Hodonín, č. spisu …

Do České republiky byla dovezena dvojčata ukrajinské státní příslušnosti Anastasya a Iryna B., nar. 1999, za účelem léčení. Dne 27. srpna 2001 byla předána doprovázejícím strýcem do péče zařízení Klokánek v Praze a dne 4. září 2001 byla předána prostřednictvím pracovníků zařízení Klokánek do rodiny žadatelů o zprostředkování osvojení. Žadatelé, kteří převzali do své péče nezletilá dvojčata, byli při jejich převzetí Fondem ohrožených dětí informováni, že celá záležitost bude po právní stránce do jednoho měsíce vyřešena. Žadatelé byli uvedeni v omyl, neboť Fond ohrožených dětí nemá pověření ke zprostředkování náhradní rodinné péče. Zprostředkování osvojení dětí z ciziny zajišťuje pouze Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně. Navíc Ukrajina neratifikovala Úmluvu o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení z roku 1993, podle které se při zprostředkování ve vztahu k cizině postupuje. Blíže spisová dokumentace Okresního úřadu Uherské Hradiště, č. spisu …..

Dne 30. října 2001 byla předána pracovníkovi Fondu ohrožených dětí nejm. holčička, novorozenec asi 2 dny starý s tím, že matka o něho nechce pečovat a zároveň nesouhlasí s umístěním dítěte ve zdravotnickém zařízení. Proto se obrátila na Fond ohrožených dětí se žádostí o zprostředkování osvojení. Fond ohrožených dětí toto přislíbil a prakticky realizoval tím, že vyhledal osoby se zájmem o osvojení takovéhoto dítěte v rámci rodin, které s Fondem ohrožených dětí spolupracují. O vzniklé situaci je informoval a zároveň je vyzval k podání návrhu na předběžné opatření, jímž měla být nejm. holčička předána do jejich péče. Fond ohrožených dětí v tomto případě opět porušil povinnost, kterou má podle § 10 odst. 4 zákona jako osoba pověřená k výkonu sociálně-právní ochrany, tedy oznámit bez zbytečného odkladu okresnímu úřadu skutečnost, že se dozvěděl o dítěti, o jehož výchovu nemají rodiče zájem, a proto je na jeho ochranu třeba uplatnit příslušná opatření sociálně-právní ochrany. Místo toho Fond ohrožených dětí převzal odpovědnost za zajištění náhradní rodinné péče, ačkoliv k jejímu zprostředkování není oprávněn, a sám pro dítě vyhledal náhradní rodiče v okruhu rodin, s nimiž spolupracuje. Fond ohrožených dětí je sice oprávněn se zájemci o osvojení spolupracovat, ovšem pouze za účelem jejich přípravy k přijetí dítěte do rodiny anebo v rámci poradenské činnosti, nikoliv za tím účelem, aby mezi nimi vybíral osoby vhodné pro péči o konkrétní dítě, které jim pak předá. Evidenci žadatelů o zprostředkování osvojení mohou vést pouze příslušné orgány sociálně-právní ochrany, které rovněž zjišťují, zda se v této evidenci nacházejí osoby vhodné stát se osvojiteli určitého dítěte. Blíže spisová dokumentace Okresního úřadu

Kroměříž, č. spisu….

Z výše uvedeného je zřejmé, že Fond ohrožených dětí nejméně ve třech případech zprostředkoval náhradní rodinnou péči.

Dále nebyla Fondem ohrožených dětí splněna povinnost upravená v § 49 odst. 8 písm. a) zákona, ukládající pověřené osobě oznamovat orgánu sociálně-právní ochrany, který jí vydal pověření, do 15 dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro vydání pověření. Tato povinnost nebyla splněna v případě nově otevřených zařízení Klokánek se sídlem v Bílé Vodě a v Milovicích. Skutečnost, že fungují tato další zařízení, je prezentována ve Zpravodaji Fondu ohrožených dětí č. 2/2001.

Podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona je důvodem pro odnětí pověření, jestliže pověřená osoba porušuje práva dětí žijících v zařízení sociálně-právní ochrany a neplní povinnosti nutné pro jejich ochranu.

K porušení práv dětí žijících v zařízení sociálně-právní ochrany došlo v případě nezl. Lucie P., svěřené do pěstounské péče manželů P. Lucie se o letních prázdninách 2001 účastnila letního tábora pro děti pořádaného Fondem ohrožených dětí, který již dříve navázal s manželi P. spolupráci. Z dětského tábora již nebyla vydána pěstounům s tím, že Fond získal důkazy, podle kterých byla Lucie v rodině pěstounů psychicky a fyzicky týrána. Na základě neobjektivního zjištění pracovníků zařízení Klokánek v Dolním Benešově nebyla vrácena do rodiny pěstounů a následně byla předána do péče zařízení Klokánek v Praze 8. Fond ohrožených dětí podal trestní oznámení pro podezření z trestného činu týrání svěřené osoby a dne 8. srpna 2001 informoval příslušný okresní úřad o vyhledání vhodné náhradní rodiny pro Lucii. Šetřením Policie ČR bylo zjištěno, že skutečnosti uváděné Fondem ohrožených dětí se nezakládají na pravdě a věc byla odložena, aniž by bylo zahájeno trestní stíhání. Lucii byl však i poté zamezován kontakt s pěstouny, nebyly umožňovány jejich návštěvy v zařízení Klokánek, i přesto, že Lucie po takovém kontaktu toužila. Jednáním pracovníků Fondu ohrožených dětí došlo v případě nezletilé Lucie P. k omezení práv dítěte i práv pěstounů. Blíže spisová dokumentace Okresního úřadu Vsetín č. spisu …"

Rozklad

Proti tomuto rozhodnutí jsme podali r o z k l a d z odůvodněním, že "rozhodnutí jednak vychází z nesprávného výkladu zákona o sociálně-právní ochraně dětí i zákona o rodině, jednak skutková tvrzení v něm obsažená jsou zčásti mylná, nepřesná nebo neúplná:

1) Výtka, že Fond ohrožených dětí překročil rozsah svého pověření tím, že po udělení pověření k výkonu sociálně-právní ochrany v nejméně třech případech zprostředkoval náhradní rodinnou péči, kdy vyhledával děti a předával je do péče jiných osob, není důvodná, neboť:

a) udělené pověření "vykonávat činnost zaměřenou na ochranu dětí před škodlivými vlivy a předcházení jejich vzniku" (§48 odst. 2, písm. b) zák. č. 359/1999 Sb.) zahrnuje celou sociálně-právní ochranu ohrožených dětí, protože až na výjimky je celá sociálně-právní ochrana dětí činností zaměřenou na ochranu dětí před škodlivými vlivy a předcházení jejich vzniku. Tento výklad potvrzuje i odpověď ministra práce a sociálních věcí ze dne 15. 2. 2000 čj. 21-45562/99 na náš dotaz ze dne 28. 11. 1999, která část sociálně-právní ochrany není činností směřující k ochraně dětí před škodlivými vlivy a předcházení jejich vzniku. Odpověď zněla: "Jako příklad uvádíme funkci poručníka, pokud jím bude okresní úřad, a péče o dítě bude zabezpečena jiným způsobem, nebo výkon funkce opatrovníka ve věcech, kdy život, zdraví a příznivý vývoj dítěte nejsou ohroženy (např. v řízení o určení otcovství, při správě jmění dítěte)".

b) zprostředkování náhradní rodinné péče je nesporně činností zaměřenou na ochranu dětí před škodlivými vlivy, v daném případě před škodlivým vlivem ústavní deprivace a k předcházení jejího vzniku. Skutečnost, že ústavní výchova ohrožuje děti v jejich příznivém vývoji v důsledku ústavní deprivace a že se jedná o škodlivý vliv, je potvrzena řadou našich i zahraničních výzkumů.

c) zákon o sociálně-právní ochraně dětí ani žádný jiný zákon neobsahuje ustanovení, které zakazuje jiným subjektům než MPSV, resp. krajským úřadům zprostředkovávat náhradní rodinnou péči. Pokud by měl být výklad zákona o sociálně-právní ochraně použitý v napadeném usnesení správný, muselo by ustanovení § 48 odst. 2, písm. b) znít: "vykonávat činnost zaměřenou na ochranu dětí před škodlivými vlivy a předcházení jejich vzniku, s výjimkou zprostředkování náhradní rodinné péče", příp. u ustan. § 20 cit. zákona by muselo být výslovně uvedeno, že jiné osoby (vč. pověřených) nejsou k této činnosti oprávněny. Zmínka, že zprostředkování náhradní rodinné péče je vyhrazeno státnímu orgánu, je uvedena pouze v důvodové zprávě – závazný je však paragrafovaný text zákona, nikoliv důvodová zpráva.

d) kromě toho, pokud jde o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů, je podle § 69 odst. 2 zákona o rodině orgán sociálně-právní ochrany oprávněn rozhodovat pouze o dětech, které jsou v ústavu z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů (cit. ustan. zní: "O svěření dítěte, které je v ústavu z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů, do péče budoucích osvojitelů, rozhodne orgán sociálně-právní ochrany dětí. Ustanovení § 67 až 68b platí obdobně".) Totéž vyplývá z ustan. § 19 odst. 1, písm. a) zák. č. 359/1999 Sb. Děti, které jsou v napadeném rozhodnutí uvedeny, však v ústavu nebyly. Naše zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek nejsou zahrnuta do sítě ústavních zařízení. V případech, kdy děti nejsou v ústavu, jsou o svěření do před-adopční péče oprávněni rozhodnout pouze rodiče, resp. jiní zákonní zástupci dětí, a neznají-li sami vhodnou rodinu, jsou jistě oprávněni pověřit vytypováním vhodné rodiny subjekt, k němuž mají důvěru. V jiných případech, kdy jsme vytypovali náhradní rodinu pro děti, které byly v ústavu, o svěření do péče rozhodoval nezávislý soud. Toto oprávnění mu stěží lze upřít, stejně jako oprávnění jakýmkoliv fyzickým osobám podat k soudu jakýkoliv návrh, v daných případech návrh na svěření konkrétního dítěte do péče podle § 45 zák. o rodině, příp. do pěstounské péče.

e) navíc o zprostředkování náhradní rodinné péče nás žádají nejen dětské domovy, ústavy sociální péče a další ústavy u dětí, které jsou prostřednictvím státních orgánů neumístitelné, ale i okresní úřady, viz příloha.

2) Ani výtka, že Fond ohrožených dětí porušil ustan. § 10 odst. 4 zákona tím, že bez zbytečného odkladu neoznámil okresnímu úřadu skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti uvedené v § 6 odst. 1 zákona, tedy o děti, na které se sociálně-právní ochrana vztahuje, není důvodná. Jednak výklad ustan. § 6 odst. 1 cit. zákona je nesprávný, jednak jsme v obou vytýkaných případech (nezl. Leoš P. a nejm. holčička) oznámení okresnímu úřadu neodkladně učinili.

Pokud jde o nezl. Leoše P., v napadeném usnesení se uvádí, že matka dítě (čtvrtý den) po narození svěřila do péče zařízení FOD pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek, a protože se jednalo o dítě, které se ocitlo bez péče rodičů, zaměřuje se tudíž na ně sociálně-právní ochrana ve smyslu § 6 odst. 1 zákona a řešení celé situace náleželo do působnosti orgánů sociálně-právní ochrany. Při správném výkladu ustan. § 6 odst. 1 zák. však nutno dovodit, že toto ustanovení se na nezletilého nevztahovalo. Je sice pravdou, že rodiče nezletilého neplnili povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti (§ 6, odst. 1, písm. a), č. 2.), avšak v případě nezletilého nebyla splněna další zákonná podmínka, uvedená v dovětku § 6 odst. 1, kterou napadené rozhodnutí opomíjí a která zní: "pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou příčinou nepříznivého vývoje dětí." Nezletilého nám matka předala ihned z porodnice do našeho zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek v Žatci, kde o dítě bylo řádně postaráno a jeho vývoj rozhodně nepříznivě ovlivněn nebyl. Přesto jsme o narození dítěte OÚ Liberec informovali ještě v době, kdy bylo v porodnici, jak ještě bude níže uvedeno.

Pokud jde o nejmenovanou novorozenou holčičku, informovali jsme o ní OÚ Kroměříž ihned poté, kdy nám ji matka předala. Když jsme se o ní z telefonátu matky dozvěděli, neznali jsme její bydliště ani okres, kde se bydliště nachází, a navíc nebylo jisté, zda dítě vůbec existuje a zda se nejedná o nemístný žert. Měli jsme snad po telefonátu matky, která zůstala i před námi v anonymitě, informovat všechny okresní úřady v ČR? Kromě toho dle lékařských zpráv bylo dítě při předání v dobrém zdravotním stavu, dokonce ani pupík nebyl zanícený, takže podmínka nepříznivého vývoje je rovněž pochybná. Podstatné ovšem je, že o dítěti jsme okresní úřad informovali ihned po předání, a to ještě večer, pohotovostní službu na telefonu (převoz zajišťoval náš řidič, přičemž matka místo setkání sdělila jen jemu a upřesňovala je postupně v průběhu jízdy, neboť se obávala prozrazení anonymity). Jaké prodlení tedy má napadené rozhodnutí na mysli, nám není jasné.

Ostatně na naše dotazy, jak jsme měli postupovat a který OÚ jsme měli informovat, vznesené v článku "Mrtvé dítě, dobré dítě?" MPSV reagovalo článkem "Umíme ctít právo?", avšak na naše dotazy neodpovědělo, viz příl. č. 3

3) K jednotlivým případům dětí zmíněným v napadeném rozhodnutí uvádíme:

a) nezl. Leoš P.

Ve vztahu k nezletilému se jednalo o přímou adopci – matka nás požádala ještě před porodem, abychom se o její dítě postarali a předali ho do rodiny, kde již vyrůstá její starší dcera Monika. Matka v zájmu zachování anonymity pozdějšího osvojení nezletilé nechtěla znát jméno ani adresu této rodiny, ale dostatečně ji identifikovala tím, že se jedná o rodinu, která pečuje o sestru nezletilého. O narození Leoše a úmyslu matky jsme telefonicky informovali OÚ Liberec (pí K.) dne 25. 9. 2001, tj. ještě v době, kdy dítě bylo s matkou v porodnici. Poté jsme jej na žádost matky přijali do Klokánka s tím, že vyčkáme lhůty šesti týdnů od porodu, kdy by matka dala souhlas k osvojení. Tento souhlas matka udělila dne 7. 11. 2001 u OÚ Liberec. Protože jí však odmítli poznamenat, že si přeje, aby nezletilý vyrůstal v rodině spolu se sestrou, dostavila se následujícího dne na FOD a učinila v tomto smyslu prohlášení. Dne 17. 11. 2001 jsme nezletilého podle přání matky do této rodiny předali. Vzhledem k tomu, že se nezletilý nenacházel v ústavu, byla k předání oprávněna pouze matka, nikoliv okresní úřad (viz § 69 odst. 2 zák. o rodině potažmo § 19 odst. 1, písm. a) zák. o sociálně- právní ochraně dětí). Matka jako zákonný zástupce jistě byla oprávněna nás pověřit, abychom předání dítěte zajistili.

Překvapivé je tvrzení, že jsme dítě předali neprověřeným osobám, a tím je vystavili nebezpečí, že se ocitne u osob nezpůsobilých k péči o děti. Manželé S. jsou vedeni jako prověření žadatelé o osvojení. Předpokládali bychom, že osoby, které mají rozhodnutí MPSV o zařazení do seznamu osob vhodných osvojitelů, nebudou nebezpečné žádnému dítěti. Kromě toho z rozsudku o svěření nezl. Moniky P. do jejich pěstounské péče vyplývá, že se jedná o osoby pro výkon náhradní rodinné péče velmi vhodné. Zarážející rovněž je, že MPSV zcela opomíjí zásadu, že sourozenci se umísťují do náhradních rodin společně.

b) nezl. Anastasya a Iryna B.

O přijetí obou ukrajinských dvojčátek do Klokánka nás požádal jejich strýc a současně poručník, když zjistil, že není schopen zajistit péči o ně. Současně nás požádal, abychom pro ně nalezli vhodnou rodinu, aniž by byla řeč o osvojení. Poručník měl zpočátku na mysli tzv. hostitelskou nebo pěstounskou péči, příp. svěření do výchovy, když právní podmínky osvojení byly a stále jsou značně nejasné. Příslušnost Úřadu pro mezinárodně-právní ochranu dětí tedy rozhodně dána nebyla. Protože v té době byl Klokánek přeplněný a obě děvčátka vyžadovala individuální péči (jazyková bariéra, hyperaktivita, výchovná zanedbanost), svěřili jsme je se souhlasem a na základě zmocnění poručníka do péče prověřených žadatelů o osvojení. Ti byli ochotni převzít děti do jakéhokoliv typu náhradní rodinné péče, pokud se nebudou moci vrátit ke strýcovi. V úvahu nejspíš přicházelo svěření do výchovy dle § 45 odst. 1, 2 zák. o rodině, příp. pouze péče na základě souhlasu poručníka. V žádný omyl jsme manžele Sochorovy neuvedli. Sdělili jsme jim naopak, že příp. osvojení může být záležitostí několika let s tím, že svěření do výchovy předběžným opatřením by mohlo být vyřízeno do měsíce. Zástupce FOD se zúčastnil jednání na okresním úřadě, zápis z něj přikládáme, stejně jako další materiály týkající se obou dětí.

c) nejm. novorozená holčička

Vylíčení tohoto případu je zcela nepřesné. Matka nás sice žádala, abychom nezletilou ihned umístili do vhodné rodiny, ale jak patrno z dalšího vývoje (přijetí do kroměřížského Klokánka), akceptovala naše vysvětlení, že s ohledem na svou anonymitu nám nemůže podepsat protokol o svěření dítěte do předadopční péče ve formě přímé adopce, a proto dítě můžeme přijmout pouze do našeho zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Tam může vyčkat na rodinu, kterou vytypuje stát. Nepředpokládali jsme, že přes jednoznačná ustanovení o tom, že rodinná péče má přednost před ústavní, bude nezletilá umístěna do kojeneckého ústavu (Úmluva o právech dítěte v preambuli výslovně uvádí, že v zájmu svého harmonického vývoje musí dítě vyrůstat v rodině, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění. Podle § 46 odst. 2 zák. o rodině je soud před nařízením ústavní výchovy povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí, která má přednost před výchovou ústavní. Pominou-li po nařízení ústavní výchovy její důvody nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou péči, soud ústavní výchovu zruší.) Teprve po umístění novorozeněte do kojeneckého ústavu, v rozporu s výše uvedenými ustanoveními, jsme kontaktovali prověřené žadatele s tím, zda by nechtěli nezletilou převzít do péče jiné fyzické osoby než rodiče (§ 45 odst. 1, 2 zák. o rodině). Tento náš návrh směřoval k ochraně nezletilé před škodlivým vlivem ústavní deprivace, tj. byl učiněn v rámci našeho pověření. Kromě toho se nejednalo o zprostředkování osvojení, neboť v době podání návrhu podmínky pro osvojení splněny nebyly a nejsou splněny dosud. Svěření do výchovy zprostředkování MPSV nepodléhá (viz § 20 zák. o sociálně-právní ochraně, kde o tomto typu náhradní rodinné péče není žádná zmínka). Proti zamítavému rozhodnutí soudu prvního stupně podali manželé odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto.

4) Mylné je rovněž tvrzení, že jsme nesplnili povinnost upravenou v § 49 odst. 8, písm. a) zák. č. 359/1999 Sb., když jsme údajně nenahlásili nově otevřená zařízení Klokánek v Bílé Vodě a v Milovicích, jak je prezentováno ve zpravodaji FOD č. 2/2001 (zvláštní číslo). Otevření obou jmenovaných Klokánků jsme nemohli oznámit z toho důvodu, že oproti předpokladům při zadávání zpravodaje do výroby dosud nebyly otevřeny a nefungují. Vzhledem k tomu, že Zvláštní číslo zpravodaje má výrobní lhůtu delší než měsíc, uvedli jsme je zde ještě v době, kdy nebyly otevřeny, avšak jejich otevření se předpokládalo. Bohužel z důvodu dlouhodobé nemoci "tety" (Milovice) a nutnosti hospitalizace malého dítěte svěřeného do pěstounské péče "tety" z Bílé Vody spolu s pěstounkou, nebyla obě zařízení dosud otevřena. S oběma potencionálními "tetami" nebyla uzavřena pracovní smlouva a žádné děti jsme do těchto připravovaných zařízení dosud neumístili.

5) nezl. Lucie P.

Rovněž údaje uváděné ohledně nezl. Lucie P. nejsou objektivní. Nezletilá byla do Klokánka přijata na základě tzv. rychlého předběžného opatření vydaného soudem na návrh okresního úřadu v Jeseníku. Není pravdou, že nezletilá nebyla vrácena do rodiny na základě neobjektivního zjištění pracovníků zařízení Klokánek v Dolním Benešově, ale stalo se tak na základě vykonatelného rozhodnutí okresního soudu. Návrh na předběžné opatření vydal orgán sociálně-právní ochraně dětí v Jeseníku, který jsme v souladu se zákonem o sociálně-právní ochraně dětí informovali o tom, že nezletilá se nechce vrátit k pěstounům a uvádí skutečnosti, které zakládají podezření z trestného činu týrání svěřené osoby. S nezletilou osobně hovořila pracovnice zmíněného okresního úřadu a i ona dospěla ke stejnému závěru. Se sdělením nezletilé korespondovaly i skutečnosti, které měli pracovníci Klokánku v Dolním Benešově. Skutečnost, že policie věc odložila, ještě neznamená, že toto rozhodnutí je správné. K našemu údivu s nezletilou ani pracovníky Klokánku, jimž se Lucinka svěřila nejen na Bílé Vodě, ale jimž se svěřovala i v Praze, policie vůbec nehovořila. Proto jsme požádali o přezkoumání správnosti tohoto rozhodnutí Okresní státní zastupitelství v Opavě. Rovněž není pravdou, že bychom nezletilé zabraňovali v kontaktu s pěstouny. Nezletilá je s nimi v telefonickém, písemném i osobním kontaktu – umožnili jsme jí opakovaně i telefonáty domů na naše náklady, pěstouni ji navštívili jedenkrát a měli ji na vycházce, a to ještě před uložením pokuty, nyní je u nich Lucie na prázdninách. Pouze na dotaz paní P., zda může Lucii navštívit v době, kdy nám ještě rozhodnutí policie nebylo oznámeno, jsme ji informovali, že by bylo vhodné vyčkat tohoto rozhodnutí, resp. výslechu Lucie, aby se eliminovala obava z jejího ovlivňování. Ostatně nebezpečí z ovlivňování svědků je i důvodem vazby, proto jsme v tomto směru byli obezřetní. Pokud by ovšem pěstouni přesto za Luckou přijeli, nesporně bychom návštěvu umožnili, pokud by si to Lucie přála. Podotýkám, že když ji pěstouni navštívili ještě na Bílé Vodě, odmítla se s nimi setkat a schovala se před nimi. Doba, kdy pěstouni začali usilovat o návštěvu Lucie do doby, než byla návštěva realizována, nebyla delší než tři týdny. V této souvislosti lze dodat, že podle zjištění sekce pro práva dětí Rady vlády ČR pro lidská práva, jejímž členem je i MPSV, existuje více ústavních zařízení, která umožňují dětem kontakt s rodinou jen jedenkrát za měsíc."

Největší dárci celonárodní sbírky FOD (LÉTO 2002):

pan Zbyněk VOTOČEK (50 000 Kč), SELECT FOOD, s.r.o. (48 000 Kč), ZONTA - Klub Náchod Bohemia (40 000 Kč), SEVEROČESKÉ DOLY, a.s. (35 000 Kč), paní Miroslava ČERVINKOVÁ (30 000 Kč), lékárna FAUSTŮV DŮM (30 000 Kč), pan Eduard HAKR (30 000 Kč), PRIORITY, s.r.o. (30 000 Kč), pan Z. TROJAN (30 000 Kč), ALBERT CHROPY (26 683 Kč), paní Renata TREPKOVÁ (25 000 Kč), ACTIVA, s.r.o. (20 000 Kč), paní Mgr. Eliška BARTHELEMY (20 000 Kč), pan Ing. Petr JAKEŠ (20 000 Kč), paní Jana KOUPALOVÁ (20 000 Kč), LESY ČESKÉ REPUBLIKY (20 000 Kč), paní Ludmila MARVANOVÁ (20 000 Kč), RADIOCOM, s.r.o. (20 000 Kč), RAMICO (20 000 Kč), pan Ivan RÖSSLER (20 000 Kč), pan Ing. Václav VALÍN (20 000 Kč), pan K. STANĚK (20 000 Kč), pan Zdeněk HRUDÍK (20 000 Kč), ZIMBO CZECHIA, s.r.o. (20 000 Kč), BRATRSKÁ JEDNOTA BABTISTŮ (15 000 Kč), HESTI - CZK , s.r.o. (15 000 Kč), pan Miroslav HOUSAR (15 000 Kč), IVAX – CR , a.s. ( 25 000 Kč), pan JUDr. Pavel LAKATOŠ (15 000 Kč), M+H, MÍČA A HARAŠTA, s.r.o. (15 000 Kč), MPL KAUF, s.r.o. (15 000 Kč), PAKRA ZF - CERVIS , s.r.o. (15 000 Kč), paní E. RYSOVÁ (15 000 Kč), TAMA, s.r.o. (15 000 Kč), paní Cecílie TROJANOVÁ (15 000 Kč), pan Ing. Václav PÁTEK (14 000 Kč), SDRUŽENÍ PRO POMOC ( 12 910 Kč), KREJCÁREK ANTONÍN - UMTON BARVY (12 000 Kč), VIZE 3, s.r.o. (10 300 Kč), B.I.B.S. , a.s. (10 200 Kč), a po 10 000 Kč darovali: AXIM, s.r.o., BT PRAHA, s.r.o, pan Jiří CELAR, CENTROTHERM Mladá Boleslav, a.s., CIGLER MARANI ARCHITECTS, s.r.o., CONSTEEL, s.r.o., CORE COMPUTER, s.r.o., ČESKOBRATSKÁ CÍRKEV EVANGELICKÁ, DOPPELMAYER lanové dráhy Brno, s.r.o., ENVEN, a.s., FELIX a spol. - advokátní kancelář, FILM DEKOR, s.r.o., pan M. FRIČ, pan Richard HÁVA, HBO Česká republika, s.r.o., HUTNÍ PROJEKT Brno, IMCON, s.r.o., INFINITY, a.s., INTERMA, a.s., paní H. JÍROVÁ, KASTO Tábor, s.r.o., pan Vítězslav KHIER, pan KNOR, KOVOTEX, výrobní družstvo invalidů, paní Jana MAROUŠOVÁ, NEUMEYER CR, s.r.o., NUKLEA, medical center, s.r.o., OKTANT , a.s., paní Pavla PÁRTLOVÁ, pan Ing. Bohumil PERNER, paní Věra PETROFOVÁ, PHARMAX, s.r.o., PRAGOCLIMA, s.r.o., PRIMOSSA, a.s., SELEKTA PACOV, a.s., ROUS SURGICAL, s.r.o., SCIA CZ, s.r.o., paní Alice SIKOSOVÁ, SP BOHEMIA KS, pan Josef SUK, ŠKAMPA a spol., s.r.o., pan Miroslav ŠTANDERA, pan Jiří ŠTĚPÁNEK, TRW - Carr , s.r.o., lékárna U SALVÁTORA, pan Josef VALDHANS, paní Jarmila VALOVÁ - SIKO, paní Věra VLACHOVÁ, VLTAVÍN leas, a. s., VUPCHS Rapotín, s.r.o, pan Olbram ZOUBEK, Děkujeme!

Největší věcné dary:

manželé Jiří a Petra STERNBERGOVI (pronájem zámku Jemniště na Den dětí – cca 70 000 Kč), PAOLO SANTINI, s.r.o. (dětská obuv – 52 155 Kč), TELIA CALL (180 výtisků knih Víla Jasenka – 40 000 Kč), nakl. AKIM (omalovánky, vystřihovánky – 39 499 Kč), DAMA SPORT, s.r.o. (dětská kola – 26 000 Kč) NADACE CHARTY 77 – Konto bariéry (výpočetní technika – 21 000 Kč), PLZEŇSKÁ TEPLÁRENSKÁ, a.s. (Azylový dům Plzeň – 20 000 Kč), Ing. Petr Nohel NOHEL-GARDEN, (zahradní nábytek – 20 000 Kč), SVOJTKA VÁCLAV & CO. (knihy – 12 335 Kč), lékárna FAUSTŮV DŮM (repelenty na tábor – 12 000 Kč), NANUK Zdounky, a.s. (zmrzliny na Den dětí - cca 12 000 Kč), obec RAPOTÍN (vybavení Klokánek – 10 000 Kč), BETEXA, Z.S., s.r.o. (vystřihovánky) CAMPING GAZ CS, s.r.o. (sportovní vybavení), HARIBO, s.r.o. (opakovaně cukrovinky), HUSKY, a.s. (sportovní vybavení), JEMČA , a.s. (opakovaně čaje), KAMA (dětské čepice), MAKOVICE (časopisy), reklamní agentura PREMIERA BRNO (opakovaně cukrovinky), QUELLE, s.r.o. (oblečení , hračky, potřeby pro děti), RAUCH Praha, s.r.o., (nápoje na Den dětí), ROB AGENCY (veletržní služby), SCHWARCZKOPF (sportovní vybavení), SIKO, s.r.o. (obklady), SVOBODA – kovovýroba a elektronika (hračky), YATE, s.r.o. (sportovní vybavení), Děkujeme!

VÝROK AUDITORA

Auditorská společnost AUDIT SERVIS, s. r. o., prověřila hospodaření FOD s finančními prostředky za rok 2001 a ve svém auditu ze dne 27. 5. 2002 mj. uvedla: "Ověřili jsme účetní záznamy a další informace, které prokazují údaje účetní závěrky. Poznatky, které jsme takto získali, považujeme za dostatečné k vyslovení závěru, že finanční prostředky získané sbírkami od dárců a ostatní příjmy jsou vynakládány k účelům, které jsou v souladu s posláním fondu. Účetní závěrka občanského sdružení Fond ohrožených dětí sestavená k 31. 12. 2001 odpovídá příslušným předpisům pro její sestavení, a tudíž podává věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace a je sestavena z údajů účetnictví, které je správné, úplné, průkazné, přehledné, srozumitelné a vedené způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů podle požadavků daných zákonem č. 563/1991 Sb. o účetnictví."

ODKAZY PRO OHROŽENÉ DĚTI

In memoriam s úctou děkujeme zesnulým panu JUDr. Ivanu JAVŮRKOVI za odkaz finanční hotovosti ve výši 800 000 Kč a paní Drahomíře LIBLICKÉ za odkaz finanční hotovosti ve výši 100 000 Kč. Oba odkazy byly použity na projekt KLOKÁNEK.

NEJVĚTŠÍ ÚČELOVÉ FINANČNÍ DARY:
paní JUDr. Kamila ŠECOVÁ (výtěžek z prodeje knih o Gábince a víle Jasence - 208 522 Kč), BÍLÍ TYGŘI Liberec, s.r.o. (67 000 Kč), JAGR TEAM (50 000 Kč), MOSTECKÁ UHELNÁ SPOLEČNOST, a.s. (50 000 Kč) Děkujeme!

Naše poděkování dále patří:
Y manželům Sternbergovým za bezplatný pronájem zámku Jemniště (26. 5. 2002) na "Den dětí s FOD" a sponzorům akce SIEMENS, mobilní telefony s.r.o., Českomoravská stavební spořitelna a.s., WM Press s.r.o., Mercedes Benz, Y za Vánoční programy hotelu Myslivna v Brně (1. 12. 2002) a hotelu Hilton v Praze (8. 12. 2002), dále agentuře Art Vision za zajištění programu, sponzorům Croccodille, Sony Music, Ondrášovka, Husky, Čokolády Fikar a Vánoční ozdoby Dvůr Králové, Mercedes Benz a všem účinkujícím za vystoupení bez nároku na honorář (Honza Musil, Michal David, Těžkej Pokondr, Pancho, Black Milk, Čarodějky, kouzelník Pavel Kožíšek a dětský soubor).

X. členské shromáždění FOD

X. členské shromáždění FOD se konalo dne 29. 6. 2002 na Filosofické fakultě UK v Praze 1. Schválilo zprávu o činnosti FOD včetně zprávy finanční, zprávu revizní komise a plán činnosti na další období. Členské shromáždění dále doplnilo nové členy revizní komise a takto zvolilo paní Ing. Václavu Nevřivovou, pana Václava Papouška a pana Ing. Josefa Pátka. Složení ostatních statutárních orgánů FOD zůstalo beze změny a je následující:

Rada: Ing. Petr Bechyňák, Hana Černohorská, Milena Doleželová, Mgr. Božena Espinozová, Jan Kábrt, Renata Kalcovská, Jana Moláčková, Věra Novotná, Michaela Schaffelhoferová, Mgr. Marie Zatloukalová
a František Zrzavecký

Revizní komise: Markéta Bahníková, Pavel Doležel, Ing. Václava Nevřivová, Václav Papoušek, Ing. Josef Pátek, Libuše Šafránková a Zorka Pokorná

Předsednictvo: PhDr. Zdeňka Tesařová, MUDr. Petra Uhlíková, JUDr. Marie Vodičková
Místopředsedkyně: PhDr. Zdeňka Tesařová

Předsedkyně: JUDr. Marie Vodičková

Za všechnu Vaši pomoc a upozornění na ohrožené děti mnohokrát děkujeme
a přejeme Vám pěkné a veselé Vánoce a šťastný rok 2003!

 

Zpravodaj FOD "Ohrožené děti" číslo 2/2002 (vyšlo v prosinci 2002), vydává rada FOD se sídlem: Na Poříčí 6, Praha 1, 110 00, tel./fax: 224 236 655, 224 221 137, IČ: 004 99 277, stránky FOD na internetu: www.fod.cz, e-mail: [email protected]_cz, číslo běžného účtu: 68 45 96/0300 ČSOB, a.s., divize IPB Praha 1, číslo účtu celonárodní sbírky: 30 55 103/0300 ČSOB, a.s., divize PS Praha 4, redaktorka: Marie Vodičková

Dejme dětem dárek

FOD (Fond ohrožených dětí – občanské sdružení na pomoc týraným, zanedbávaným a opuštěným dětem) připravil zajímavý charitativní projekt: trojici knih "Gábina a víla Jasenka"; "Gábina, víla Jasenka a vánoční prázdniny" a nyní vychází třetí kniha "Záhady z naší zahrady".

Knihy vznikly ve spolupráci autorky a zkušené dětské psycholožky. Příběhy děti pobaví a navíc jim zprostředkují tradiční lidské hodnoty, jako čestnost, upřímnost a porozumění. Na závěr každého příběhu jsou otázky na procvičení paměti, znalosti barev, počítání, mluvení apod. Minimální doporučená cena jedné knihy je 200 Kč, všechny tři můžete mít nyní se slevou za 490 Kč. Navíc získáte překvapení – dětskou obrázkovou hru zdarma. Nabídka platí do vyprodání zásob. Všechny tři knihy jsou formátu A4, mají 64 strany a jsou barevně ilustrovány. Knihy jsou určeny dětem od 3 do 9 let.

Dejte svým dětem dárek, který se jim bude líbit, a pomozte současně jiným dětem, k nimž se štěstí otočilo zády… Děkujeme!

Celý výtěžek z prodeje každé knihy (min. 100 Kč) putuje na zvláštní účet FOD!

Chcete vědět více o celém projektu?

Otevřete si: www.zeleny-dum.cz

Jak si můžete knihy objednat? Jednoduše – zavoláním na číslo ve všední dny od 9 do 17 hodin. Obratem Vám je zašleme poštou. OBJEDNÁVEJTE: 235 004 450