Zpravodaj 2/2005

Obsah
Hlavní město Praha nám dalo Klokánka!

35 dětí "nikoho" je "někoho"

Z dopisů nejmilejších

Fotokalendář na podporu Klokánků

Sestřičky rozdělili

Kája a Vlastík

Anonymní miminko Péťa Plaváček

Patrik

Vašík

S dětmi neobchodujeme!

Reakce FOD otištěná v MF Dnes 8. 12. 2005 - Kladivo na Klokánky a neziskovky

"Rodí" se nové Klokánky!

Kojenecký ústav nebo Klokánek?

Staví se nové dětské domovy

Klokánkovi do kapsičky

Pozměňovací návrhy k novele - šance pro děti

Děti nejsou panenky na hraní

Největší finanční dary přijaté od 1. 4. 2005 do 15. 10. 2005

Největší věcné dary

Odkazy pro ohrožené děti

Výrok auditora za rok 2004

XIII. členské shromáždění FOD

Pobočky FOD

Sourozenci vydali další CD

Informace o vydavateli

Vážení a milí členové a příznivci FOD, chceme Vám alespoň touto cestou vřele poděkovat za Vaši hmotnou i morální podporu, povzbuzující dopisy, vzkazya e-maily. Dodávají nám sílu v – jak se zdá – nekonečném „boji” s úřady za lepší osud ohrožených dětí. Novela zákona o sociálně-právní ochraně vstoupila ve Sněmovně do závěrečného čtení a my s napětím čekáme, jaká bude její konečná podoba a zda projdou pozměňovací návrhy podané z našich podnětů. O tom i o konkrétních případech ohrožených dětí, o dětech „nikoho” i o další naší činnosti se můžete dočíst v tomto zpravodaji. Také Vás chceme potěšit zprávou, že výtěžek letošního letního kola naší celonárodní sbírky dosáhl deseti a půl milionu korun. Ještě jednou Vám mnohokrát děkujeme, doufáme ve Vaši další podporu a přejeme Vám pěkné a pohodové prožití vánočních svátků a hodně zdraví, lásky a radosti v roce 2006!

Hlavní město Praha nám dalo Klokánka!

Dne 5. prosince, krátce před mikulášskou nadílkou, přestřihl primátor hl. m. Prahy pan MUDr. Pavel Bém spolu se svou chotí magistrátní pásku a slavnostně tak otevřel našeho nového Klokánka v Praze 10-Štěrboholích. Ve svém proslovu velmi ocenil činnost Fondu ohrožených dětí a náš projekt Klokánek. Mimo jiné uvedl: „Nejen jako primátor, ale především jako lékař a rodinný terapeut vím, že je nanejvýš důležité, aby období, které dítě tráví mimo fungující rodinu, bylo co možná nejkratší. Přeji Klokánku hodně úspěchů a hlavně hodně dětských úsměvů.

2005_42.gifA přeji nám všem, aby se podobné projekty dařilo lépe integrovat do celostátního systému náhradní péče o děti.”Slavnostní akce se zúčastnili i dva náměstci ministra práce a sociálních věcí – pan MUDr. Marián Hošek (náměstek pro sociální oblast) a pan JUDr. Petr Šimerka (náměstek pro legislativu), ředitelka odboru rodinné politiky a sociální práce paní Mgr. Michaela Marksová, ředitelka zdravotního a sociálního odboru Magistrátu hl. m. Prahy (MHMP) paní MUDr. Alena Váňová, ředitelka odboru školství MHMP paní ing. Dáša Hostašová, ředitelka nadace Naše dítě paní ing. Zuzana Baudyšová, předseda občanského sdružení Babybox pro odložené děti pan Ludvík Hess i naši nejvýznamnější sponzoři. Všichni si pak prohlédli nově zrekonstruované a zařízené byty, ve kterých již bydlelo 14 dětí – nejmladší z nich byla třítýdenní holčička a nejstarší sedmnáctiletý chlapec. Na rozdíl od malých dětí v ústavní péči se naše děti na příchozí „nevrhaly” a nechtěly s nimi odejít, ale udržovaly zdravý odstup tak jako normální děti z rodiny. Stejně se chovají i děti v ostatních Klokáncích. Tato jejich spontánní reakce nejvíc dokládá, kde je jim lépe a který způsob péče je vhodnější.
2005_44.gifV objektu bývalého učiliště s pěknou zahradou měl podle původního projektu vzniknout dětský domov se šesti velkými byty po osmi dětech. Pan primátor k naší velké radosti ale podpořil návrh FOD na změnu projektu, a tak místo dětského domova Magistrát hl. m. Prahy vybudoval 12 krásných „klokaních” bytů po čtyřech dětech, kromě dalšího zázemí (velká společenská místnost, kanceláře, terapeutické místnosti, sklady). Kapacita objektu tedy zůstane nezměněna. Magistrát do rekonstrukce vložil 41 milionů korun. Mimo jiné byl vybudován výtah a objekt dostal i novou krásnou fasádu z teplých a veselých barev (žlutá, oranžová, červenohnědá). MHMP nám objekt pronajal k provozování Klokánka na deset let za symbolickou korunu ročně, s perspektivou prodloužení pronájmu za stejných podmínek. Rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy si velice vážíme.

DĚKUJEME!

Děkujeme i za mikulášskou nadílku – děti od pana primátora dostaly dobroty a hračky a Klokánek pěkný digitální fotoaparát. Mnohokrát také děkujeme sponzorům, díky kterým jsme mohli Klokánek v krátké době pěkně a útulně zařídit – HANÁKOVY KUCHYNĚ se svými dodavateli nám věnovaly kuchyně do všech bytů včetně spotřebičů, NECKERMANN nábytek do většiny bytů a další potřebné zařizovací předměty, paní MIROSLAVA PROCHÁZKOVÁ a její firma AVANTI KOBERCE darovala koberce, záclony a ubrusy, sousední firma AUTO ESSA nám dala do bezplatného užívání s bezplatným servisem automobil. Velkou pomoc nám poskytli také další sponzoři – OTTO ZASILATELSTVÍ, SCAN QUILT, KAMPOS, BALCHEM, MC. TREE, VVG STUDIO, ISOLIT BRAVO a paní PhDr. MARIE TVRDKOVÁ.   

DĚKUJEME!

I ve štěrboholském Klokánku se o děti starají po všech stránkách tak jako v rodině střídavě po týdnu dvě stabilní „tety” a v jednom velkém bytě stabilní manželský pár bývalých vychovatelů z léčebně-výchovného ústavu. Klokánek považují jednoznačně za vhodnější a radostnější způsob péče o děti.

35 dětí „nikoho” je „někoho”!

Od počátku letošního roku do konce října nalezlo prostřednictvím FOD nové rodiče celkem 35 dětí – od těch nejmenších ve stáří 4 dnů až po šestnáctiletou dívku. Dívky jsou letos v přesile, je jich 18, chlapců je 17. Přímo z porodnic přešlo do náruče osvojitelů 12 miminek, osm kluků a čtyři holčičky. Nové rodiče dále získalo jedno čtyřměsíční miminko, šest batolat (tři roční, jedno dvouleté a dvě tříleté), sedm předškoláků ve věku od čtyř do šesti let, šest dětí ve věku od osmi do dvanácti let (jedno osmileté, jedno devítileté, dva desetiletí a dva dvanáctiletí), dva patnáctiletí a jedno šestnáctileté. Jsme velmi šťastní, že rodinu už mají i roční nevidomý Pepíček, dále batole s genetickou zátěží (schizofrenie) a také týraná Dominika a její tři sestřičky. Hodně štěstí a hodně lásky!

Z dopisů nejmilejších

Pro Pavlínku, která ode dne 27. 9. 2004 obohacuje naši rodinu a rozšiřuje naše životní zkušenosti

2005_242.gifMilá Pavlínko!
Dnes byl nějaký těžký den. Celý jsem ho proplakala. A Ty, když jsi mě uslyšela vzlykat, přišla jsi ke mně a dávala mi pusinky. Musela jsem se ve svém smutku zastavit, celá jsem užasla – Ty máš soucit? Vždyť jsi ho neměla, neuměla jsi ani plakat, ani se smát. Byla jsi apatická. Když jsem Tě chtěla obejmout, tak jsi mě ručičkama odháněla od sebe. Já vím, nebyla jsi zvyklá na dotek, na lásku. Ale to už je tak dávno, je to už za námi.

Je to už rok, co jsi rozšířila naši rodinu, a tolik jsme toho spolu prožili. Pamatuješ, Pavlínko, když jsme Tě vezli z Prahy k nám domů? Byla to Tvoje první dlouhá cesta autem. Byla jsi nervózní a my taky. A ty neprospané noci – pamatuješ? Vzala jsem Tě do naší postele tak, jak jsem brávala své děti, když se něčím trápily, ale bylo to ještě horší. Chtěla jsi být sama a jen se houpat – tam a zpět, tam a zpět. A to jídlo, pamatuješ? Dodnes si pamatuji Tvůj hysterický obličej a nervózní ručičky, když jsi dostala první kousek čokolády. Já vím, je to těžké, když jsi tři roky jedla mixovanou stravu. Teď po roce už Ti nemixuji, ale ještě kousat neumíš, však Ty se naučíš, uvidíš. Musíme jen cvičit. Jsi velmi učenlivá a chápavá.

Pamatuješ, jak jsi olizovala kočárek, pračku, troubu, koberce, klavír, tapety, dokonce i trávník? Teď už víš, že pračka, když pere, dělá rámus… trouba peče a voní a pak je na stole nějaká dobrota… klavír hraje a vyvolává v Tobě taneční rytmus… a trávník lechtá Tvé maličké nožičky.

Milá Pavlínko, pamatuješ naše výlety do Zoo, bobovou dráhu, bazén, koně, pejska, který Tě olizuje a Ty mu to oplácíš, naši první společnou dovolenou, na náš společný pláč a smích… pamatuješ? A stejně nejlepší byl ten pán před obchodem. Zadíval se na mne a na tebe a řekl: „Celá maminka.” Jo, jo, ale víš moc dobře tak jako já, že ne všichni lidé mají ve svém srdci místo pro lásku. Pamatuješ na ty hloupé, ošklivé tetičky, co se poťukávaly na čelo – co jsme to udělali, že jsme si vzali takové dítě? Ony neví, jak Tvoje maličké 715g tělo bojovalo v inkubátoru o život a jak Tvoje očička to nezvládly a po devíti týdnech ztratily schopnost vidět. A pamatuješ na toho člověka, co nám záviděl Tvůj smích, když jsme si s Tebou hráli? A zavolal na úřady, že s Tebou zacházíme jako s normálním dítětem. Zesměšnil se a nás pochválili, protože Pavlínko moje, ty nejsi žádnej chudáček, jsi silná žena s velkou chutí do života. Zasloužíš si lásku, rodinu.

Kéž bys zapomněla na Tvé první tři roky, na odmítnutí, které jsi musela prožít a kéž bychom Ti to mohli vynahradit.

Tvoje maminka
Folwarczná Renáta

Dobrý den,

chci Vám poděkovat za to, jak jste nám nesmírně pomohli. Moje šestnáctiletá dcera zapřela těhotenství, které na ní opravdu do sedmého měsíce nebylo vidět. Diky spolupráci s FOD jsme poznali skvělé manžele, kterých si já a dnes i dcera nesmírně vážíme. Dcera porodila zdravého chlapečka. Jednalo se o přímou adopci, dodnes mě to velmi bolí. Bohužel ten, kdo dítko tehdy počínal, odmítl jakoukoli odpovědnost. Já jen vím, že chlapeček je zdravý. Noví rodiče si odvezli malého téměř z porodnice, osm dní po narození. Chlapeček, myslím si, je v dobrých rukou, mám pocit, ze má krásnou mateřskou náruč a spoustu lásky. Tento mail je moje reakce na dnešní článek o otevření dalšího Klokánku, který zaštítil i náš pražský primátor p. Bém. Snad začínám mít pocit, že sociální pracovnice z porodnic, obvodních či obecních úřadů možná začnou uvažovat jinak. Přestanou obviňovat nešťastné lidi, matky i babičky, z obchodu s dětmi a snad už konečně pochopí, že jde jen o jediné. Snažit se nechtěnému dítku zajistit rodinu, nikoli půl roku až rok v kojeneckém ústavu. I když mám pocit, že mladá sociální pracovnice z Bulovky to zřejmě nikdy nepochopí. Ještě jednou děkujeme.

Dagmar Mikotová, 13. 12. 2005

2005_244.gifJe nedělní večer, přes sklo dveří se dívám do dětského pokoje. Všude rozházené hračky, oblečení, na stěnách otisky dětských rukou, vůně olejíčku a ovocné kaše. V rohu stojí vedle sebe dvě postýlky, z peřinek vykukují blonďaté hlavičky a spokojeně odfukují. Hlavou mi proběhne myšlenka, „bordel v bytě – šťastné dítě” a pomalu se dám do uklízení. Čas rychle plyne, vloni jsem Vám psala o Tadeášovi, letos u nás našel domov roční Honzík. Kluci si na sebe rychle zvykli, ale nám trvalo týdny, než jsme začali normálně fungovat, k dvojnásobné radosti přibyly i dvojnásobné starosti. Jak jistě víte, Honzík je těžce zrakově postižený a Táďa nevidomý, takže péče o ně není zrovna jednoduchá. Ale ty měsíce, co spolu prožíváme, jsou naplněny štěstím. Máme za sebou první zoubky, první kroky, slova, nádherný smích, doteky dětských rukou, ale i desítky návštěv u lékaře a po úřadech. Často nás při pohledu na kluky přepadá lítost, ale rychle ji zaháníme, nechceme stále myslet na to, jak těžký život je čeká a kolik problémů budeme muset řešit. Kdybychom všechno zvažovali, nikdy bychom neměli odvahu přijmout handicapované děti, a to by byla naše největší prohra. Nedávno jsme jeli vláčkem na krásný výlet, svítilo slunce, všude vybarvená příroda, vůně spadaného listí a teplý vítr. Kochali jsem se pohledem a žasli nad krásou podzimu. Potom jsme zavřeli oči a svět se děsivě zúžil a my jsme si opět uvědomili, že takhle ho vnímají naše děti. Sedli jsem si na louku, popisovali jim život kolem nás, osahávali věci a nasávali vůně. Často se nás lidé ptají, jak můžeme vychovávat slepé děti. Není na tom nic těžkého, stačí zavřít oči a dívat se srdcem. Ne každý to ale dovede. My máme to štěstí, že nás to naše děti naučily, a my je proto moc a moc milujeme.

Krásné vánoční svátky Vám přejí Singerovi

P.S. Moc vzpomínáme na pobyt FOD v Albrechticích, bylo to takové pohlazení po těle i duši.

Dobrý den,
dnes jsem dostala, jako každý rok, Váš Zpravodaj o činnosti FOD. Jsem praktická dětská lékařka a svoji práci mám velmi ráda. Pravidelně každý rok přispívám na Vaše konto, protože si myslím, že pomoc opuštěným nebo týraným dětem je snad nejzáslužnější činnost, kterou znám. Děti za to nemohou, že se třeba narodily nechtěné a není nikdo nevinnější a bezbrannější než děti. Moc ráda si čtu o Vašich úspěších a chtěla bych Vám touto cestou poděkovat za všechnu Vaši fantastickou práci. Vždy jsem si Vaší snahy velmi vážila, ale od letoška mám naprosto konkrétní důvod. Mám v péči chlapečka, který byl Vaším přičiněním adoptován přímo z porodnice do bezdětné rodiny. Chlapeček přímo kvete a jeho rodiče s ním. Vždy mě těší, když přijdou do kojenecké poradny a jejich štěstí z nich nakažlivě září. Za to (a za mnohé jiné) Vám patří můj upřímný dík.

Přeji mnoho zdaru. MUDr. Tereza Nováčková

Fotokalendář na podporu Klokánků

Projektem na podporu Klokánků je nástěnný FOTOKALENDÁŘ o rozměrech 49 x 33 cm s dvanácti nádhernými fotografiemi dětí z Klokánků a jejich autentickými příběhy se šťastným koncem. Zakoupením kalendáře v ceně 199 Kč přispějete k rozšíření kapacity Klokánků částkou 100 Kč. Kalendáře jsou k dostání v supermarketech GLOBUS a na FOD (i dobírkou). Vydal je „film & foto Martin Šlehofer”. Projekt sponzorsky podpořil vydavatel a Obchodní tiskárny Kolín, a. s., (k nahlédnutí na internetových stránkách www.fodkalendar.wz.cz nebo www.fod.cz).

DĚKUJEME!

Sestřičky rozdělili

Chtěli bychom se s ostatními náhradními rodinami a zájemci o NRP podělit o problémy, které jsme měli s přijetím dětí z kojeneckého ústavu z Prahy 4 – Krče do naší rodiny. Jsme tím stále velmi rozhořčeni.

O Esterce jsme se dozvěděli od paní Tomkové z FOD v pátek 29. 10. 2004. Věděla jen to, že se jedná o rok a půl starou holčičku světlé pleti, že rodiče ji navštěvují a že za tři dny bude soudní jednání o nařízení ústavní výchovy. Vzhledem k zájmu rodičů, kteří ale nebyli schopni se o ni starat, nebyla holčička nabízena do náhradní rodinné péče. V té době jsme měli tři děti, dva školáky v PP (sourozenci 8 a 10 let) a jednu 13letou slečnu, která se nám narodila. Hned v pondělí 1. listopadu jsme jeli do Prahy a osobně donesli k soudu žádost o svěření Esterky do pěstounské péče. Druhého dne jsme opět jeli do Prahy k jednání. To ale bylo odročeno,protože si soud chtěl opatřit vyjádření našeho krajského úřadu a další podklady o naší rodině. Doufali jsme, že nám v kojeneckém ústavu o dítěti, o jehož svěření žádáme, něco řeknou a ukáží nám třeba fotografii. Ale byli jsme stroze odmítnuti. Při dalším jednání 17. 12. 2004 nám soud vyhověl a Esterku svěřil do naší pěstounské péče. Volali sme proto zase do kojeneckého ústavu a prosili jsme je, abychom se na ni mohli přijet podívat nebo se o ní něco dozvědět a vidět ji alespoň na fotografii, když nám soud Esterku svěřil. Ale paní primářka Lukešová nás odbyla s tím, že rozsudek není pravomocný, že se s námi o Esterce vůbec nebude bavit a že nám ji neukáže ani na fotografii. Nemohli jsme Esterku navštívit ani o Vánocích. Pořád jsme na ni mysleli a představovali si, jak asi vypadá a jakou má povahu, a bylo nám moc líto, že je zbytečně sama opuštěná v ústavu.

Až po dvou měsících (15. 2. 2005) nám bylo doručeno rozhodnutí soudu o svěření Esterky do pěstounské péče. Uplynulo dalších šest dlouhých týdnů a rozsudek stále nebyl pravomocný. Požádali jsme proto o vydání předběžného opatření, abychom předešli dalším průtahům. A soud nám vyhověl! Konečně jsme Esterku mohli poprvé uvidět a odvézt si ji domů. Na ten den (5. dubna 2005) nikdy nezapomeneme. Esterka je nám tak podobná (hlavně mamince), že každý, kdo se dozví, že není naše vlastní, se tomu velice diví. Je to moc šikovná a zvídavá holčička a my jsme nesmírně šťastni, že ji máme.

Z předběžného opatření jsme se dozvěděli, že Esterka má mladší sestřičku, která je umístěna ve stejném kojeneckém ústavu. Hned nás napadlo, že sestřičky by měly vyrůstat spolu. Když tedy rozsudek ohledně Esterky nabyl právní moci, děti se sžily, další sestřičku si přály a miminko bylo pořád v ústavu, podali jsme 22. 8. 2005 k soudu návrh na její svěření k nám. Do kojeneckého ústavu i k soudu jsme často telefonovali, ale pozvánka k jednání přišla až na 29. 11. 2005. Hned jsem volala do KÚ, že jednání už je konečně nařízeno. Na to mi ale jednoduše sdělili, že holčička je již v předadopční péči. Byli jsme touto zprávou velmi zaskočeni a zdrceni, protože v kojeneckém ústavu i na magistrátu věděli o tom, že si chceme biologickou sestru Esterky vzít do pěstounské péče nebo do osvojení, pokud by byla právně volná. myslíme si, že sestry mají právo vyrůstat spolu, prý je to tak i v zákoně. Bohužel nám ani jim to nebylo umožněno. Paní soudkyně sice nevyloučila, že by našemu návrhu vyhověla, pokud na něm budeme trvat. Nám je ale líto rodiny, která by se musela s miminkem rozloučit, a tak to asi vzdáme. S postupem paní Hesové z pražského magistrátu se ale nechceme jen tak smířit. Máme z toho všeho dojem, že se jednalo o schválnost. Už při Esterce nám dali najevo, že děti z Prahy by neměly být umísťovány mimo Prahu. Také nám ale řekli, že v Praze by se nenašli žadatelé, kteří by souhlasili s pěstounskou péčí s účastí rodičů, což byl případ Esterky. I když jsme měli doporučení našeho Zlínského kraje, vyjádřila paní Hesová pochybnosti o kvalitě naší rodiny. Slyšeli jsme také názor, že Esterčina sestra se určitě bude mít lépe jako jedináček. Na druhé straně ale musíme ocenit přístup pracovníků Zlínského kraje, kteří byli velmi vstřícní a při našem úsilí o svěření Esterky i její sestřičky nám maximálně vycházeli vstříc.

Jak je možné, že na dvou úřadech jednají tak rozdílně?

Závěrem bychom chtěli moc poděkovat FOD, že jen díky němu máme naši Esterku a také, že se můžeme každý rok zúčastnit relaxačních pobytů pro pěstounské rodiny. Velice nás to obohacuje a posiluje. Děti jsou rády, že poznají nové kamarády. Ještě jednou moc velký dík a už se těšíme, že se v létě zase setkáme.

manželé Švestkovi

Kája a Vlastík

V noci ze 17. na 18. prosince 2004 nahlásil číšník na policii, že u nich v herně se po dvaadvacáté hodině nachází opilá žena s malým dítětem. Tříletý Kája byl v žalostném stavu, unavený, hladový, špinavý, zavšivený a nedostatečně oblečený. Ročního Vlastíka ponechala matka na hlídání nezletilé osobě. Obě děti byly umístěny do nemocnice a následujícího dne na základě předběžného opatření přijaty do Klokánku v Hostivici. Do nemocnice byli v podobném stavu oba sourozenci předáni již v noci ze 13. na 14. prosince, kdy byli nalezeni policií v restauraci, v přítomnosti silně podnapilé matky. Následujícího dne jí však byli vráceni přesto, že sousedé již v listopadu oznámili, že matka děti často ponechává ve večerních a nočních hodinách v bytě samotné a děti tam pláčí. Matka má celkem sedm dětí, jedno bylo osvojeno, jedno je v ústavní péči, ostatní byly svěřeny do péče otců.


Kájík měl zpočátku noční děsy, budil se a křičel ze spaní, dlouho byl úzkostný. Po několika týdnech v Klokánku se uklidnil. Je sice plachý a stydlivý, ale velmi šikovný. Rád maluje, vystřihuje a nadšeně pomáhá tetě s jednoduchými úkoly. I Vlastík byl při přijetí v žalostném stavu, nedostatečně oblečený, nachlazený a zavšivený. Nápadná byla jeho světloplachost, před přímým světlem si chránil oči, schovával se pod peřinu nebo do skříně. Kája pak tetě vysvětlil, že maminka ho tam zavírala, aby nezlobil. Zjevné bylo opoždění psychomotorického vývoje i klasické známky deprivačního vývojového profilu týraného dítěte, vyrůstajícího v nestimulujícím, deprivujícím a insuficietním rodinném prostředí. Na svého staršího brášku je Vlastík silně fixován a rád si s ním hraje. Matka děti ani jednou nenavštívila, za tři čtvrtě roku jen jednou telefonovala a dětem zaslala jeden pohled a jeden balíček s dopisem a cukrovinkami. Děti navázaly úzký vztah i k oběma „tetám”, které o ně střídavě po týdnu pečují, a v Klokánku se projevují jako milé a spokojené děti. Přesto MÚ Louny podal návrh na jejich umístění do ústavní výchovy. To by kromě traumatu ze změny prostředí a zpřetrhání vazeb ke známým osobám mělo za následek i přerušení sourozeneckých vazeb. Dvouletý Vlastík totiž věkově patří do kojeneckého ústavu a nyní již čtyřletý Kája do diagnostického ústavu nebo školského dětského domova. Přitom podle zákona o rodině (§ 46 odst. 2) má rodinná péče v zařízení pro děti vyžadující okamžitou  pomoc přednost před ústavní výchovou. Naštěstí soud návrhu na ústavní výchovu nevyhověl a oba sourozence ponechal k naší velké radosti v Klokánku. Nyní je již pro ně vytypována náhradní rodina a my doufáme, že již brzy budou šťastni u nové mámy a táty. Teď už jsou oba bráškové v náhradní rodině. Hned při první návštěvě si všichni padli do oka. Manželé v Klokánku strávili dva dny, aby si Kája a Vlastík dobře zvykli. Obě děti s nimi celé šťastné odešly.

Anonymní miminko Péťa Plaváček

V pondělí dne 29. 8. 2005 v 17.30 hod. zavolal na naše pohotovostní číslo 776 833 333 neznámý muž a rozrušeně se dotazoval, zda by nám mohl anonymně předat dítě. Po kladné odpovědi a ujištění, že se skutečně nemusí obávat prozrazení, uvedl, že jeho manželka asi před půl hodinou porodila syna. Mají ale již hodně dětí a o další se nejsou schopni postarat. Domluvili jsme se tedy, že dva pracovníci naší brněnské pobočky chlapce na smluveném místě převezmou. Krátce po osmnácté hodině jim otec předal prádelní koš s děťátkem, zabaleným do svetru a růžové deky. Omlouval se a říkal, že on i jeho manželka 2005_246.gifby si přáli, aby šel přímo do rodiny nebo do Klokánku, ne do kojeneckého ústavu. Lístek s tímto přáním byl matkou vložen do košíku. Naši pracovníci miminko ihned odvezli na novorozenecké oddělení nejbližší porodnice v Nemocnici Milosrdných bratří. Zde chlapce s otevřenou náručí přijali a po vyšetření nás potěšili zprávou, že je to zdravý, dobře ošetřený novorozenec s porodní váhou 2,5 kg a mírou 48 cm. V nemocnici ho ihned „pokřtili” podle jména přijímajícího lékaře na Péťu a podle košíku na „Plaváčka”. Toto jméno měl i na postýlce. Všichni jsme předpokládali, že chlapce podle přání rodičů přijmeme do Klokánku, odkud co nejdříve přejde do osvojitelské rodiny. Vedoucí oddělení náhradní rodinné péče brněnského magistrátu paní Dofková však podala návrh na umístění Péti do kojeneckého ústavu a soud jí vyhověl. Poté, kdy jsme si na tento postup jejím nadřízeným stěžovali a kritizovali jej i v médiích, sešel se urychleně aktiv náhradní rodinné péče krajského úřadu a pro chlapce vybral náhradní rodinu. A tak desetidenní Péťa k naší velké radosti místo do kojeneckého ústavu šel z porodnice přímo do náruče nových rodičů. Kéž by tomu tak bylo vždycky! Paní Dofková nás nemile překvapila ještě jednou – na Fond ohrožených dětí podala stížnost pro údajné porušení zákona o sociálně-právní ochraně, neboť jsme prý nalezení dítěte oficiálně neohlásili. V tomto případě však podle zákona měla ohlašovací povinnost nemocnice a ta ji řádně splnila. Stížnost proto byla vyhodnocena v souladu s naším názorem jako nedůvodná. Přívětivá Nemocnice Milosrdných bratří v Brně se brzy proslavila ještě jednou – dne 3. listopadu 2005 zde byl uveden do provozu první BabyBox na Moravě a druhý v celé ČR. První byl otevřen dne 1. 6. 2005 v Gyncentru v Praze 9-Hloubětíně. Kéž oba BabyBoxy i naše linka pro anonymní porody 776 833 333 pomohou zachránit všechna tajně porozená miminka!

Patrik

Letos v létě nás požádala o pomoc mladá žena ve vyšším stupni těhotenství. Uvedla, že si nemůže očekávané miminko nechat, protože nemá vhodné podmínky. Rozhodně ale nechce, aby skončilo v kojeneckém ústavu, ta představa ji děsí. Přála by si, aby hned z porodnice přešlo novorozeně do nové rodiny. Děťátko se narodilo 25. srpna 2005. Matka se se svým úmyslem svěřit dítě „přes FOD” do tzv. přímé adopce nijak netajila. Ještě v porodnici ji navštívila vedoucí orgánu sociálně-právní ochrany dětí MÚ Prahy 13 paní Hübnerová a v rozporu s přáním matky podala návrh na vydání tzv. rychlého předběžného opatření na umístění do kojeneckého ústavu.
2005_248.gifUvedla, že dítě je závažně ohroženo a že na předsedkyni FOD a sociální pracovnici paní Tomkovou podal úřad trestní oznámení. O jaký trestný čin by se mělo jednat, uvedeno nebylo. Obvodní soud pro Prahu 5 návrhu dne 31. 8. 2005 vyhověl a malý Patrik se namísto v láskyplném rodinném prostředí ocitl v kojeneckém ústavu. Nic nepomohlo ani to, že  budoucí osvojitel uznal k dítěti otcovství a že byl do rodného listu zapsán jako právoplatný otec. Přesto, že soudu i paní Hübnerové doložil, že je spolu se svou manželkou prověřeným žadatelem o osvojení a že v osvojení již mají dcerku školního věku, byl jeho návrh na předběžné opatření o svěření dítěte do péče dne 19. 9. 2005 obvodním soudem zamítnut s tím, že je třeba vyšetřit poměry v rodině. Současně soud konstatoval, že je podáno trestní oznámení. Na žádost o povolení návštěvy dítěte u otce úřad MÚ Praha 13 nereagoval. S miminkem se tedy noví rodiče mohli pomazlit jen v kojeneckém ústavu. Otci jsme zpracovali odvolání a k veliké radosti nás všech městský soud v Praze jako soud odvolací zrušil umístění Patrička do kojeneckého ústavu, když se plně ztotožnil s námitkami uvedenými v odvolání. Kromě toho výslovně uvedl, že otec má nejen právo péče, ale dokonce povinnost o dítě osobně pečovat. K tomu nutno podotknout, že zákon o rodině nevychází z biologického otcovství, ale z otcovství matrikového. Otcem se všemi právy a povinnostmi je tedy ten muž, kterému svědčí domněnka otcovství jako manželovi matky nebo ten, který společně s matkou uzná otcovství souhlasným prohlášením. A tak dne 31. 10. 2005 si šťastní manželé Páťu v kojeneckém ústavu vyzvedli a odvezli domů – po dvou měsících zbytečného ústavního pobytu. O trestním oznámení úřadu nebylo ke dni uzávěrky zpravodaje rozhodnuto. O jaký trestný čin se mělo jednat, jsme se dodnes nedozvěděli. Neměla by však za nedůvodné umístění dítěte do ústavu být volána k zodpovědnosti spíše paní Hübnerová?

Vašík

Vašíkova matka vyrůstala v dětském domově a nějakou dobu žila se svým přítelem. Těhotná pak požádala o přijetí do našeho azylového domu v Žatci. Poté odešla za přítelem, ale brzy se vrátila s tím, že ji z bytu vyhodil. V září 2003 porodila zdravého chlapce, opět s ním odešla k příteli, ale záhy se zase vrátila. Péči o chlapce nezvládala, stále bylo potřeba velké pomoci a dohledu našich pracovníků. Nakonec z azylového domu odešla a chlapce nechala v Klokánku. Syna navštěvovala jen jednou měsíčně, když jí přišly do Klokánku dávky. Na žádné trvalé adrese se zřejmě nezdržovala, a proto si Klokánek zvolila jako adresu pro doručování dávek a i po zaplacení pobytu v Klokánku jí něco zbylo. V polovině června 2005 si přišla syna vyzvednout. Protože o našem podnětu na svěření Vašíka do Klokánku v té době ještě nebylo rozhodnuto a chlapec zde byl jen se souhlasem matky, požádali jsme orgán sociálně-právní ochrany MÚ Žatec o podání návrhu na předběžné opatření. Přitom jsme znovu upozorňovali na špatné zkušenosti s péčí matky i na to, že zřejmě nemá ani vhodné bytové podmínky. Bohužel jsme neuspěli. Na úřadě ještě matce poradili, aby si vzala na pomoc policii, pokud bychom jí dítě odmítali vydat. A tak Vašík s matkou odešel. Po třech měsících byl přijat do nemocnice s průjmem, modřinami, popáleninami od cigaret a čtyřmi starými zlomeninami. A jak se snad již stalo tradicí, orgán sociálně-právní ochrany dětí v Teplicích po dohodě s lounským úřadem navrhli umístění Vašíka do kojeneckého ústavu. Naštěstí soud jim nevyhověl a Vašíka svěřil zpět do Klokánku. Když si pro něj naše „klokaní” teta přijela, chlapec se k ní přitisknul a nepustil se jí, dokud nedojeli do Klokánku. Několik týdnů u něj přetrvávaly noční děsy. Za několik týdnů se jeho psychický stav zlepšil a je z něj zase spokojené batole. Doufáme, že i on brzy získá novou rodinu.

S dětmi neobchodujeme!

S dětmi se kšeftuje, ale policie to nedokáže!

To je šílené! Úřednice ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) Lenka Průšová šokovala tvrzením: „Organizace, které pomáhají dětem, s nimi obchodují!” Policie prý o těchto problémech ví, ale nemůže je dokázat! Zástupkyně Policejního prezídia Alena Plšková totiž s tímto obviněním souhlasila a uvedla: „Ano, opravdu to nemůžeme dokázat.” Státní úřednice tak vlastně říkají, že v Česku se vesele obchoduje s dětmi! V šoku jsou z nařčení všechny nestátní instituce, které dětem pomáhají. „Sama jsem podobná tvrzení slyšela. Domnívám se, že obě dámy nemají pravdu. Tvrzení jsou vedena zejména proti Fondu ohrožených dětí,” říká ředitelka nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová. Sama Lenka Průšová své vyjádření odmítla komentovat a na otázku, které organizace s dětmi obchodují, jen uvedla: „Obraťte se na tiskové oddělení. Neziskovky bychom hodně urazili.” A co k výroku své zaměstnankyně sdělilo ministerstvo? „Nelze připustit tvrzení, že pokud nikdo zatím nebyl odsouzen, tento problém v ČR neexistuje a nebezpečí dětem nehrozí,” uvádí tisková mluvčí MPSV Kateřina Beránková. Důkazy k tak závažnému nařčení neuvedla ani sama Průšová, ani ministerská mluvčí! Šokující je ale fakt, že pokud u nás opravdu k obchodům s dětmi dochází, nikdo, ani policie, neví, jak je prokázat! „Prošetřovali jsme jednu neziskovou organizaci, nebyl však dostatek důkazů, tak nemohlo být zahájeno trestní stíhání,” sděluje mluvčí policejního útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Blanka Kosinová. „Jak je možné, když má policie podezření na konkrétní organizaci, že není schopna takovéto hrozné trestné činy prokázat?” ptá se předsedkyně Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková a dodává: „Přitom může použít agenta, nahrávky a jiné zpravodajské techniky. Navíc přímé adopce provádíme jen my a strašně nás taková prohlášení poškozují.”

Deník BLESK 21. 11. 2005 Autor: Tomáš Lamberský

Reakce FOD otištěná v MF Dnes 8. 12. 2005 - Kladivo na Klokánky a neziskovky

& Jako vánoční dárek leží ve Sněmovně novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Dětem moc dobrého nepřináší, zato pro neziskové organizace, které jim chtějí pomáhat, je to kladivo na čarodějnice. Samé zákazy, příkazy, hlášení, pokuty a k nim odnětí pověření. Hlavně aby se žádné dítě nedostalo do přímé adopce ani do pěstounské péče bez požehnání ministerských úředníků, Klokánky ať zajdou na úbytě i na zdlouhavé správní řízení. Ohrožené děti přece ze všeho nejvíc potřebují péči odborníků v kojeneckých a jiných ústavech. Jak už léta říká předseda sociální pediatrie MUDr. František Schneiberg – děti do tří let potřebují uspokojit především biologické potřeby, a to nikdo jiný než školený zdravotnický personál kojeneckých ústavů prý neumí. Zkrácený dvouměsíční nezájem rodičů pro všechny děti, možnost, aby se souhlasem rodičů šly anonymně do osvojitelské rodiny hned z porodnice, jak to jde například v Rakousku, povinnost přihlížet při rozhodování k přáním dítěte, povinnost odvolacích soudů rozhodovat o předběžných opatřeních rychle, ani možnost, aby zdravotní pojišťovny zpřístupnily orgánům sociálně-právní ochrany data nasvědčující týrání nebo zanedbávání dítěte – nic z toho se do novely nevešlo. Zato najdeme-li napříště rodinu pro neumístitelné dítě a doporučíme jí obrátit se přímo na soud, pokud u státní správy nepochodí, pokuta a odnětí pověření nás neminou. Není divu. Novela byla zpracována pod taktovkou paní Lenky Průšové, vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, známé odporem k neziskovému sektoru a všemu, co by mělo zajetý systém změnit. Už v roce 2001 se zlobila, když jsme od anonymní matky převzali první miminko. Prý jsme se dopustili blíže nespecifikovaného zločinu, za který nám byla uložena pokuta dvě stě tisíc korun (později zrušená).
Nyní přišla paní Průšová s obviněním těžšího kalibru. Na semináři pro sociální pracovnice uvedla, že neziskové organizace zprostředkovávají přímé adopce – samozřejmě za peníze. Provádějí ve velkém obchod s dětmi, ale tak rafinovaně, že to policie není schopna prokázat. Paní Plšková z policejního prezidia jí horlivě přizvukovala. Nechce se mi věřit, že by naše policie byla tak neschopná, aby neprokázala, že konkrétní podezřelá organizace kšeftuje s dětmi. K potírání tohoto trestného činu se Česká republika zavázala mezinárodní smlouvou, a policie tedy může k jeho odhalení použít všechny zpravodajské techniky, od odposlechů až po agenta. Kdyby to policie neuměla, jak bychom měli věřit, že je schopna bojovat třeba s komerčním zneužíváním dětí nebo s jinými zločinci, kdy pachatelé jsou neznámí?

Deník MFD 8. 12. 2005 Autor: MARIE VODIČKOVÁ

„Rodí” se nové Klokánky!

Našich patnáct Klokánků se 210 místy je stále přeplněno. Jsme proto nesmírně vděčni za podporu veřejnosti i magistrátů, krajů a obcí, díky které kapacitu Klokánků v příštím roce doufejme zdvojnásobíme:
 

Klokánek Brno
Magistrát města Brna se z našeho podnětu rozhodl změnit svůj původní projekt výstavby nového velkého kojeneckého ústavu (budova současného KÚ je již nevyhovující) a namísto toho nám Městská část Brno-Líšeň odsouhlasila pronájem bývalé mateřské školy se zahradou na krásném místě v Líšni za symbolických 100 Kč ročně. Brněnský magistrát a Krajský úřad Jihomoravského kraje nyní jednají o uvolnění potřebných finančních prostředků na celkovou rekonstrukci. Vznikne tu 11 „klokaních” bytů pro čtyřicet dětí převážně kojeneckého a batolecího věku. Otevření se předpokládá ve druhé polovině příštího roku.

DĚKUJEME!


Klokánek Kroměříž
Rada a zastupitelstvo města Kroměříž nám odsouhlasilo odprodej krásné třípodlažní vily (bývalá mateřská škola) s velkou a pěknou zahradou za zlomkovou cenu dva a půl milionu korun. Po rekonstrukci tu bude 5 samostatných bytů s celkovou kapacitou 20 míst. Doufáme, že kroměřížského Klokánka budeme moci dát ohroženým dětem jako dárek k Mezinárodnímu dni dětí. Kupní cena i rekonstrukce bude hrazena z výtěžku projektu Alliance UniChem, s. r. o., a České lékarnické komory „Klokánkovi
do kapsičky”.

DĚKUJEME!


Klokánek Chomutov
V první polovině příštího roku by měl být otevřen i malý Klokánek v Chomutově se dvěma byty pro celkem osm dětí. Vznikne rekonstrukcí prvního patra budovy, ve které sídlí ÚSP pro děti. Rada města Chomutov nám odsouhlasila pronájem na 15 let za roční nájemné 60 000 Kč.

DĚKUJEME!

 
V jednání je vznik nových Klokánků v Českých Budějovicích, Mostě, Prostějově, Ostravě, Olomouci a v Litoměřicích. Doufáme, že s pomocí veřejnosti
se i je podaří během příštího roku otevřít.

Za každou Vaši podporumnohokrát děkujeme!


Vznik nových Klokánků je nyní možno podpořit i dárcovskými SMS ve tvaru DMS FODKLOKANEK na číslo 87777. Cena DMS je 30 Kč + DPH, Fond ohrožených dětí obdrží nejméně 27 Kč. Blíže viz www.fod.cz a www.darcovskasms.cz.

DĚKUJEME!

        Na podporu Klokánků je určena také jedinečná akce 5 + 5 s OTTO. Společnost OTTO zasilatelství vyzvala své zákazníky, aby věnovali na pomoc týraným a opuštěným dětem při své objednávce 5 Kč nebo násobek této částky a stejnou částku pak daruje i OTTO. Koncem listopadu jsme tak převzali celkovou částku 248 856 Kč, kterou stejným dílem darovali zákazníci a OTTO zasilatelství.

DĚKUJEME!

Kojenecký ústav nebo Klokánek?

V Brně dne 27. 11. 2005

Vážení poslanci a senátoři,

dovolujeme si Vás požádat o pozornost a o laskavé zamyšlení nad následujícími řádky. Protože naše profese úzce souvisí s péčí o zdraví a harmonický rozvoj osobnosti dítěte a jelikož sledujeme nynější vývoj sociální pediatrie u nás i ve světě, rády bychom Vás upozornily na zásadní přednosti výchovy dětí v zařízeních
rodinného typu před ústavní výchovou:


Bez věkového dělení
- dítě je do zařízení umístěno ihned z porodnice a hned se mu dostává individuální péče a podnětů jako v normální rodině – je jediným „miminkem” v rodinné buňce,
- rodinné buňky se záměrně skládají z dětí různého věku – jako normální
rodina, aby se děti vzájemně stimulovaly, učily se od starších „sourozenců” a starší aby viděly, co obnáší péče o mladší děti a celou domácnost; teta se může jednotlivým dětem věnovat podle jejich denního režimu a potřeb individuálně,
- možnost přijímání celých sourozeneckých skupin,
- při dovršení určitého věku nemusí náhle měnit prostředí a vazby (jak má tříleté dítě pochopit, že musí jinam jen proto, že dovršilo určitý věk?)

Individuální pozornost, cena osobnosti
- děti zažijí pocit, že jsou pro někoho důležité jako jedinec, osobnost, ne jako příslušník nějaké skupiny – význam pro rozvoj osobnosti i společenské uplatnění

Lepší připravenost pro život a následné zapojení do společnosti
- pro společnost je zásadně důležité, aby dospělosti dosahovali jedinci samostatní a v běžném světě orientovaní (přehled o domácnosti děti nezískají při několika exkurzích v ústavní kuchyni nebo velkokapacitní prádelně – jak argumentují někteří zástupci ústavů)
Jedinečný systém výběru a systému práce „tet”
Tety pracují v týdenních směnách, v pondělí dopoledne se překrývají, aby si vše „předaly”. Tento systém automaticky vylučuje ženy s malými vlastními dětmi, což je výhoda, protože odpadá riziko citové kolize mezi „mými dětmi v práci” a „mými dětmi doma”. S výhodou se naopak uplatní ženy středního věku, které mají vlastní děti již odrostlé a v práci mohou zúročit s prospěšným časovým odstupem a moudrostí nabyté zkušenosti. Po týdnu v práci mají týden volna na regeneraci, což nejlépe předchází tzv. syndromu vyhoření. Týdenní nepřetržitý pobyt s dětmi vylučuje jen jakousi profesionální povinnost „přežít směnu”, naopak vyžaduje vytvoření vztahu blízkého vztahům v rodině, a to je to, co nechtěným, zanedbávaným a týraným dětem nejvíc chybí. Během týdenního pobytu je možné na děti výchovně lépe působit s jakousi koncepcí, dodržovat dané sliby a vyžadovat splnění určitých podmínek, a to na obou stranách. Určitou nevýhodou samozřejmě je, že teta po týdnu odejde a vystřídá ji druhá, ale tento systém se podobá střídavé péči rozvedených rodičů, což děti tolerují dobře, a zde je bohatě vynahrazeno prevencí vyčerpání a „vyhoření” tety.
Poskytování skutečné citové opory dítěti
Přichází - li do Klokánku dítě doma zanedbávané nebo dokonce týrané, nejdříve se dostává do láskyplné náruče tety, která ho vykoupe, nakrmí nebo zahřeje a potřebná odborná vyšetření a procedury už absolvuje s ní, za její podpory, popř. na jejím klíně. Vžijme se do této situace a pak do situace opačné – v ústavu, nejčastěji diagnostickém, kde je dítě osamělé, podrobeno jednotlivým vyšetřením, ošetřením a pak se dostane do větší skupiny přibližně stejně starých dětí, kde si musí své místo teprve vydobýt.
 

Mýty a omyly současného systému ústavní péče o děti


1. Nechtěné dítě je více nemocné, potřebuje zdravotnickou péči
Nechtěnému dítěti po celou dobu těhotenství ze všeho nejvíce chyběla láska. Z porodnice je dítě vždy propuštěno až tehdy, kdy by za normálních okolností mohlo jít domů (nemá žloutenku, bez problémů přijímá stravu, prospívá, nejeví známky infekce). Dokonce i s vrozenou vadou (srdce, ledvin) neohrožující bezprostředně život, může být dítě doma nebo v zařízení rodinného typu a být sledováno ambulantně. Dítě s handicapem potřebuje tím více lásky, péče, individuální pozornosti a jistoty, není třeba mu neustále jeho vadu připomínat, ale naučit je s ní „normálně žít” – a to vše mu zařízení rodinného typu nabízí ve větší míře než ústav. Zařízení typu Klokánku navíc spolupracují vždy s konkrétním pediatrem, který na děti dohlíží, a zaměstnávají i další zdravotníky (sestry, fyzioterapeuty).
 

2. Pro dítě lze začít hledat rodinu (k adopci) až po stanovení prognózy
Už na základě anamnézy, průběhu porodu a průběhu v porodnici se dá stanovit, zda bude dítě těžce handicapované, a tudíž bude vyžadovat trvalou zdravotnickou péči, nebo může dobře prosperovat právě v rodině, kde bude jeho vývojových možností maximálně využito. Mnohé choroby stejně nelze stanovit ani v kojeneckém věku. A vychovávat dítě, ať vlastní nebo adoptované, je vždycky „sázka do loterie”. Existující případy, kdy „rodiče” vracejí adoptované dítě, jsou spíše důkazem selhání výběru adoptivních rodičů. Lidé jsou různí a rodiny nesou různě i postižení vlastních dětí – někdy je zvládají, jindy odkládají do ústavů, proto je třeba při výběru rodičů pro dítě s nejistou prognózou na tuto okolnost výslovně upozornit a dát přednost rodinám „méně vybíravým”.


3. Na principu rodinného přístupu může fungovat i kojenecký ústav
Nemůže. Jedna sestra, která bude mít na starosti byť třeba jen 4 – 6 kojenců, nemůže zvládat více, než je nakrmit, přebalit, vykoupat, jít s nimi na procházku. Kojenec zaostří zrak zhruba jen na vzdálenost 30 cm (asi vzdálenost obličeje osoby, která chová dítě v náručí) a z této vzdálenosti může komunikovat se „svými” osobami.Kolikrát za směnu a na jak dlouho stihne sestra v klidu takto s každým svěřeným dítětem „rozprávět”? Jak dlouho je bude oblékat na procházku a nosit do kočárků a kolik jich naráz uveze?  Dítě by si mělo hrát i v prostoru, na podlaze. Jak ve volném prostoru naráz zaujmout 6 kojenců a uhlídat, aby se jim něco nestalo?
 

4. Děti potřebují odbornou péči
Děti potřebují především lásku, individuální zájem a dobrý příklad. Potřebují vidět, jak funguje domácnost, vaření, úklid, praní, žehlení, péči o mladší sourozence, jak se zvládá konfliktní situace ve škole nebo v rodině, co udělat při horečce, jak se nakupuje, co kolik stojí a jak vyjít s určitým obnosem peněz, a to vše nejlépe v přirozených situacích, které přináší sám život. Nacvičovat tyto všechny „modelové” situace v učebně nebo herně  s „odborníkem” je myslím poněkud neúčelné, drahé a možná i kontraproduktivní (zvláště u dětí v pubertě), nejlepší je, když se dítě „učí příkladem”, aniž o tom ví.


Co se týče konkrétních problémů zdravotních, psychických nebo výchovných, je nejlepší, když se poučená „teta” obrátí s dítětem na odborníka, ale tento nemusí být v zařízení přítomen trvale – spolupracuje podle potřeb dětí a po domluvě s tetami. Samozřejmostí je pečlivý výběr tet s důrazem na psychickou odolnost, vyrovnanost,
empatii, životní zkušenosti, umění práce s dětmi a v neposlední řadě schopnost zorganizovat si práci – a myslíme, že neexistuje škola, která toto všechno naučí, kromě školy života…


Jsme přesvědčeny, že právě v zařízeních rodinného typu je možné při výchově dítěte spojit laskavost prostředí se všemi potřebnými požadavky moderní medicíny, pedagogiky i vývojové psychologie. Dítě vychovávané za těchto podmínek má mnohem větší šanci vyrůst v kvalitní a plnohodnotnou osobnost, která tuto vlídnost společnosti později jistě vrátí.

MUDr. Jana Zahradníčková
(neonatolog, pediatr), [email protected]_cz
Mgr. Ditta Pokorná
(speciální pedagogog-psychoped, logoped, surdoped), [email protected]_cz

na vědomí: Fond ohrožených dětí

Staví se nové dětské domovy

Dne 9. listopadu 2005 napsaly Lidové noviny článek o tom, že je nutné stavět další dětské domovy. Paní Ljuba Václavová (filmová dokumentaristka a autorka cyklu ČT „Co je to doma?”) odpověděla následujícím článkem, které LN otiskly dne 1. 12. 2005 pod titulkem Dětské domovy = dětská vězení. Na článek odpověděl ing. Opatřil, předseda Sdružení pěstounských rodin v Brně (Dopisy redakci pod titulkem Ústavní lobby se brání pustit děti do rodin – LN 12. 12. 2005). Ljuba Václavová nám článek poslala s tímto komentářem: „Vím, že všichni děláte, co je ve vašich silách, ale myslím si, že je nejvyšší čas, abychom udělali něco jako kampaň, protože situace je nedobrá – zúčastnila jsem se semináře s pediatry KÚ a Věduna Bubleová vám potvrdí, že celé setkání bylo ve znamení nenávisti vůči neziskovým organizacím, které neoprávněně kradou děti z ústavů, a konkrétně vůči Klokánku.”

Dětské domovy = dětská vězení

Proč jsou dětské domovy plné a musí se stavět další?

K zodpovězení této otázky nejdříve předkládám příběh jednoho dítěte:

Šárce bylo deset let, když jí zemřela matka. Širší rodina o holčičku zájem neměla, a tak byla ihned umístěna do dětského domova. Úřady se nejen nesnažily pro ni hledat náhradní rodinu, ale nedaly ji ani do registru dětí vhodných pro adopci nebo pěstounskou péči. Tím bylo téměř jisté, že dítě zůstane až do dospělosti v dětském domově. Dětský domov na ni dostával státní příspěvek, navíc měla sirotčí důchod, bylo to dítě hodné, tiché, dobře se učilo. Co lepšího si může přát ředitel domova, který chce udržet své postavení tím, že bude mít plný stav dětí?

Osud Šárky se náhodně změnil ve chvíli, když se jedna pěstounská rodina se třemi dětmi – matka lékařka a otec pedagog – rozhodla požádat příslušné úřady o hostitelskou péči pro nějaké dítě. Náhodně si vybrali dětský domov, kde žila Šárka, a z desítek dětí si vybrali právě ji. Jako prověření pěstouni ji pak směli navštěvovat a po dohodě s ředitelem domova si ji brát na volné dny a prázdniny domů. Hostitelská péče tak pomáhá dětem, jejichž rodiče nejsou zbaveni rodičovských práv a nesouhlasí s přechodem dítěte do pěstounské péče. Hostitelům nevzniká nárok na jakoukoli odměnu, nejsou jim hrazeny ani základní výdaje. To samozřejmě vyhovuje vedení dětských domovů – státní příspěvek dostává dětský domov dál, i když je dítě u hostitelů třeba celé prázdniny. Navíc je tu reálný předpoklad, že hostitelé pak dítě neopustí ani v dospělosti, najdou mu byt a práci a dětskému domovu odpadne starost – pokud si ji vůbec připouští – co s dospělým chovancem, který nemá po ukončení pobytu v dětském domově kam jít.

Když Šárčina hostitelská rodina zjistila, že se o ni její původní rodina nezajímá, zažádala o svěření Šárky do pěstounské péče. V tu chvíli ale začal dětský domov dělat problémy. Spis o dítěti, který byl nutný pro žádost ke Krajskému úřadu, vyhotovoval ředitel domova šest měsíců. Navíc dal Šárku přeložit ze základní školy do zvláštní. Je samozřejmě možné, že holčička v normální škole najednou přestala prospívat, ale dětský domov se měl především ptát proč. Co když se jedná o náhlou poruchu učení ze strachu, z obav jak vše dopadne a kde bude žít? Udělat z dítěte hlupáka nebo lempla a poslat ho do zvláštní školy, je jednoduché, ale i odsouzeníhodné. Zda to byla pomsta dítěti nebo způsob, jak odradit pěstouny, je celkem jedno.

Úřady i soud potřebovaly rok úřadování než se shodly na výběru pěstounů, které měla Šárka ráda, a než byla zrušena její ústavní výchova a mohla odejít z dětského domova do rodiny. Nastoupila do základní školy v novém bydlišti a během několika měsíců měla průměr 1,7.

Příběh Šárky je jen jedním ze stovek případů a potvrzuje, že v republice je více dětí, „vhodných” pro adopci a pěstounskou péči, než uvádí ministerská statistika (900 dětí). Kritika naší země za to, že máme velký počet dětí v ústavech, která zní ze zahraničí, by mohla být ještě důraznější, kdyby kritikové poznali, podle jakých kritérií se u nás určuje „vhodnost” dítěte k náhradní rodinné péči, tedy propuštění z ústavní výchovy.

Dále Šárčin příběh říká, že problém tzv. neumístitelných dětí do rodiny vyplývá nejen z nedostatku pěstounů, ale i z odrazování rodin od pěstounství jednáním dětských domovů a komplikací při jednání s úřady. Pěstoun se musí – zcela logicky – podvolit řadě úředních jednání, psychologickým vyšetřením.

U úředníků odborů péče o děti i dalších, kteří rozhodují o osudu dítěte, stačí, že jsou absolventy škol k tomu určených. O jejich psychických způsobilostech k rozhodování o jednotlivých dětech se nepochybuje, během doby výkonu funkce nemusí projít žádnými zkouškami. Dosud ani pracovníci, kteří přímo pracují s dětmi, nemusí projít žádnými testy. Doba pobytu dítěte v ústavu se u nás počítá na léta a neomluvitelné plýtvání časem dítěte i státními penězi vyplývá ze systému, zděděného z komunistické minulosti. Odebere-li sociální pracovnice tři sourozence z rodiny pro to, že rodina nemá kde bydlet nebo nemá dobré sociální podmínky, zaplatí stát na tyto děti ročně 750 000 korun. Zůstanou-li děti v ústavu v průměru 8 let, je to hodně přes 6 milionů. Nevyplatila by se včasná pomoc rodině?

A když už se dítě v ústavním zařízení octne, mělo by tam být co nejkratší dobu – než se vzpamatuje jeho vlastní rodina nebo než se najde rodina nová. Nic takového náš systém péče nezná. Práci se špatně fungující rodinou státní systém neumí a neví jak se dělá. Příklady obcí, stěhující nájemníky s dětmi v náručí z bytů a ubytoven, také nesvědčí o snaze pomoci udržet rodiny pohromadě. Systém hledání nových rodin je neuvěřitelně komplikovaný – nejdříve se dá dítě do diagnostického ústavu, pak putuje do dětského domova, pak mu hledá rodinu sociální odbor v místě jeho původního bydliště, pak se předává žádost na kraj. Nenajde-li kraj pěstouny, obrací se na další kraje, pak se hledá případná možnost mezinárodní adopce, pak se vše vrací na původní kraje a pak se předává dítě do registru ministerstva práce. Řada věcí se řeší písemně, telefonicky, sociální pracovnice jsou přetížené, díky nesmyslnému systému často už neschopné empatie. Kdyby existoval centrální úřad pro rodinu – tak jak je běžné v západních zemích a dnes už i na Slovensku – dala by se péče zvládnout lépe, rychleji, levněji a jistě i spravedlivěji. Úředník, který by měl případ na starosti, by měl přehled o všech jeho aspektech.
Za poslední léta jsme si zvykli říkat, nakonec jsme to i uzákonili, že dítě má vyrůstat v rodině, a ne v ústavu. Ti, co o tom rozhodují, připojují „ale to zatím nejde”.

Když to nejde, nemohly by se věci pro začátek začít nazývat pravými jmény a pojmenovat dětské domovy dětským vězením? Třeba by si pak veřejnost uvědomila, že to jsou opravdu vězení – krásná, humánní, plná hraček, pravidelného jídla a věcí, které by ty děti doma neměly. A které jim hrozně chybí, když z těch luxusních zavřených klecí vyjdou. Proto jich tolik končí nakonec zas ve vězeních.


Deník LN 1. 12. 2005 autor: Ljuba Václavová

Klokánkovi do kapsičky

„Klokánkovi do kapsičky” je společný charitativní projekt společnosti Alliance UniChem, s. r. o., České lékárnické komory a 446 lékáren, v nichž jsou od února letošního roku umístěny kasičky pro příspěvky veřejnosti na podporu Klokánků a rozšíření jejich kapacity. Ke dni uzávěrky zpravodaje do nich dárci vložili již 1 637 911 Kč a denně přibývá kolem dvaceti tisíc korun!

 DĚKUJEME!

Alliance UniChem, s. r. o., a Česká lékárnická komora dále uspořádala (stejně jako loni) 3. prosince 2005 v Národním domě na Smíchově pro děti z Klokánků a náhradních rodin mikulášské odpoledne a večer charitativní koncert, kde vystoupila Bára Basiková, Ali Amiri, soubor Limbora, dětský soubor Paprsek a smyčcové kvarteto Quatro, moderovala Týna Pletánková. Výtěžek koncertu ve výši 330 000 Kč byl určen na vybudování kroměřížského Klokánku.

DĚKUJEME!

Pozměňovací návrhy k novele – šance pro děti

Právě v těchto dnech projednává sněmovna vládní novelu zákona o sociálně právní ochraně dětí. Nechceme raději domyslet, jak by to dopadlo, pokud by byla přijata v původním znění. Jsme proto velmi vděčni poslancům paní ing. Lucii Talmanové a panu Michalu Doktorovi, kteří ve druhém čtení podali z našeho podnětu pozměňovací návrhy, které by naopak situaci ohrožených dětí výrazně zlepšily. Česká republika patří k zemím s nejvyšším počtem týraných a utýraných dětí a s nejvyšším počtem dětí v ústavní výchově. Výbor OSN pro práva dítěte již 31. ledna. 2003 kritizoval vysoké počty dětí v ústavech u nás a vyzval Českou republiku, aby podpořila rozvoj pěstounské péče a jiné rodinně orientované péče v systému sociální péče a aby snížila počty dětí v ústavní výchově. Přestože v posledních patnácti letech došlo k výraznému poklesu porodnosti, počty dětí v ústavní výchově neklesají.

S čím nesouhlasíme:

  • Za nalezení náhradní rodiny pro obtížně umístitelné dítě, pokud bychom dítě žadatelům o NRP ve skupině dětí ukázali, a pokud bychom rodině doporučili obrátit se na soud, pokud by státní správa s námi doporučenou rodinou nesouhlasila, ačkoli by jinou neměla, je stanovena nejen pokuta do výše 200 000 Kč, ale i odnětí pověření. Přitom do rodiny by dítě mohlo přejít až po kladném rozhodnutí soudu, neboť k návštěvě z ústavu nebo ze zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je třeba předchozího písemného souhlasu orgánu sociálně-právní ochrany dětí,
  • Děti mladší jednoho roku by mohly být přijímány do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, včetně těch, která poskytují rodinnou péči, za těžších podmínek než děti starší jednoho roku. Neexistují žádné praxí nebo výzkumy podložené důvody, které by odůvodňovaly závěr, že děti mladší jednoho roku vyžadují jiný typ péče než děti starší tohoto věku. Navíc je toto ustanovení v rozporu s důvodovou zprávou k novele, v níž se uvádí, že novela je vedena snahou co nejvíce podpořit náhradní rodinnou péči nebo péči rodině co nejbližší. Přitom právě v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc lze poskytovat onu jinou rodinně orientovanou péči velmi blízkou péči rodinné (viz např. Klokánky), kterou právě děti do jednoho roku velmi potřebují. Jinak jsou ohroženy nebo postiženy negativními důsledky citové a psychické deprivace.
  • V dohodě o přijetí dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc mají být stanoveny „podmínky a způsob osobního, telefonického a písemného styku dítěte s dalšími osobami a vymezení okruhu těchto osob”. Tento požadavek je v praxi nesplnitelný a navíc zbytečný. Děti v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc nejsou uvězněny, chodí do běžné školy i ven mezi ostatní děti, během dne jsou v kontaktu s mnoha osobami, takže vymezit okruh osob, s nimiž se mohou stýkat, nelze.
  • MPSV prostřednictvím poslaneckého pozměňovacího návrhu požaduje, aby při otevření každého dalšího zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo při změně místa poskytování sociálně-právní ochrany, např. při přestěhování pobočky nebo sídla NNO, znovu proběhlo správní řízení o povolení činnosti, i když se jedná o organizaci, která již získala pověření ke zřizování a provozování zařízení nebo jiné činnosti sociálně-právní ochrany. V tom případě je institut pověřování zcela nadbytečný. Požadovaná změna by výrazně ztížila rozvoj nových aktivit NNO, neboť např. při každém otevření nového Klokánku by bylo nutno vyčkat výsledku několikaměsíčního správního řízení. Dosud při nové činnosti nebo otevření nového zařízení u pověřené osoby stačilo oznámení o zahájení činnosti, což je běžný princip např. živnostenského zákona.
  • Naopak u zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, která by podle požadavků Výboru OSN pro práva dítěte měla být rodinnou alternativou ústavní výchovy, se nestanoví nic o počtu dětí, o které pečuje jedna dospělá osoba. I pokud by v takovém zařízení bylo na jednoho dospělého třeba 15 dětí, mělo by takové zařízení nárok na stejnou dávku jako zařízení, kde jedna osoba nepřetržitě pečuje o tři až čtyři děti. Přitom i zákon o ústavní výchově snížil počty dětí ve výchovných skupinách z patnácti na šest až osm. Podle současné i navrhované úpravy by však nebylo možno odejmout pověření k provozování takového zařízení, byť by způsob péče byl rodině stejně nebo ještě více vzdálený než je péče v ústavech.
  • Novela klade nepřiměřeně vysoké požadavky na vzdělání pracovníků NNO – ani maturita na sociálně-právních a pedagogických školách není považována za vzdělání dostačující k poskytování sociálně-právní ochrany. Pro pracovníky orgánů sociálně-právní ochrany dětí, kteří na rozdíl od pracovníků neziskových organizací mají velké rozhodovací pravomoci, ale žádné obdobné vzdělání stanoveno není. Vzdělání požadované na pracovnících neziskových organizací má podle ročenky MPSV za rok 2003 pouze 29 % pracovníků OSPOD, 66 % má maturitní vzdělání, z toho polovina jiného než sociálně-právního směru.

Čeho chceme dosáhnout:

  • zpřístupnění dat zdravotních pojišťoven, která svědčí o týrání nebo zanedbání péče (platby za ošetření opakovaných zlomenin malých dětí, podvýživa, chybějící platby za preventivní kontroly kojenců a batolat) orgánům sociálně-právní ochrany, na základě počítačového programu, který nelze vytvářet dřív, pokud nebudou legislativní předpoklady,
  • přiznání dvouměsíčního absolutního nezájmu pro osvojení všem dětem,nejen novorozencům,
  • umožnění, aby dítě mohlo jít z porodnice přímo do osvojitelské rodiny, a pokud si to rodiče přejí, i anonymně, jak to je to možné např. v Rakousku,
  • stanovení, aby soud při svém rozhodování bral v úvahu přání a pocity dítěte,
  • pozastavení rodičovské zodpovědnosti v případě zahájení řízení o nezájmu rodičů, takže v jednoznačných případech by děti mohly jít do rodin dřív, než skončí obvykle mnohaměsíční soudní řízení o nezájmu,
  • možnost, aby soud rozhodl, že dítě bude mít příjmení pěstouna nebo poručníka,
  • povinnost odvolacích soudů postupovat v řízeních o předběžných opatřeních s největším urychlením,
  • odstranění zbytečných kompetenčních sporů, a tím průtahů v řízeních o osvojeních a o předběžných opatřeních,
  • stanovení, aby výkon rozhodnutí bylo možno při změně poměrů dítěte zastavit nebo nenařídit a aby při výkonu rozhodnutí bylo zabráněno zbytečné psychické a citové traumatizaci dítěte a rovněž, aby byl brán zřetel na názor dítěte, které dosáhlo věku a stupně vyspělosti, kdy je vhodné přihlížet k jeho názorům. Tato ustanovení obsahuje například Úmluva o mezinárodních aspektech únosů dětí.

Pozměňovací návrhy paní poslankyně ing. Lucie Talmanové a pana poslance Michala Doktora výše uvedené pasáže, které by neziskový sektor i ohrožené děti velmi poškodily, odstraňují a otevírají cestu k přijetí úpravy, o kterou usilujeme a která by sociálně-právní ochranu dětí u nás posunula výrazně kupředu. Tyto návrhy podporují i jiné neziskové organizace, zejména Nadace Naše dítě, Středisko Náhradní rodinné péče, Sdružení pěstounských rodin, NROS a Nadační fond Rozum a cit. Podpoří je i většina poslanců a senátorů?

Děti nejsou panenky na hraní

je název kampaně zaměřené na prevenci týrání dětí a na jejich ochranu. Pro FOD ji zdarma navrhla a realizuje agentura Proximity Prague. V průběhu listopadu a prosince 2005 byly v nákupních centrech umístěny prosvětlené plakáty s panenkou Hurtmie, která symbolizuje utrpení týraných dětí. Vydavatelství Ringier poskytlo zdarma inzertní plochy v médiích a společnost Logologic zajistila bezplatné umístění plakátů. Na přípravě a realizaci kampaně aktivně spolupracovalo také hračkářství Sparkys (blíže viz www.hurtmie.com ).

DĚKUJEME!

Největší finanční dary přijaté od 1. 4. 2005 do 15. 10. 2005

ČESKÁ BÁŇSKÁ NADACE (140 000 Kč), GE ELFUN VOLUNTEERS, organizace při společnosti GE Money v ČR (136 195 Kč), OTTO zasilatelství (124 428Kč) nakl. SLOVART (100 000 Kč), NECKERMANN s.r.o. (75 000 Kč), pan František CIHLÁŘ (70 000 Kč), NADACE NAŠE DÍTĚ (66 000 Kč), ALLIANZ POJIŠŤOVNA (62 471 Kč), RADIOCOM a.s. (51 000 Kč), paní Daniela LEHÁROVÁ (50 000 Kč), MERO ČR a.s. (50 000 Kč), RUSHDATE PLUS s.r.o. (50 000 Kč), ZIMBO CZECHIA a.s. (50 000 Kč), MARY KAY CZ (51 810 Kč), NADACE TEREZY MAXOVÉ (43 000 Kč), NADACE DIVOKÉ HUSY (40 000 Kč), NADACE PRECIOSA (40 000 Kč), LUX (CZ) (39 097 Kč), KARA Trutnov a.s. (35 000 Kč), ROTARY CLUB TÁBOR (35 000 Kč), pan Ing. HAKR (30 000 Kč), paní Renee LAVECKÁ (30 000 Kč), NUKLEA MEDICAL CENTER s.r.o. (30 000 Kč), PAKRA ZF – SERVIS S. (30 000 Kč), SPRÁVA KOMUNÁLNÍHO MAJETKU Praha 3 a.s. (30 000 Kč), paní JUDr. Jarmila TRAPLOVÁ (30 000 Kč), ANETTE – Květinová show (25 245 Kč), FOND R. MASNÉHO DĚTEM (25 000 Kč), pan Radim KNOR (25 000 Kč), KOČNAR Jan – PERFEKTRA s.r.o. (25 000 Kč), MIČA a HARAŠTA s.r.o. (25 000 Kč), RAMICO s.r.o. (25 000 Kč), ROUS SURGICAL s.r.o. (25 000 Kč), SEVEROČESKÉ DOLY a.s. (25 000 Kč), pan Petr STROMECKÝ (25 000 Kč), AHOLD CZECH REP. (23 142 Kč), TACITURNE a.s. (20 160 Kč), pan Jiří BŘEZOVSKÝ (20 000 Kč), CTS – SERVIS s.r.o. (20 000 Kč), EXEKUTORSKÝ ÚŘAD Praha 5 (20 000 Kč), pan Ing. Daniel FRAJT (20 000 Kč), JANEČEK – IGHG (20 000 Kč), pan RNDr. Petr KARPELES (20 000 Kč), paní KOLÁRIKOVA (20 000 Kč), pan Karel KOPECKÝ (20 000 Kč), paní Ludmila KOPECKÁ (20 000 Kč), pan Vladimír KRIŠKA (20 000 Kč), paní Jaroslava NOHOVÁ (20 000 Kč), O.K. TRANS s.r.o. (20 000 Kč), PLASTMONT BUREŠ s.r.o. (20 000 Kč), pan Juraj PODKONICKÝ (20 000 Kč), PROVIDENT FINANCIAL (20 000 Kč), paní Věra ROUSOVÁ (20 000 Kč), STAVEBNÍ GEOLOGIE – IGHG s.r.o. (20 000 Kč), pan Josef SPRINZL (20 000 Kč), pan Josef VALDHANS (20 000 Kč), paní Věra VLACHOVÁ (20 000 Kč), Z+M SERVIS s.r.o. (20 000 Kč), pan Ing. V. BLÁHA (15 000 Kč), CNC INVEST s.r.o. (15 000 Kč), DELTA ARMY s.r.o. (15 000 Kč), IS ENERGY CZECH (15 000 Kč), KRAJCÁREK Antonín – UMTON barvy (15 000 Kč), pan Pavel LAKATOŠ (15 000 Kč), paní Mgr. Petra ŠABATOVÁ (15 000 Kč), pan Ing. Martin SMÉKAL (15 000 Kč), pan Miroslav STANDERA (15 000 Kč), NADACE SYNER (14 280 Kč), EEprojects s.r.o. (12 000 Kč), MAPEI s.r.o. (12 000 Kč), paní Ing. VAŇKOVÁ (11 500 Kč) a finanční dar ve výši 10 000 Kč věnovali ABE.TEC s.r.o., AGROBOHEMIE a.s., ARAL ČS – pan JANAČ, BBA-MONOLIT s.r.o., pan Ing. Petr BENDA, CAMPI CZ s.r.o., CZK, pan Tomáš DANDA, EBH-HAUS s.r.o., ELEXIM s.r.o., ESAB VAMBERK s.r.o., FAScom s.r.o., FORNAXA těsnění s.r.o., paní Ing. Marcela HÁVOVÁ, paní Anna HRABOVICKÁ, paní Veronika CHOMÁKOVÁ, pan Filip CHODOUNSKÝ, IMCON s.r.o., IRON – ART s.r.o., JAREŠ – MALÝ DŮM, KORDARNA a.s., pan Karel KOSTELECKÝ, pan Ladislav KOVÁČ, KOVOTEX výrobní družstvo, pan Vladimír KREIDL, paní Andrea LANGMAJEROVÁ, LANGMAJEROVÁ Eva – ALE Agency, pan Dušan MLYNARČÍK, paní Katarina MORVAI, paní Květoslava NOVÁKOVÁ, NUKLEA MEDICAL CENTER s.r.o., OBEC RAPOTÍN, pan Michal PANSKÝ, pan Jan PIVOŇKA, PIVOVAR A RESTAURACE, PLUS s.r.o., paní Květa ADECHOVSKÁ, pan Ing. Jan REŽNÝ, pan Jan SEVR, SKAMPA a spol. Brno, SP Bohemia k.s., pan Jiří ŠVADLENKA, TAB průmyslová, pan Tomáš TICHÝ, TRANGO s.r.o., TTC MARCONI s.r.o., pan Ing. TUREK, paní Marta VLÁČILOVÁ, VÝZKUMNÝ ÚSTAV PRO CHOV SKOTU, pan VLČEK, pan Ladislav VOLRÁB, paní Jožka WENKEOVÁ, VOSECKÝCH, pan Ing. Radek ZAMRZLA, ZONTA KLUB Praha Bohemia

D Ě K U J E M E !

Největší věcné dary

NECKERMANN s.r.o. (1 000 000 Kč – kuchyňské potřeby, ošacení, sleva na nábytku), STUDIO HANÁKOVY KUCHYNĚ v.o.s. spolu s výrobcem HANÁK a.s. a dodavateli MIELE, LIEBHERR, WHIRLPOOL, ELEKTROLUX, FRANKE a SIEMENS (832 530 Kč – kuchyně včetně spotřebičů pro Klokánek Štěrboholy), TOMOVY PARKY s.r.o. (360 000 Kč – vybudování dětského hřiště v Klokánku Hostivice), Autocentrum ESA (bezplatný pronájem automobilu pro Klokánek Štěrboholy), TACITURNE a.s. (148 000 Kč – hračky, dárky ke Dni dětí), BEST a.s. (98 419 Kč – dlažba venkovní), ZAKLÁDÁNÍ A ÚDRŽBA ZELENĚ a.s. (54 500 Kč – pokládka a údržba travního porostu v Klokánku), Vladimír ČÍŽEK , montáž vestavěného nábytku (45 000 Kč – nábytek), JIS s.r.o. (36 469 Kč – plastová okna), ISOLIT – BRAVO s.r.o. (33 998 Kč – výrobky), ZLATUŠE KRUPIČKOVÁ, specializovaný maloobchod (26 690 Kč – dětské oblečení), SPORT Schwarzkopf (25 145 Kč – sportovní potřeby), Jan Havel – JANTEX (24 803 Kč – dveře + montáž), PALACE CINEMAS CZECH s.r.o. (23 850 Kč – vstupenky), BALOUŠEK Tisk s.r.o. (22 250 Kč – kalendáře), B&P Zprostředkovatelská a stavební firma s.r.o. (20 872,60 Kč – materiál na stavbu hřiště), Jan ČTRNÁCTÝ – POLYGOS (19 867 Kč – vizitky a letáčky), Miroslav Chromý – PVP/J (19 000 Kč – ponožky), paní Eva RŮTOVÁ, malířka a grafička (17 500 Kč – litografie), AQUAMAT CZ s.r.o. (17 424 Kč – kojenecká voda), Truhlářství NEUMAN (17 300 Kč – nábytek), VÁVRA Milan – LION (16 500 Kč – kovová garáž), PC SERVIS KB s.r.o. (14 500 Kč – počítač), paní Miluše FOUSKOVÁ (14 040 Kč – obuv), AKERMANN ELECTRONIC PRAHA s.r.o. (13 685 Kč – počítačová sestava), UBM Bohemia s.r.o. (13 499 Kč – televizor), paní Miloslava HORÁKOVÁ (11 450 Kč – sportovní potřeby), DIRICKX Bohemia s.r.o. (11 040 Kč – pletivo), EMBROTEX s.r.o. (10 220 Kč – sportovní zboží), pan MUDr. Zsolt KECSKEMÉTHY (10 098 Kč – nábytek), BAUHAUS k.s. Chabry (10 000 Kč – barvy a nářadí), paní Hana BUREŠOVÁ – OBUV (10 000 Kč – věcné dárky), pan Martin NEDOPIL (10 000 Kč – služby), PENZION Malý Dům (10 000 Kč – pobyt dětí z Klokánku), pan J. TŘEŠŇÁK (10 000 Kč – počítače), GE ELFUN VOLUNTEERS, organizace při společnosti GE Money v České republice (pomoc při akci ke Dni dětí, výlety pro děti z Klokánků, zámek HOŘOVICE (pomoc při akci ke Dni dětí)

 D Ě K U J E M E !

Odkazy pro ohrožené děti

In memoriam mnohokrát s úctou děkujeme zesnulým paní Marii STRNADOVÉ za odkaz finanční hotovosti ve výši 501 701,50 Kč a paní Olze FEIFEROVÉ za odkaz finanční hotovosti ve výši 10 730 Kč.

Výrok auditora za rok 2004

Auditorská společnost AUDIT SERVIS, s. r. o., prověřila hospodaření FOD s finančními prostředky za rok 2004 a ve svém auditu ze dne 30. 3. 2005 dospěla k tomu to závěru: „Účetní závěrka občanského sdružení Fond ohrožených dětí sestavená k 31. 12. 2004 odpovídá platnému předpisu pro její sestavení – vyhlášce MF ČR čís. 504/2002 Sb. Podává věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky a je sestavena z údajů účetnictví, které je správné, úplné, průkazné, přehledné, srozumitelné a vedené způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů podle požadavků daných zákonem čís. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění.”

XIII. členské shromáždění FOD

XIII. členské shromáždění FOD se konalo dne 11. 6. 2005 v Praze 2 v krásném zasedacím sále firmy PricewatwrhouseCoopers, která nám prostory i technické zázemí a obsluhu poskytla zdarma.

DĚKUJEME!

Členské shromáždění schválilo zprávu o činnosti FOD včetně zprávy finanční, zprávu revizní komise, plán činnosti na další rok a přijalo nesouhlasné prohlášení k novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí (prohlášení lze nalézt na našich webových stránkách). Složení statutárních orgánů zůstalo beze změny (zvoleny byly v roce 2004 na období dalších tří let):

Rada: Ing. Petr Bechyňák, Hana Černohorská, Milena Doleželová, Mgr. Božena Espinozová, Jan Kábrt, Renata Kalcovská, Jana Moláčková, Mgr. Marie Zatloukalová a František Zrzavecký

Revizní komise: Pavel Doležel, Ing. Josef Pátek a Zorka Pokorná

Předsednictvo: PhDr. Zdeňka Tesařová, MUDr. Petra Uhlíková, JUDr. Marie Vodičková

Místopředsedkyně: PhDr. Zdeňka Tesařová

Předsedkyně: JUDr. Marie Vodičková

Pobočky FOD

Praha, Na Poříčí 6, 110 00 Praha 1, tel./fax: 224 221 137, 224 236 655

Beroun, S. K. Neumanna 1141, 266 01, pošt. schr. 19, tel.: 311 626 173

Brno, Francouzská 58, 602 00, tel.: 545 215 105

České Budějovice, Senovážné nám. 2, 370 01, tel.: 386 356 868

Chomutov, Riegrova 5379, 430 02, tel.: 474 650 575

Kroměříž, Riegrovo nám. 193, 767 01, tel.: 573 345 555

Litoměřice, U Trati 3, 412 01, tel.: 416 735 5511

Most, Budovatelů 1987, 434 01, tel.: 476 700 082

Olomouc, Sokolská 50, 772 00, tel.: 585 221 649

Opava, Zacpalová 27, 746 01, tel.: 553 616 497

Ostrava, hotelový dům Jindřich, Nádražní 66, 702 00 Ostrava 1, tel.: 596 112 341

Pardubice, Nerudova 880, 530 02, tel.: 466 530 981

Plzeň, Barrandova 8, 301 43, tel./fax: 377 455 132

Prostějov, Lidická 86, 796 01, tel.: 582 315 753

Tábor, nám. Fr. Křižíka 2840, 390 01, tel.: 381 254 606

Teplice, Masarykova 50, 416 65, tel.: 417 570 046

Zábřeh, Sušilova 40, 789 01, tel.: 583 411 714

Zlín, Sportovní hala, U Zimního stadionu 4286, 760 01, tel.: 577 432 538

Žatec, Studentská 1044, 438 01, tel.: 415 714 040

Centrum náhradní rodinné péče Ostrava, Bieblova 8, 701 01, tel.: 596 111 132

Klokánek Praha 8, Chabařovická 1125, 182 00, tel.: 283 881 102, 283 881 097

Klokánek Praha 4, Láskova 1803, 148 00, tel.: 271 912 500

Sourozenci vydali další CD

Skupina sourozenci z početné a hudebně velmi nadané pěstounské rodiny Jonštových 2005_31.gifvydala nové CD s názvem „S písní nad hvězdy” s krásnými koledami a dalšími písněmi nejen pro vánoční pohodu. Cena nového CD je 200 Kč, na dobírku 270 Kč. Za 180 Kč (na dobírku 250 Kč) můžete získat i některé z předchozích tří céreček s názvy Překročit práh srdce, Se srdcem na dlani a Píseň v srdci. Při objednávce více kusů CD platíte dobírku samozřejmě jen jednou. Sourozenci vám také rádi podle možností živě zakoncertují na Vašich oslavách či jiných akcích. Ukázku si můžete poslechnout na www.sourozenci.cz , objednávat můžete na adrese [email protected]_cz nebo na tel.: 596 884 177, 776 677 800 nebo 737 321 244.

Informace o vydavateli

Zpravodaj Fondu ohrožených dětí číslo 2/2005 (vyšlo v prosinci 2005), vydává rada FOD se sídlem: Na Poříčí 6, Praha 1, 110 00, tel./fax: 224 236 655, 224 221 137, IČ: 004 99 277,
stránky FOD na internetu: www.fod.cz , e-mail: [email protected]_cz , číslo sbírkového účtu: 171555000/0300 ČSOB, a. s., č. ú. celonárodní sbírky: 3055103/0300 ČSOB, a. s., dárcovská SMS: DMS FODKLOKANEK na tel. č.: 87777, redaktorka: Marie Vodičková.