Zpravodaj 2/2006, Fond ohrožených dětí

Vážení a milí členové a přátelé FOD, opět uběhlo půl roku a my Vám chceme alespoň tímto zpravodajem vřele poděkovat za všechnu Vaših motnou i morální podporu a informovat Vás o tom nejdůležitějším, co se za posledních šest měsíců ve FOD událo. Čistý výtěžek letošního kola naší letní sbírky dosáhl téměř deseti milionů korun, tj. o čtvrt milionu méně než před rokem. V důsledku novely, která výrazně snížila dávky na děti v Klokánkách, jsme se dostali do situace, kdy jsme nebyli schopni z našich zdrojů Klokánky nadále provozovat. Denní přírůstky sbírky naštěstí postačovaly na stravu a další nezbytné potřeby dětí, takže ty žádnou nouzi nepocítily. Mzdy, odvody a energie se nám nakonec podařilo dodatečně uhradit z mimořádných dotací, které nám poskytl stát a Magistrát hl. m. Prahy, viz strana 2, 11 a 12. Vážení a milí členové a přátelé, za Vaši další přízeň a podporu Vám moc a moc děkujeme a doufáme, že spolu s Vámi se nám podaří pomoci mnoha dalším dětem, které naši pomoc potřebují. Přejeme Vám ze srdce krásné Vánoce a šťastný rok 2007!

Miminku šlo o život

Osmiměsíční holčička byla umístěna do Klokánku letos v září na základě předběžného opatření Okresního soudu v Jablonci nad Nisou po předchozím dvoutýdenním pobytu v nemocnici . Hospitalizaci doporučila ošetřující lékařka, která si všimla otoku levé nožičky a dalších stop týrání. V nemocnici byly u miminka rentgenovým vyšetřením zjištěny mnohočetné neošetřené zlomeniny různého stáří – zlomenina levé stehenní kosti, hojící se dvojitá zlomenina pravé stehenní kosti, hojící se zlomenina pravé lýtkové kosti, hojící se zlomenina levé holenní kosti a hojící se zlomenina levé vřetenní kosti. Na celém tělíčku dítěte byly zjištěny mnohočetné podlitiny, odřeniny a na levém rameni i stopy po kousnutí. Dne 31.8.2006 byl pro podezření z týrání a těžkého ublížení na zdraví vzat do vazby jednatřicetiletý druh matky. Její trestní odpovědnost je ve stadiu prověřování. Ona sama tvrdí, že dítěti neublížila a ničeho podezřelého si nepovšimla. Po přijetí do Klokánku byla holčička smutná, apatická a nedůvěřivá. Vývojově odpovídala asi tříměsíčnímu kojenci. Neotáčela se, při pasení koníčků špatně držela hlavičku a přepadávala. V láskyplné péči své „klokaní tety” ale začala dělat velké pokroky a své opoždění nejméně z poloviny dohnala. Nyní v deseti měsících je na úrovni asi sedmiměsíčního miminka. Otáčí se a dobře drží hlavičku, dokáže i chvilku sedět, a dokonce začíná slabikovat. Ale hlavně – je usměvavá, veselá a stále dobře naložená. Jako by na tu bolest a hrůzu, kterou ještě před nedávnem musela prožívat, již úplně zapomněla. Kéž by byla šťastná už napořád!

„Narodily” se nové Klokánky

Od uzávěrky posledního zpravodaje jsme k naší velké radosti otevřeli tři
nové Klokánky – v Kroměříži, Chomutově a v Brně.

Klokánek v Kroměříži byl otevřen 17. května 2006 po rekonstrukci krásné budovy bývalé mateřské školy se zahradou, kterou nám za výrazně sníženou cenu dva a půl milionu korun prodalo město Kroměříž. Celková rekonstrukce včetně nové fasády a úpravy zahrady stála osm milionů korun. Vzniklo zde pět bytů I. kategorie o velikosti 2 + 1 pro celkem dvacet dětí – po čtyřech v každém bytě. Do nového Klokánku se i s tetami přestěhovalo osm dětí z toho stávajícího. Děti se na stěhování moc těšily. Během krátké doby byly i ostatní tři byty zaplněny dětmi, které by jinak musely do ústavní výchovy. Kupní cena a část rekonstrukce byla hrazena z výtěžku kasiček v lékárnách a z charitativních koncertů v rámci akce Alliance UniChem a České lékárnické komory „Klokánkovi do kapsičky”. V letošním roce činí zatím výtěžek z těchto kasiček jeden a půl milionu korun. D Ě K U J E M E !
Klokánek v Chomutově přijal první tři děti 4. prosince 2006. Vznikl rekonstrukcí části uvolněného objektu Ústavu sociální péče pro děti na dva prostorné byty I. kategorie o velikosti 3 + 1. Celková kapacita je osm míst.Rekonstrukce stála necelých osm set tisíc korun. Objekt, resp. jeho část,nám pronajalo město Chomutov za šedesát tisíc korun ročně – v letošním roce nám poskytlo dotaci ve výši 45 tisíc korun. D Ě K U J E M E !
Právě na Mikuláše (5. 12. 2006) jsme přijali první dítě (devítiletého chlapce) do nového Klokánku v Brně. Objekt bývalé mateřské školy nám pronajala Městská část Brno – Líšeň za symbolických 100 Kč ročně. Vzniklo zde jedenáct bytů I. kategorie o velikosti 2 + 1 s celkovou kapacitou pro 44 dětí. Rekonstrukce včetně nové fasády a úpravy zahrady stála 18 milionů korun a byla hrazena z dotace Magistrátu města Brna ve výši osmi milionů korun a Jihomoravského kraje ve výši šesti milionů korun. Zbývající čtyři miliony korun jsou na kraji v jednání. D Ě K U J E M E !
Zprovoznění dalších dvou Klokánků (Litoměřice – šest bytů a Pardubice – dva byty) předpokládáme počátkem roku 2007. Jejich otevření se zpozdilo v důsledku naší tíživé finanční situace. Ze stejných důvodů nejsme schopni ani zahájit rekonstrukci bývalé mateřské školky v Sobotíně, okr. Šumperk, kterou nám Obec Sobotín již před rokem prodala za symbolickou jednu korunu. Doufáme, že snad příští rok se naše situace zlepší a že budeme schopni zrekonstruovat kromě této MŠ i bývalou školu v Dlouhé Loučce, okr. Olomouc, jejíž prodej za symbolickou jednu korunu již schválilo zastupitelstvo. D Ě K U J E M E !

Všechny zmíněné Klokánky poskytují rodinnou péči na principu střídání dvou stabilních tet po týdnu nepřetržité péče. Tety se o děti starají tak jako v normální rodině a vedou domácnost včetně vaření, nákupů, praní apod. Nyní tedy máme šestnáct Klokánků s celkovou kapacitou 280 míst. I když průměrná doba pobytu dětí v Klokánku je pět a půl měsíce, je jejich kapacita zoufale malá. Čtyři tisíce dětí ročně je u nás stále umisťováno do kojeneckých a jiných ústavů.

Verunka má nové rodiče a vlastní prarodiče

Tříletá Verunka je jedním z 36 dětí, pro které jsme letos nalezli rodinu. U Verunky to bylo zvlášť obtížné – p ř i j e t í d í t ě t e s Downovým syndromem se každý většinou velmi obává. Přitom právě tyto děti jsou velmi citově založené a velice touží pomazlení a kontaktu s dospělým. A tak nám velkou radost udělal dopis, jímž teď chceme potěšit i Vás: „Vážení, jelikož již několik let přispíváme na Fond ohrožených dětí, dostáváme i Váš zpravodaj. Při pročítání jsme zjistili, že tam píšete o naší vnučce Verunce. Jelikož se narodila s Downovým syndromem, její rodiče to neunesli a dali ji do kojeneckého ústavu a nabídli k adopci nebo do pěstounské péče. Jelikož se nikdo nepřihlásil k adopci, tak jsme si ji brali domů my prarodiče. Od tří let musela jít do ústavu pro postižené děti. Tam nám ji také půjčovali na sobotu a neděli domů. Potom díky Fondu pro ohrožené děti a snaze paní ředitelky ústavu se podařilo naši vnučku dát do pěstounské péče mladým manželům. Jsou to velmi odpovědní a též vzdělaní lidé (paní má konzervatoř a pán je kantorem). Mají v péči ještě tři romské děti, svoji dcerušku a naši Verunku. Jelikož jsme staří (babička má 69 let a já 75), tak bychom ji nemohli mít nastálo doma. Jsme rádi, že je o Verunku postaráno a že nám dovolili ji navštěvovat a občas si ji vzít k nám domů. Říkají nám dědo a babičko a máme novou rodinu. Děkujeme za to, že jsou takoví lidé, kterým není lhostejno těchto dětí.” S pozdravem děda a babička z Brna.

Z jednoho e-mailu

Dobrý den, našla jsem na stránkách Natamy (sekce Ze života Natamy, měsíc srpen) tento článek: „Časopis TÝDEN (33/2006, vyšlo 14/8/2006) otiskl zásadní článek Hany Čápové o aktivitách Fondu ohrožených dětí a ředitelky FODu Dr. Vodičkové: Podivné dobrodiní ochránců dětí. Článek poprvé přesně a seriózně informuje o tom, jakým způsobem se FOD stará o děti. Připomínáme k tomu, že se jedná o činnost zcela neodbornou, založenou na dojmech, předsudcích a pocitech jak paní Vodičkové, tak mnoha jejích spolupracovníků. Je to děsivé, že o osudech dětí a rodin někdy rozhoduje neodborný až pošetilý zásah, jak popisuje článek. DOPORUČUJEME! Téma si určitě zasluhuje další pátrání a zveřejňování faktů.Natama se často setkává s lidmi, kteří prohlásí, že „proces se státem” moc dlouho trvá a že si půjdou pro dítě do FODu... Často se také setkáváme s náhradními rodinami v těžkých potížích, protože pěstouni zcela nepřipraveni dostali od FODu dítě, o kterém nevěděli důležité informace..., jiní brání dítěti v kontaktu s vlastními rodiči... Pozor na to!” Článek mě velice zarazil, protože má kamarádka se již delší dobu snaží získat do pěstounské péče dítě – přes Natamu. Ale jejich přístup je velmi laxní. Spíš to vypadá, že je zajímá jen školení jich samých – neustálé lektorské kurzy – viz jejich stránky, mediální podpora, neustálé se zviditelňování v médiích než skutečný zájem o opuštěné děti. A navíc to časté upozorňování paní Vrtbovské, že romské děti nepatří do bílé rodiny atd., prostě se mi to nezdá. Myslím si, že by měl někdo prověřovat spíše Natamu než Vás. Ráda bych Vám tedy aspoň takto vyjádřila obdiv a podporu za práci, kterou pro děti děláte.

S úctou Martínková

FOD: Děkujeme. Podle svých stránek je Natama „odborná organizace, která se zaměřuje na pomoc ohroženým dětem a také dětem, které nemohou žít ve své rodině.” Přes proklamovanou odbornost se nedomníváme, že má dost informací k tomu, aby mohla vyslovovat tak radikální soudy o jiném sdružení, s jehož činností se blíže neseznámila. O „přesnosti a serióznosti” pochvalně zmiňovaného článku v Týdnu svědčí např. úsměvné tvrzení, že Marie Vodičková nese odpovědnost za současnou – v článku kritizovanou – podobu pěstounství v ČR. Tato podoba (vztahově obdoba adopce) je stále stejná od vzniku pěstounské péče u nás počátkem sedmdesátých let minulého století. V té době bylo M. Vodičkové 19 let, začínala studovat práva a o pěstounství neměla ponětí.

Z jednoho dopisu:

…usedám, abych Vám napsala příběh, který jsme prožili tuto neděli (24. 7. 2006) v Europarku Štěrboholy. Byli jsme tam s manželem (oba 71 let) na nákupu v Intersparu a vzali jsme s sebou vnoučata – šestiletého Míšu a tříletou Lucinku. Po nákupu jsme s dětmi zašli do Dětského koutku. Usadili jsme se vedle mladé ženy, která chovala asi půlroční krásnou černookou holčičku, hezky si s ní hrála a povídala. Verunka má nové rodiče a vlastní prarodiče Tříletá Verunka je jedním z 36 dětí, pro které jsme letos nalezli rodinu. U Verunky to bylo zvlášť obtížné – p ř i j e t í d í t ě t e s Downovým syndromem se každý většinou velmi obává. Přitom právě tyto děti jsou velmi citově založené a velice touží po mazlení a kontaktu s dospělým. A tak nám velkou radost udělal dopis, jímž teď chceme potěšit i Vás: „Vážení, jelikož již několik let přispíváme na Fond ohrožených dětí, dostáváme i Váš zpravodaj. Při pročítání jsme zjistili, že tam píšete o naší vnučce Verunce. Jelikož se narodila s Downovým syndromem, její rodiče to neunesli a dali ji do kojeneckého ústavu a nabídli k adopci nebo do pěstounské péče. Jelikož se nikdo nepřihlásil k adopci, tak jsme si ji brali domů my prarodiče. Od tří let musela jít do ústavu pro postižené děti. Tam nám ji také půjčovali na sobotu a neděli domů. Potom díky Fondu pro ohrožené děti a snaze paní ředitelky ústavu se podařilo naši vnučku dát do pěstounské péče mladým manželům. Jsou to velmi odpovědní a též vzdělaní lidé (paní má konzervatoř a pán je kantorem). Mají v péči ještě tři romské děti, svoji dcerušku a naši Verunku. Jelikož jsme staří (babička má 69 let a já 75), tak bychom ji nemohli mít nastálo doma. Jsme rádi, že je o Verunku postaráno a že nám dovolili ji navštěvovat a občas si ji vzít k nám domů. Říkají nám dědo a babičko a máme novou rodinu. Děkujeme za to, že jsou takoví lidé, kterým není lhostejno těchto dětí.” S pozdravem děda a babička z Brna. Za chvilku přiběhla další malá holčička, pak chlapec a ještě jeden. Děti se jmenovaly Helenka, Vanesa, Kevin a jméno nejstaršího neznám. Nemohla jsem pochopit, jak by tak mladá žena mohla časově „stihnout” porodit tolik dětí. Začali jsme sledovat chování této mladé ženy a viděli jsme, s jakou láskou jim podávala pití, buchtičky, jak se s malým miminem mazlí a já už jsem to nevydržela a zeptala se jí, jak to všechno stačí. Ona mně odpověděla, že je jenom jejich „teta” a že je hlídá vždy týden celých 24 hodin denně, že je z Klokánku ze Štěrbohol. Já jsem začala plakat dojetím, a pláči i teď, protože setkání s takovou milou a laskavou bytostí se často nestává. Dovolila jsem se jí zeptat, jak se jmenuje a snad jsem si to dobře zapamatovala – řekla – Jana Sýkorová. Blahopřeji Vám k takové milé a hodné pracovnici a chtěla bych jí tímto poděkovat a popřát hodně štěstí v jejím osobním životě.

S pozdravem Jindra Kovandová, Praha 10

48 dětí „nikoho” je už „někoho”!

Od počátku letošního roku do konce listopadu jsme nalezli nové rodiče pro 48 dětí – 22 holčiček a 26 chlapců ve stáří od 4 dnů do 13 let (13 novorozenců přímo z porodnice, devítidenní anonymní Kristýnka, šestitýdenní dvojčátka, 4 miminka ve stáří šesti až deseti měsíců, 5 ročních až tříletých batolátek, 5 čtyř až pětiletých předškoláčků, 11 šesti až osmiletých dětí, 6 dětí ve věku devíti až jedenácti let a jeden třináctiletý chlapec). Je mezi nimi i roční holčička s vadou ledvin, dvouletý nevidomý Saša romského původu, tříletá Verunka s Downovým syndromem, tříletý Honzík z ústavu sociální péče, čtyřletý chlapec s alkoholovým syndromem a vadou srdce, pětiletá holčička s plicní fibrózou, tři romští školáci, dvě děti školního věku s genetickou zátěží (schizofrenie) a čtyři sourozenci z Klokánku ve věku od šesti do devíti let. Před dvěma lety je přivedl otec s tím, že není schopen se o ně postarat. Uvedl, že náhodně přistoupil do autobusu, ve kterém seděla matka s dětmi. I když se s nimi dlouhou dobu nestýkal, matka vystoupila a děti mu nechala se slovy, ať se teď zase stará on. Ji prý už to nebaví. Naštěstí teď již i tito blonďatí a vzájemně si velmi podobní sourozenci (chlapec a tři sestřičky) mají mámu a tátu, kteří se o ně starat chtějí a umějí.

Benefiční koncert pro FOD v Opeře

Dne 18. 12. 2006 se uskuteční ve Státní opeře Praha benefiční koncert ve prospěch Fondu ohrožených dětí – projektu Klokánek Litoměřice, pořádaný agenturou BON ART PRODUCTION, s. r. o. DĚKUJEME!

Lukášek a Jituška

Dvouletá Jituška a její tříměsíční bratříček Lukášek byli přijati do Klokánku v září 2005 z důvodu špatné sociální situacei problematické péče. Matka je zprvu navštěvovala dvakrát měsíčně. Jituška svého bratříčka velmi miluje, projevuje se vůči němu téměř mateřsky. Ona i Lukášek jsou stále pozitivně naladění, usměvaví, Jituška se u nás naučila mnoho básniček a písniček. O Vánocích maminka děti nenavštívila. Naposledy přišla v únoru 2006. Od té doby je neznámého pobytu. Nedozvěděla se tedy ani to, že u Lukáška se počátkem června 2006 projevilo akutní, život ohrožující vrozené onemocnění, které si vyžádalo okamžitou operaci. Ve FN Motol s ním od počátku byla jeho „klokaní” teta, která ho stále chovala nebo držela za ručičku. Snad i proto se Lukášek až zázračně rychle zotavoval a už po dvou týdnech mohl být propuštěn zpět do Klokánku. S Jituškou se velmi dojemně vítali, dlouho se objímali a pusinkovali. Po měsíci se musel podrobit pro organismus velmi náročné léčbě, která vede k oslabení imunitního systému a pacient proto nesmí být v kontaktu s jinými dětmi. Lékaři předpokládali, že v Klokánku se takové podmínky nedají vytvořit a doporučovali hospitalizaci. Tu ale Lukášek snáší špatně. Když jsme se zaručili, že chlapec bude v „klokaním” bytě sám jen se svou tetou, zatímco „protiteta” se bude (také bez střídání) starat o jeho sestřičku a další holčičku ve vlastním bytě, rádi s tím souhlasili. A opravdu, léčba dopadla velmi úspěšně a všichni pevně věříme, že nedojde k recidivě a že Lukášek i se svou sestřičkou brzy získá trvalou náhradní rodinu. Zdá se, že to bude „klokaní” teta, ta, která o Lukáška v nejtěžších chvílích tak obětavě pečovala. Ona sama by si to velmi přála. Hodně zdraví a hodně

Erik

Malý Erik byl už jako čtyřletý hospitalizován v dětské psychiatrické léčebně z důvodu hyperaktivity a problematické péče ze strany rodičů . Pro nezvladatelnost byl vyloučen i z týdenní mateřské školky. Vyšetření u něj zjistilo zanedbanost, citovou deprivaci a výrazné
opoždění. Školka poukazovala na hrubé zacházení ze strany otce, v anamnéze byl zmíněn i jeho alkoholismus. V pěti letech, počátkem srpna 2005, byl chlapec na žádost rodičů umístěn do Klokánku s tím, že jej výchovně nezvládají. Současně zvažovali i pěstounskou péči. Také v Klokánku byl Erik obtížně zvladatelný. Vyžadoval neustálou pozornost dospělé osoby, měl nepředvídatelné reakce a v bytě s dalšími třemi dětmi s ním bylo velmi těžké pořízení. Byl proto znovu přijat na vyšetření do dětské psychiatrické léčebny v Kroměříži, i proto, aby se vyloučilo případné psychické onemocnění. V průběhu tříměsíční hospitalizace bylo naštěstí takové onemocnění vyloučeno. Zjištěna byla pouze hyperkinetická porucha a porucha aktivity a pozornosti. V průběhu hospitalizace se chlapec vždy na jeden den v týdnu vracel do Klokánku. Po nasazení zklidňujících léků bylo patrné velké zlepšení. V polovině prosince se rodiče rozhodli, že si syna vezmou domů. Pokud by ale syna opět nezvládali, tak prý už určitě budou souhlasit s pěstounskou péčí. Po šesti týdnech, 23. 1. 2006, se opět obrátili na svou sociální pracovnici se žádostí o umístění Erika do Klokánku. Díky postupnému Erik otevírání nového Klokánku ve Štěrboholích mohl být Erik v bytě sám jen se svou „klokaní” tetou. Stále se jí držel za ruku, pořád za ní chodil a chtěl si s ní povídat a hrát. Byl hodný a dobře zvladatelný i bez medikace. Nápadné bylo, že zprvu stále mluvil o čertovi a Mikulášovi a pořád si chtěl na ně hrát. Obávali jsme se, že najít pro něj náhradní rodinu nebude jednoduché, i přes souhlas rodičů. Za celou dobu druhého pobytu v Klokánku syna nenavštívili a nezajímali se o něj ani telefonicky, ani písemně. Po několika týdnech jsme byli k naší velké radosti informováni, že o Erika se stále zajímají prověření žadatelé o pěstounskou péči, kteří se s ním seznámili během jeho poslední hospitalizace a zamilovali si ho. Přesně za dva měsíce přijeli za Erikem na návštěvu, s již předjednanou možností hostitelské péče. Erik je ihned poznal, chytil se svého nového táty za ruku, skočil mu do náruče a nepustil se ho ani na chvíli. Všichni jsme s úžasem zjistili, že zatímco dospívající dcera byla věrnou kopií matky, Erik byl neuvěřitelně podobný pánovi. Když od nás všichni čtyři celí šťastní odcházeli, nikdo by nevěřil, že Erik není jejich vlastní syn. Chlapec se v jejich láskyplné péči neuvěřitelně zklidnil a projevuje se jako normální, hodné a spokojené, jen trochu živější dítě.

Martínek

Nyní šestiletý Martínek si za svůj krátký život zažil až příliš děsu, a zklamání . Do Klokánku byl přivezen soudním vykonavatelem a sociální pracovnicí za velmi dramatických okolností v únoru 2004. Matka odmítala předat syna do Klokánku dobrovolně a bránila i jeho vydání soudnímu vykonavateli. Martínek měl mámu rád a nechápal, proč ho cizí lidé rvou z její náruče, proč máma křičí a pláče a proč ani jeho nářek nepomáhá. V odůvodnění soudního rozhodnutí se uvádí, že matka (a její širší rodina) byla pro neplacení nájmu vystěhována z bytu, s dítětem stále měnila místo pobytu a zdržovala se krátkodobě u svých známých. Většina z nich byla tak jako ona podezřelých z majetkové trestné činnosti a z přechovávání a požívání drog. Podmínky to byly pro dítě velmi nevhodné. Naposledy se zdržovala ve zcela nezařízeném bytě. S Martínkem nechodila na preventivní lékařské kontroly a nedbala řádně ani o jeho hygienu a řádnou stravu. Matka syna zprvu denně v Klokánku navštěvovala bylo vidět, že i chlapec k ní má silný citový vztah. Při jejím odchodu zpočátku zoufale plakal. Matka nám tvrdila, že drogy už dávno nebere a že co nejdřív nastoupí do zaměstnání a sežene si podnájem, aby si Martínka mohla zase vzít zpátky. Pomohli jsme jí sepsat odvolání, ale odvolacím soudem bylo zamítnuto. Matka rovněž slíbila, že dodá toxikologické testy – budou prý určitě negativní. Žádné však nedodala. Po několika týdnech začal její zájem o syna opadával. Navštěvovala ho jen zřídka, až posléze na něj zapomněla úplně. Otec ho za dva roky navštívil jen třikrát. O chlapce se zajímala pouze babička a prababička ze strany otce. Babička zvažovala, že by si Martínka vzala do péče, ale nakonec si to rozmyslela. Vnuka si tedy brala alespoň na víkendy a Martínek se na ni vždy těšil. Matka mezitím porodila holčičku, kterou nechala v kojeneckém ústavu. V únoru 2006 byli oba rodiče zbaveni rodičovských práv. Všichni jsme se těšili, že Martínek konečně získá náhradní rodinu. Příslušný úřad vytypoval manželský pár, který byl ochoten převzít oba sourozence. Babička pak vzala Martínka do kojeneckého ústavu, aby se seznámil se sestřičkou, se kterou bude vyrůstat v nové rodině. Prověření manželé však chlapce hned druhý den vrátili – prý zlobil a byl plačtivý. Rozhodli se ponechat si jen holčičku. Přitom Martínek byl velmi hodný, milý a citlivý chlapec, v Klokánku ho všichni milovali. Odmítnutí prožíval těžce, byl velmi smutný. Zhroutila se mu nejen naděje na nové rodiče, ale ztratil i svou sestřičku, na kterou se těšil. Naše psycholožka se mu pak musela intenzivně věnovat. K naší velké radosti si pro něj za dva měsíce přišli jiní rodiče. Zdá se, že teď to jsou už ti praví. Hodně štěstí a hodně lásky!

Kdo zastaví kruté deportace našich dětí do ciziny?

Nyní šestiletá Maruška se narodila v Čechách a prožila tu celý svůj dosavadní život. Její otec MUDr. Ing. Tomáš Viták je Čech, matka Španělka. Od r. 1994 žila společně s otcem v ČR. Ve čtyřech letech Maruščino idylické dětství skončilo. V listopadu 2004 se s ní matka odstěhovala ke svému příteli. Po třech týdnech se s otcem dohodla na střídavé péči na území ČR, kterou posléze stvrdil i soud. V srpnu 2005 však s Maruškou bez dohody a bez rozloučení odjela do Španělska. Otec se se žádostí o pomoc obrátil na brněnský Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí. Úřad případ vyhodnotil jako únos podle Haagské úmluvy, ale žádnou naději na rychlý návrat dítěte do ČR otci neposkytl. Po téměř třech měsících konečně matka sdělila otci svou adresu, protože jí slíbil součinnost při rozvodovém řízení. Otec tedy do Španělska ihned vycestoval a Marušku si 26. 10. 2005 odvezl zpět. Jednak proto, že holčička chtěla zpátky do Čech, jednak proto, že už dávno ji měl mít ve střídavé péči on. Matka se vzápětí také vrátila do ČR. Již 1. 11. 2005 spolu s dalším mužem násilím vnikla do bytu rodičů otce a Marušku se snažila odvést. Od té doby se Maruška matky a jejího marockého přítele bála a nechtěla se s matkou stýkat o samotě. Měla hrůzu z návratu do Španělska. Na žádost matky proto probíhal asistovaný styk na FOD. Pokusu odvést Marušku násilím proti její vůli se matka dopustila ještě dvakrát. Dne 27. 1. 2006 se za asistence policie domáhala násilného odebrání dcery otci v rámci styku na FOD. Po vysvětlení situace policie bez námitek odešla, ale Maruščina důvěra v matku utrpěla velkou trhlinu. Ještě horší následek na její psychiku musel mít pokus ze dne 17. 4. 2006. Dědečka a babičku, kteří se s vnučkou vraceli z víkendového pobytu na chatě, napadl před jejich domem větší počet osob marocké a španělské národnosti. Dědeček utrpěl tříštivou zlomeninu pravé ruky, Maruška pohmoždění pravé poloviny obličeje. Věc vyšetřuje policie, ale pro nepřítomnost podezřelých není řízení ukončeno.

Buď se dohodnete, nebo…

Kromě toho se matka domáhala vydání dcery i u našich soudů. Ty jí jsou velmi nakloněny. Dne 15. června 2006 donutila samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 JUDr. Jana Hercíková otce po několikahodinovém jednání k uzavření dohody, podle které bude Maruška ve střídavé péči obou rodičů – v lichém měsíci s otcem v Čechách, v sudém s matkou ve Španělsku. Dítě si mají předávat bez přítomnosti třetí osoby před domem druhého rodiče. A jak že ho k takové dohodě a vzdání se práva odvolání donutila? Jednoduše – hrozbou umístění holčičky do dětského domova, pokud se rodiče nedohodnou.

Noční exekuce

Termín předání dítěte matce se blížil, ale Maruška o tom nechtěla ani slyšet. S matkou stále odmítala odejít. Otec se tedy obrátil na řadu odborníků se žádostí o pomoc – ale ani oni s holčičkou nic nesvedli. Všichni navíc střídavou výchovu v různých státech považovali za nevhodnou a jednoznačně doporučovali svěření Marušky do péče otce. Ze všech posudků a zpráv vyznívá, že Maruška je nadprůměrně intelektově i sociálně vyspělá, otcem není manipulovaná a s matkou odmítá jít, protože nechce ztratit prostředí v České republice, na které je velmi silně fixována. Nechce ztratit své kamarádky ani české příbuzné. Ve Španělsku se jí nelíbí a necítí se tam jako doma. Paní soudkyně je ale nezávislá, a tak se žádnými doporučeními nenechala ovlivnit. Dne 2. 8. 2006 nařídila výkon rozhodnutí – odnětí nezletilé otci a předání matce. Exekuce byla provedena ve dvě hodiny v noci. Do domu vtrhla policie, sociální pracovník a vykonavatelka, Marušku vytáhli z postele a zoufale plačící ji v pyžamu odvedli pryč. Ještě předtím ale v průběhu exekuce telefonovala vykonavatelka soudkyni, zda nemá vzhledem k reakci dítěte a noční době výkon rozhodnutí přerušit, jak požadoval otec i zástupce orgánu péče o dítě. Paní soudkyně Hercíková však trvala neoblomně na svém.

Stanovisko MS k exekucím

Ministerstvo spravedlnosti ČR ve svém stanovisku ze dne 27. 6. 2006 k našim legislativním návrhům uvedlo, že „dle poznatků z praxe a našeho názoru není nutné přijímat zvláštní právní úpravu, která by umožňovala zastavení nebo nenařízení výkonu rozhodnutí, neboť vykonavatel má možnost ve výkonu nepokračovat, dojde-li k psychické traumatizaci dítěte.” Této možnosti (bohužel však nikoli povinnosti) paní vykonavatelka nevyužila.

Půjdeš do Španělska!

Po měsíci matka Marušku vrátila zpět k otci. Holčička byla stresovaná a z další cesty do Španělska projevovala velkou hrůzu. Otec s ní proto znovu vyhledal odborníky a na doporučení soudního znalce nechal vypracovat ústavní znalecký posudek. Všechny závěry vyzněly jednoznačně pro ponechání Marušky v České republice. Paní soudkyně ale přesto zamítla návrh otce a naopak vyhověla návrhu matky. Předběžným opatřením jí dceru svěřila do výlučné péče bez stanovení kontaktu s otcem a ještě téhož dne znovu provedla násilnou exekuci. Neodradily ji ani tyto zprávy: PhDr. Alena Uváčiková ve zprávě z 29. 6. 2006 o asistovaném styku uvádí: „Snažila jsem se děvčátku o samotě, bez přítomnosti rodičů vysvětlit, že si ji teď maminka vezme na několik dní a pak poletí s tatínkem na dovolenou k moři. Děvčátko na to okamžitě reagovalo usedavým pláčem. Snažilo se mi vysvětlit, že chce být s tátou a s maminkou nechce jít bydlet do Španělska. Podle holčičky ji máma tátovi už nevrátí a ona chce bydlet u táty. Atmosféra setkání byla vcelku pozitivní, dítě bylo v přítomnosti obou rodičů spokojené a veselé. Problém nastal vždy, když se maminka pokusila děvčátku sdělit, že by s ní mělo odejít. Maruška začala okamžitě plakat, snažila se chytit otce a takovýto návrh rezolutně odmítla. Maruška má ráda oba své rodiče, v současné době výrazně upřednostňuje svého otce před péčí matky. Touží po svém domácím prostředí, na které je od narození zvyklá, a jakékoli změně se aktivně brání. Další asistované styky a pokusy o předání matka odmítla.” PhDr. Eduard Bakalář ve zprávě ze dne 31. 7. 2006 uvádí: „Reálně se obáváme, že násilné převzetí Marušky její matkou (za pomoci justičních orgánů) a odvoz do Španělska vážně a nevratně naruší psychický vývoj dítěte a mohlo by vést ke vzniku vážného psychického onemocnění charakteru psychózy. Zcela jistě ztratí důvěru v osoby, kterým plně důvěřovala a která již nepůjde obnovit. Velmi pravděpodobně bychom se později setkali s psychickou troskou, která by neuměla navazovat normální sociální vazby.” MUDr. Petra Uhlíková provedla na doporučení dr. Bakaláře dne 2. 8. 2006 psychiatrické vyšetření nezletilé s tímto závěrem: „V komunikaci vstřícná, patrný nadprůměrný intelekt a velmi dobrá slovní zásoba. Při řízeném rozhovoru o matce zvýšený psychomotorický neklid, anxieta, regrese v chování, tendence k vytěsnění vzpomínek na matku, zřejmě na podkladě traumatických zážitků, místy až charakteru disociativní amnézie, odpovědi vyhýbavé, strohé, chování místy infantilní, emotivita chudší. Závěr: porucha přizpůsobení, smíšená úzkostná a depresivní reakce, tendence k vytěsnění traumatických zážitků, nelze vyloučit riziko rozvíjející se posttraumatické stresové poruchy. Nezbytné je vytvoření klidného, stabilního rodinného zázemí bez rizika změn prostředí, které by mohly vést k těžké dekompenzaci psychického stavu pacientky.” Úmluva o právech dítěte stanoví, že předním hlediskem při jakémkoli rozhodování musí být zájem a blaho dítěte. I psychické týrání je trestným činem. Noční exekuce a ignorování výše uvedených odborných zpráv s následkem znemožnění kontaktu nezletilé s otcem a dalšími blízkými osobami, na něž je citově vázána, je podle našeho názoru psychickým týráním. Z toho důvodu jsme podali na paní soudkyni podnět ke kárnému řízení a trestní oznámení.

Kdo zachrání batole před exekucí do Kalifornie?

Dne 5. 12. 2006 informovala ČT v Událostech a v pořadu Reportéři ČT o případu dvouletého Adriana Santany (lze si přehrát z Archivu ČT – taktéž přes naše stránky www.fod.cz, sekce TV). Náchodská samosoudkyně Mgr. Iva Findejsová nařídila předběžně vykonatelným rozsudkem navrácení chlapce k otci do Kalifornie. Krajský soud v Hradci Králové odvolání matky nevyhověl a rozsudek potvrdil – přestože to pro dosud kojené batole (s českou státní příslušností) bude znamenat těžké psychické i citové trauma a zhoršení zdravotního stavu. Podle znaleckého posudku z oboru psychologie je chlapec více citlivý a úzkostný, silně fixován na matku. Závislost na matce je přirozená, odpovídající jeho věku a potřebám, je však významně posilována chronickým zdravotním handicapem, jeho zvýšenou citlivostí a kojením. Náhlé odloučení dítěte obecně od jakékoli subjektivně důležité osoby, ke které je vázáno silným poutem, se může projevit i u zdravých dětí psychogenně podmíněnými poruchami spánku, příjmu potravy, pasivitou, sociální stažeností, nezájmem o dění kolem, negativismem, agresí, podrážděností spojenou s narušenou pozorností, smutkem a truchlením. Při vážné a stresující změně dochází s velkou pravděpodobností ke zhoršení zdravotního stavu. Ošetřující dětská lékařka uvedla, že nezletilý má dlouhodobé zdravotní potíže spojené se zažíváním, při nichž nadále zůstává závislý na příjmu mateřského mléka. Kojení se proto jeví jako nanejvýš přínosné. Odloučení od matky by pro něho bylo psychicky velmi traumatizující. Lze předpokládat zhoršení zdravotních obtíží, a to i tehdy, pokud by byla otcem dodržena všechna doporučení. Soudce neobměkčilo ani to, že pro podezření z domácího násilí bylo otci kalifornskými úřady přechodně zakázáno přiblížit se k matce a že dokonce i česká ambasáda jí návrat do ČR doporučila. Přitom Úmluva o mezinárodních únosech dětí stanoví v čl.13, že smluvní stát není povinen nařídit navrácení dítěte, jestliže je vážné nebezpečí, že by návrat dítě vystavil fyzické nebo duševní újmě nebo je jinak dostal do nesnesitelné situace. Soudy obou stupňů však toto ustanovení vyložily tak, že se tím míní jen případy prokázaného týrání či zneužívání nebo válečný konflikt v zemi, kam má být dítě navráceno. Matka se tomuto rozhodnutí nepodrobila z obavy, jaké následky by odloučení na jejího syna mělo. Předseda odvolacího soudu JUDr. Karel Kondr veřejně prohlásil, že nelze hazardovat s pověstí České republiky ve světě. Ve shora zmíněných televizních pořadech dále uvedl, že matky za války následovaly děti do koncentračních táborů, matky následují děti kamkoli. Prostě matka položí svůj život, aby chránila dítě. Paní Horváthová zřejmě musí udělat totéž. Paní Horváthová chrání zdraví a psychiku dítěte tím, že se pravomocnému rozhodnutí nepodrobila, skrývá se na neznámém místě a stejně jako my doufá, že dovolací soud bude mít jiný názor než soudce Kondr. Nedávná mezinárodní konference zástupců smluvních států Úmluvy o mezinárodních únosech žádný restriktivní výklad čl. 13 nezaujala. Naopak. Jediný návrh, který byl podán, se domáhal výslovného zakotvení, že stát není povinen vydat dítě, pokud bylo uneseno tzv. primárním vychovatelem, tj. rodičem, na kterého je citově vázáno. Návrh nebyl přijat s odůvodněním, že tyto případy lze řešit podle současného znění článku 13. Článek 3 Úmluvy o právech dítěte stanoví, že zájem dítěte (nikoli tedy rodičů nebo státu) musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Je snad v zájmu dítěte vystavit je těžkému psychickému a citovému traumatu s možnými trvalými následky, a navíc zhoršení zdravotního stavu? Kdo pomůže malému Adriankovi a dalším našim nešťastným dětem v podobné situaci?

Z Vašich e-mailů a dopisů:

…před časem jsem se na Vás obrátila s prosbou o radu, jak pomoci dětem odvlečeným do Argentiny. Rozeslala jsem hodně mailů (na instituce, které jste mi doporučila, i na mnohé další, i „významným” lidem). Odpověď většiny institucí byla vstřícná, i když většinou taková, že oni s tím nemohou nic dělat, atd. atd. Šokovala mě pouze odpověď z prezidentské kanceláře (naprostá lhostejnost k osudu dětí) a hlavně pana ombudsmana. Dnes byl bohužel jeho právní rozbor zveřejněn. Já nejsem právník, ale připadá mi naprosto nelidský. Neustále se zaobírá chybami matky, ale děti jsou pro něho něcojako kus nábytku. Prosím Vás, Vy určitě máte více informací než my, kdybychom nějak mohli v současné fázi pomoci, dejte nám vědět. Na světě je strašně moc dětského utrpení, ale tohle bylo úplně zbytečné. Helena Dědičová, 12. 7. 2006

FOD: Podle informací tisku má matka za dětmi odjet počátkem prosince, bude s nimi mít omezený styk. Zatím s ní měly jen telefonický kontakt. Vydání dětí do Argentiny bylo odůvodňováno také tím, že matka vzala dětem otce. Asi v zájmu slepé spravedlnosti teď naše úřady vzaly dětem matku. Neviděly ji už víc než půl roku – od počátku května 2006. Nové loučení při odjezdu matky z Kalifornie bude asi víc než těžké. Sofinka je prý přesvědčena, že se s matkou vrátí zpět do Čech.

… s radostí Vám sděluji, že Krajský soud v Brně rozhodl, že Daneček nebude navrácen do USA. Bohužel se tak ale nestalo proto, že by se po případu dětí Krajníkových i dalších zveřejněných podobných kauzách české soudy zamyslely nad konkrétními případy, nad nejlepším zájmem dítěte či nad tím, že ve většině případů se dítě pouze stalo posledním prostředkem msty otce nebo alespoň nad tím, ze tyto děti jsou českými občany. V našem případě se tak stalo proto (ač je to velmi smutné), že malý trpí poruchou autistického spektra. Proč jsme z USA odešli, to, že má otec velké psychické problémy a léčí se na psychiatrii, že se o dítě nikdy nestaral a že mě psychicky týral (na což mám i důkazy), soud vůbec nezajímalo. Doslova řekl, že to nemá s vydáním dítěte nic společného. Je mi z toho upřímně smutno a i když rozsudek malého zachránil, necítím se jako vítěz. Ještě jednou bych Vám a všem spolupracovníkům z FOD Brno chtěla poděkovat za velkou podporu, bez které by byla celá naše situace mnohem zoufalejší a beznadějnější. Eva Macready, 12. 7. 2006

FOD: Gratulujeme! Škoda, že u Adriana Santany (viz článek shora) soudci k jeho zdravotnímu stavu nepřihlédli. Nezdvihne-li se vlna odporu laické i odborné veřejnosti, stanou se podobné případy normou.)

…Trest by si zasloužil i soudce Sládek, aktér z článku „Kdo pomůže Verunce a Nikolce”. Tento člověk se evidentně při svých rozhodnutích neřídil potřebami obou holčiček, i když to samozřejmě tvrdí, ale hnala ho pouze arogance, pýcha a raněná ješitnost. Vědomě takto dětem ubližovat jen proto, aby neztratil tvář, je neuvěřitelné. Prosím o nějaké další informace, zda došlo k nějakému posunu, zda se Vám povedlo dostat děti do Klokánku. Vím, že se nejedná o film, kde je happy end zaručený, ale třeba není u nás spravedlnost úplně slepá. Držíme holčičkám i Vám palce, z celého srdce. Tento příběh je ale v mnohém podobný osudu dětí odvezených do Argentiny. Je tedy vidět, že arogance některých soudců není jev ojedinělý. Že slepě odcitují zákon, mnohdy podle svého, ale lidský aspekt jim zcela uniká. Vzít děti z prostředí téměř rodinného do neosobního státního zařízení nebo poslat děti na druhý konec světa, kde i ti nejbližší jsou vlastně cizinci, je neomluvitelné. Držíme Vám palce a přejeme hodně úspěchů a hlavně šťastných dětí. Jiří a Petra Moravcovi, Kladno 14. 6. 2006

FOD: Děkujeme. Obě sestřičky jsou bohužel stále v dětském domově. I když Městský soud v Praze dne 4. 4. 2006 vyhověl našemu odvolání, zrušil obě pokuty ve výši 45 000 Kč a 50 000 Kč a v odůvodnění svého rozhodnutí mj. uvedl: „Za situace, kdy děti žily ve vyhovujícím prostředí zajišťujícím rodinnou péči, která již dříve zásadně byla soudem shledána za optimální pro zájmy dětí (viz rozsudek ze dne 9. 3. 2004), byť toto nekorespondovalo s pozdějším vykonatelným soudním rozhodnutím, bylo ukládání pokut FOD a násilné přemísťování dětí do dětského domova nejen zbytečným vyhrocením situace, ale i postupem soudu, o jehož vhodnosti ve směru ochrany práv dětí se dá úspěšně pochybovat. Smyslem občanského soudního řízení nemusí vždy být za každou cenu trvat na vydaném soudním rozhodnutí a vykonat je (§ 2 o. s. ř.). Zejména v řízeních o poměrech nezletilých dětí a v řízeních tato rozhodnutí vykonávajících je úkolem soudu jednat především tak, aby zájmy dětí byly co nejvíce respektovány a chráněny.” Plné znění rozhodnutí odvolacího soudu lze nalézt na našich stránkách v sekci Poslední aktualizace/Archiv aktualizací z 15. 6. 2006.

14. členské shromáždění FOD

Dne 10. června 2006 se v Praze 10 v Klokánku Štěrboholy konalo 14. členské shromáždění FOD, které schválilo zprávu o činnosti FOD za rok 2005, zprávu o hospodaření FOD, zprávu revizní komise, plán činnosti na období do dalšího členského shromáždění v roce 2007 a jednomyslně přijalo toto

P R O H L Á Š E N Í :
Členské shromáždění FOD s lítostí konstatuje, že sociálně-právní ochrana dětí v ČR je na nedostatečné úrovni a výrazné zlepšení nepřináší ani novela č.134/2006 Sb., která nabyla účinnosti 1. června 2006. Česká republika stále patří k zemím s nejvyšším počtem týraných a utýraných dětí a dětí vyrůstajících v ústavní výchově. Úmluva o právech dítěte je u nás v praxi často porušována – není brán zřetel na přání a pocity dítěte, výkony rozhodnutí jsou prováděny necitlivě a nezřídka zbytečně, ačkoli mohou těžce poškodit psychický a citový vývoj dítěte, děti jsou odebírány z rodin z důvodů hmotné a bytové nouze, počet dětí starších tří let v ústavní výchově stoupl za deset let o čtvrtinu (z 5 839 v roce 1993 na 7 260 v roce 2003, tj. o 24,17 %), sociálně-právní ochrana dětí je vykonávána nejednotně, s velmi rozdílnou úrovní v jednotlivých obcích, bez zajištění vertikálního odborného řízení.
Členské shromáždění FOD se proto obrací na Parlament ČR, vládu a příslušná ministerstva s těmito návrhy:

1. zajistit dostatek sociálních bytů nebo formou věcné dávky hradit nájem sociálně slabým rodinám s dětmi, které nejsou schopny zajistit si přijatelné bydlení z vlastních prostředků, namísto umisťování dětí z důvodu bytové nouze do ústavní výchovy nebo do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Tato zažitá praxe je mnohonásobně dražší než navrhované řešení (umístění jednoho dítěte mimo rodinu stojí státní rozpočet nejméně čtvrt milionu korun ročně),
2. namísto zvýšení porodného výrazně zvýšit – nejméně na trojnásobek – přídavek na dítě pro sociálně nejslabší rodiny, tj. ty, jejichž příjmy nedosahují ani dvojnásobku životního minima, přičemž od 1. 1. 2007 dochází k razantnímu snížení částky životního minima až o 350 Kč měsíčně na jedno dítě. V opačném případě nutno očekávat výrazný nárůst počtu odebíraných dětí z důvodů hmotné a bytové nouze a zvýšení majetkové kriminality dětí, mládeže i rodin doplácených do životního minima,
3. zabránit tomu, aby exekucí na majetek byly postiženy dávky na děti, resp. aby rodině bylo ponecháno životní minimum nebo alespoň 90 % životního minima. V současné době jsou právě sociálně slabým rodinám nabízeny nejrůznější vysoce úročené půjčky s vědomím, že nebudou schopny splácet a že dluh včetně úroků bude snadno získán zabavením sociálních dávek (viz např. případ matky pěti dětí z Bruntálska na mateřské dovolené, které z dávek v celkové výši 17 tisíc korun je měsíčně sráženo 13 tisíc korun na dlužnou půjčku ve výši 90 tisíc korun. Pokud bychom rodině bývali nepomohli se zajištěním stravy pro děti a úhradou nájmu, byly by umístěny do ústavní výchovy – sociální pracovnice OSPOD se o to vehementně snažila. Výdělečný subjekt by si přišel na své včetně zisku a stát by to stálo milion a půl korun ročně,
4. zvýšit od 1. 9. 2006 snížený (z devítinásobku na sedminásobek částky na osobní potřeby) státní příspěvek na děti v zařízeních pro děti vyžadující
okamžitou pomoc, která poskytují rodinnou péči tak, aby činil alespoň 70 % toho, co dostávají zařízení ústavní výchovy, navíc s dvojnásobným počtem dětí ve výchovné skupině. Výbor OSN pro práva dítěte vyzval již před třemi lety Českou republiku, aby snížila počty míst v ústavní výchově a podpořila rozvoj jiné rodinně orientované náhradní péče v systému sociální péče (což jsou např. Klokánky FOD). ČR však postupuje přesně naopak – staví se nové ústavy a rodinným zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc byla snížena dávka tak, že nedosahuje ani poloviny průměrných nákladů ústavní výchovy,
5. zpřístupnit data zdravotních pojišťoven, která svědčí o týrání nebo zanedbání péče (platby za ošetření opakovaných zlomenin malých dětí, podvýživa, chybějící platby za preventivní kontroly kojenců a batolat) orgánům sociálně-právní ochrany prostřednictvím počítačového programu, jak jsme navrhli již počátkem loňského roku s nabídkou vytvoření příslušného programu, což Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR i zdravotní pojišťovny podporovaly,
6. přiznat dvouměsíční absolutní nezájem, po kterém následuje řízení o nezájmu, všem opuštěným dětem, nejen novorozencům,
7. umožnit, aby dítě mohlo jít přímo z porodnice anonymně do osvojitelské rodiny, pokud s tím rodiče souhlasí, jak je to možné např. v Rakousku,
8. stanovit, aby soud při svém rozhodování bral v úvahu přání a pocity dítěte,
9. pozastavit rodičovskou zodpovědnost v případě zahájení řízení o nezájmu rodičů z podnětu OSPOD tak, aby v jednoznačných případech mohly jít děti anonymně do osvojitelských rodin dřív, než skončí mnohaměsíční soudní řízení,
10. stanovit odvolacím soudům lhůtu, do které musí rozhodnout o odvoláních proti předběžným opatřením (soud prvního stupně musí rozhodnout do týdne, odvolací soudy rozhodují o opravném prostředku i několik měsíců, ač se jedná o rozhodování v neveřejném zasedání bez účasti stran),
11. odstranit zbytečné kompetenční spory a tím průtahy v řízeních o náhradní rodinné péči, o zbavení rodičovské zodpovědnosti, o nezájmu a o předběžných opatřeních,
12. stanovit, že výkon rozhodnutí na dětech je možné při změně poměrů dítěte zastavit nebo nenařídit a zajistit, aby při výkonu rozhodnutí nedocházelo ke zbytečné psychické a citové traumatizaci dítěte a aby byl brán zřetel na názor dítěte, které dosáhlo věku a stupně vyspělosti, kdy je vhodné přihlížet k jeho názorům. Takto jsou výkony rozhodnutí řešeny i v mezinárodních úmluvách, např. v úmluvě o mezinárodních únosech dětí,
13. zajistit, aby sociálně-právní ochrana dětí byla vykonávána jednotně a kvalitně, což lze zajistit pouze vertikálním řízením specializovaným orgánem.

Mediační centrum FOD v Ostravě

Ostravská pobočka FOD provozuje od září 2005 Mediační centrum pro rodinné a občanskoprávní spory. Je to první ryze mediační středisko na Moravě. Jeho potřeba vzešla z analýzy pracovní skupiny „Děti a rodina” v rámci komunitního plánování Statutárního města Ostravy. Smyslem centra je pomoci znesvářeným stranám řešit emocemi zatížený konflikt prostřednictvím třetí strany – kvalifikovaného mediátora. Úkolem mediátora je usnadnit výměnu informací, pomoci stranám definovat jejich zájmy a jádro sporu, vytvořit prostor pro adekvátní projev emocí, napomoci k usmíření a k nalezení dohody, zejména pokud jde o výchovu dítěte a styk s ním. Cílem mediace je odstranění komunikačních bariér mezi rodiči a zajištění práva dítěte na oba rodiče a na jeho harmonický vývoj. Centrum se snaží pomoci i při řešení sporů o výživné, mezigeneračních sporů a jiných občanskoprávních sporů. Dalším pozitivním důsledkem mediace je zkrácení rozvodových a porozvodových soudních řízení, podaří-li se dosáhnout dohody. Za dobu 14 měsíců existence centra využilo tuto službu 87 klientů. Mediační centrum je provozováno v prostorách Centra sociálních služeb v Ostravě, Jahnova č. 12. Mediace (pouze pro objednané klienty) probíhají vždy v úterý a ve čtvrtek od 16.00 do 20.00 hod. tak, aby nekolidovaly s běžnou pracovní dobou. Objednat se lze na telefonu tel.č. 603 727 498.

Dětské odpoledne v Hiltonu

Dne 26.11.2006 se uskutečnilo již tradiční předvánoční setkání dětí z náhradních rodin a Klokánků v hotelu HILTON. Děkujeme pracovníkům hotelu HILTON a agentuře ART VISION za přípravu programu, sponzorům za poskytnutí občerstvení a dárků pro děti a všem účinkujícím – Gabriele Filippi, Tomáši Krejčířovi, Těžkýmu Pokondru, Jitce Zelenkové, Petru Bendemu, tanečnici Rase Bihary a skupině historického šermu Skeleton. Všichni vystoupili bez nároku na honorář. DĚKUJEME!

P O B O Č K Y F O D

Praha, Na Poříčí 6, 110 00 Praha 1, tel./fax:224 221 137, 224 236 655
Andělská Hora 197, 793 32 Světlá Hora 2, tel.: 554 725 371
Beroun, S. K. Neumanna 1141, Beroun 4, 266 01, pošt. schr. 19,
tel.: 311 626 173
Brno, Francouzská 58, 602 00, tel.: 545 215 105, fax: 545 215 018
České Budějovice, Senovážné nám. 2, 370 01, tel.: 386 356 868
Hodonín, Národní 91/93, 695 01, tel.: 518 374 418
Chomutov, Školní pěšina 5249, 430 02, tel.: 474 650 575
Kroměříž, Riegrovo nám. 193, 767 01, tel./fax.: 573 345 555
Litoměřice, Alšova 8, tel.: 724 667 634
Manětín 150, 331 62, tel.: 373 313 077
Most, Budovatelů 1987, 434 01, tel.: 476 700 082
Olomouc, Sokolská 50, 772 00, tel./fax: 585 221 649Opava, Zacpalova 27, 746 01, tel.: 553 616 497
Ostrava, hotelový dům Jindřich, Nádražní 66, 702 00 Ostrava 1,
tel.: 596 112 341
Pardubice, Nerudova 880, 530 02, tel.: 466 530 981
Plzeň, Barrandova 8, 326 00, tel./fax: 377 455 132
Prostějov, Budovcova 6, 796 01, tel.: 582 331 668
Tábor, nám. Fr. Křižíka 2840, 390 01, tel./fax: 381 254 606
Teplice, Masarykova 50, 415 01, tel.: 417 570 046
Zábřeh, Sušilova 40, 789 01, tel.: 583 411 714
Zlín, Sportovní hala, U Zimního stadionu 4286, 760 01, tel.: 577 432 538
Žatec, Studentská 1044, 438 01, tel./fax: 415 714 040
Centrum náhradní rodinné péče Ostrava, Bieblova 8, 701 01,
tel./fax: 596 111 132
Klokánek (ústřední) Praha 8, Chabařovická 1125/4, 182 00, tel.: 283 881
102, 283 881 097, fax: 283 881 402

NEJVĚTŠÍ FINANČNÍ DARY PŘIJATÉ od 1. 4. 2006 do 15. 10. 2006

GLAXOSMITHKLINE s.r.o. (459 860 Kč), VÝCHODOČESKÁ PLYNÁRENSKÁ a.s. (300 000 Kč), AGROFERT HOLDING a.s. (200 000 Kč), MAJOR OAK CZ s.r.o. (180 000 Kč), BAINWAY INC. s.r.o. (102 960 Kč), ABB LUMMUS GLOBAL (113 000 Kč), pan Aleš DEMUTH (100 000 Kč), FB TRADING s.r.o. (100 000 Kč), HONDA Roman Bartyzal (100 000 Kč), Nadační fond J&T (99 344 Kč), MARY KAY CZECH REPUBLIC (95 920 Kč), NECKERMANN s.r.o. (75 000 Kč),C&A Moda ČR v.o.s. (70 962,50 Kč), MERO ČR a.s. (70 000 Kč), pan František CIHLÁŘ (60 000 Kč), GE MONEY BANK a.s. (60 000 Kč), pan Jiří JÍROVEC (60 000 Kč), PROART s.r.o. (59 000 Kč), pan PhDr. Ludvík BELCREDI - ROTARY Brno (54 000 Kč), pan Jan BOŠEK (50 000 Kč), paní Štěpánka FAGLEROVÁ (50 000 Kč), paní Ing. Jitka KARABINOVÁ (50 000 Kč),MAXPROGRES s.r.o. (50 000 Kč), pan Mgr. Miloš PROCHÁZKA (50 000 Kč), paní Jarmila RANGOVÁ (50 000 Kč), SOLVENT – AUTO s.r.o. (50 000 Kč), pan Zbyněk VOTOČEK (50 000 Kč), E.ON IS czech republic s.r.o. (40 000 Kč), MÍČA A HARAŠTA s.r.o. (40 000 Kč), paní Dagmar SATALOVÁ (40 000 Kč), SUN MICROSYSTEMS CZECH s.r.o. (35 000 Kč), D & S BOHEMIA s.r.o. (33 333 Kč), PROVIDENT FINANCIAL (31 058,50 Kč), BRZDY BAUMRUKR s.r.o. (30 000 Kč), FIDES s.r.o. Sardice (30 000 Kč), pan Ing. Eduard HAKR (30 000 Kč), pan Ing. Petr KRAUTWURM (30 000 Kč), pan Pavel LAKATOŠ (30 000 Kč), NUKLEA, medical center s.r.o. (30 000 Kč), PLASTMONT BUREŠ s.r.o. (30 000 Kč), pan Tomáš TICHÝ (30 000 Kč), pan Petr VLACH (30 000 Kč), paní Věra VLACHOVÁ (30 000 Kč), SEPHORA, s.r.o. (29 520 Kč), STAVBY SILNIC A ŽELEZNIC (28 211 Kč), paní Miloslava PROCHÁZKOVÁ – AVANTI (27 466 Kč), LUX (CZ) s.r.o. (27 350 Kč), pan Marek DOBSA (26 000 Kč), SALÓN ANETTE (25 473 Kč), FLUIDTECHNIK BOHEMIA (25 000 Kč), FORNAXA - TĚSNĚNÍ s.r.o. (25 000 Kč), paní Lenka KOTRLOVÁ (25 000 Kč), S & D Pharma CZ (25 000 Kč), SEVEROČESKÉ DOLY a.s. (25 000 Kč), paní LAKOVÁ (22 000 Kč), ABE.TEC s.r.o. (20 000 Kč), CLIMFIL BRNO s.r.o. (20 000 Kč), pan Jiří ČELAR (20 000 Kč), EDENT s.r.o. (20 000 Kč), EJOT CZ s.r.o. (20 000 Kč), Lékárna FAUSTŮV DŮM (20 000 Kč), FADUP s.r.o. (20 000 Kč), paní Štěpánka FAGLEROVÁ (20 000 Kč), HAYS CZECH REPUBLIC s.r.o. (20 000 Kč), KSF s.r.o. (20 000 Kč), KOPECKÝ KAREL - STROJSERVIS (20 000 Kč), KOVOTEX výrobní družstvo (20 000 Kč), paní Marie MATĚJŮ (20 000 Kč), paní Ludmila MARVANOVÁ (20 000 Kč), pan František PATERA (20 000 Kč), pan Ladislav PREISLER (20 000 Kč), PROINTERIER s.r.o. (20 000 Kč), PŘÍHODA s.r.o. (20 000 Kč), ROUS SURGICAL s.r.o. (20 000 Kč), pan Jaroslav RŮŽIČKA (20 000 Kč), paní E. RYSOVÁ (20 000 Kč), paní SLOUKOVÁ (20 000 Kč), pan Petr STROMECKÝ (20 000 Kč), paní Linda ŠABATOVÁ (20 000 Kč), pan Ing. Luděk ŠTEFFL CSc. (20 000 Kč), VELKÁ RODINA Praha (20 000 Kč), VIMAT s.r.o. (20 000 Kč), P.JAZ.S. HORÁČKOVÁ (18 000 Kč), paní Jaroslava KUČEROVÁ (16 000 Kč), Antonín Krejcárek UMTON BARVY (16 000 Kč), EEproject s.r.o. (15 000 Kč), ENERGOMASIMEX s.r.o. (15 000 Kč), HVB Bank Czech Republic a.s. (15 000 Kč), ISOTRA s.r.o. (15 000 Kč), pan Ondřej KALENDA (15 000 Kč), pan Radim KNOR (15 000 Kč), pan Tomáš KUBÍN (15 000 Kč), LOBSTAV s.r.o. (15 000 Kč), NAD PIVOVAREM s.r.o. (15 000 Kč), PAVLA PARTLOVÁ - ELEKTRO (15 000 Kč), pan Miroslav ŠTANDERA (15 000 Kč), pan Jiří VÁVRA (15 000 Kč), paní Mária ČERNAVSKÁ (13 800 Kč), LAMONTEX a.s. (13 000 Kč), D.A.V. a.s. (12 000 Kč), PK 62 a.s. (11 953 Kč), ALBA-GALEN s.r.o. (11 816,50 Kč), paní KAPSOVÁ (11 800 Kč), CHARLES PEAKE (11 000 Kč), po 10 000 Kč darovali: AGROBOHEMIE a.s., ALTIS KOLÍN, AMJ TRADE s.r.o., pan Richard BALOUS a Zuzana ŠPITÁLSKÁ, BARUM CONTINENTAL s.r.o., BENAZ a.s., paní JUDr. Edita BERANOVÁ, BEST a.s. Plzeň-sever, BHA Securities a.s., pan Vojtěch BINDER, BIOFAKTORY PRAHA s.r.o., BPW s.r.o., pan Alexander BRANYIK, pan Jiří BULKA, Bytové družstvo BUŠTĚHRAD, pan Milan CERMAN, pan M. ČAPEK, DESSO s.r.o., DNV CZECH REPUBLIC s.r.o., pan Ing. Michal DOLEŽAL, DPS-MARKET s.r.o., pan Jiří DRAHORÁD, EKOL s.r.o. BRNO, ENERGY GROUP 1 a.s., agentura FALA s.r.o., FAScom s.r.o., FERTISTAV CZ a.s., FORWEST a.s., FRAMA s.r.o., paní Miroslava FRANKOVÁ, F R K s.r.o., GEOLINK GROUP PRAHA, pan Ivo HAMR, paní Ing. Marcela HÁVOVÁ, paní Ing. Irena HLADÍKOVÁ, paní Milena HONOVÁ, HT FLOOR s.r.o., paní Michaela HUSEROVÁ, IHR - TECHNIKA s.r.o., IVAX PHARMACEUTICALS s.r.o., JUSTIN MARKETING SERVIS, KASI s.r.o., KDU - ČSL, pan Jiří KMÍNEK, KOITOCZECH s.r.o., pan Michael KOSOVSKÝ, pan Vladimír KOZOHORSKÝ, pan František KRÁL, paní KRAUTOVÁ, LUMEN a.s., MGC SERVIS s.r.o., NC LINE s.r.o., paní Květoslava NOVÁKOVÁ, NYCOM a.s., pan Michal PANSKÝ, PERINA-AUDIO VIDEO, PHARMAX s.r.o., Pivovar a restaurace U FLEKŮ, PIVOVARY A RESTAURACE a.s., paní POKORNÁ, paní Eva PRÁŠILOVÁ, paní Věra PŘIBYLOVÁ, PZK s.r.o., obec RAPOTÍN, tiskárna RENTIS s.r.o., RSB KRUG LOGISTIC s.r.o., SDS EXMOST s.r.o., paní Ludmila SLAVÍKOVÁ - OČNÍ OPTIK, paní Ing. Eva STEINEROVÁ, SVK Elektronik, s.r.o., pan ŠULC, TERSET s.r.o., TESTOVACÍ TECHNIKA s.r.o., pan J. TOMAŤ, pan Ing. TUREK, lékárna U SALVÁTORA, pan Josef VALDHANS, VEGALL Pharma s.r.o., paní Jana VLČKOVÁ, pan L. VOLRÁB - The Wall, ZEDNÍČEK a.s., ZEZ SILKO s.r.o., pan Ladislav ŽÁK. D Ě K U J E M E !

NEJVĚTŠÍ VĚCNÉ DARY

NECKERMANN s.r.o. (500 000 Kč – nábytek a vybavení bytů v Klokáncích), TACITURNE a.s. (196 532 Kč – nábytek a dárky pro děti ke dni
dětí), Statutární město CHOMUTOV (155 118 Kč – nábytek pro zařízení Klokánek), Groupe SEB (144 663 Kč – malé domácí spotřebiče), DEKTRADEa.s. (129 105,50 Kč – stavební materiál), Jiří Fiedler – BM ART AGENCY (89 000 Kč – vstupenky na koncerty), KARA Trutnov a.s. (77 090 Kč – úhrada pobytu dětí z Klokánku Praha 8 v Chorvatsku), ELEKTROLUX s.r.o. (60 000 Kč – 3 lednice), Pavel KODYTEK (51 234 Kč – nábytek), SALVIA TOUR – cestovní kancelář s.r.o. (50 000 Kč – květinová výzdoba, vybavení a hračky Klokánek), paní Tamara SUCHÁNKOVÁ (50 000 Kč – dětský nábytek, kočárek, oblečení), UNITED REAL ESTATE BRNO a.s. (48 125 Kč – pronájem skladových prostor), FIROTOUR – cestovní kancelář (47 000 Kč – sleva poukazů na pobyt dětí z Klokánku Praha 8 v Chorvatsku), pan Pavel ŠPORCL (40 000 Kč – umělecké vystoupení na benefičním koncertu 2. 10. 2006 Brno), SONY CZECH s.r.o. (38 839 Kč – televizor a přehrávač DVD), SPORT SCHWARZKOPF v.o.s. (38 241 Kč – obuv), ASKO a.s. (33 369,46 Kč – materiál na stavební úpravy v Klokánku Hostivice), Form s.r.o. (30 000 Kč – nábytek pro Klokánek), CROCODILLE ČR s.r.o. (27 615 Kč – bagety na Den dětí), Petr HAŠKOVEC (27 000 Kč – barevné papíry), HaVa v.o.s. (25 000 Kč – malířské práce), PALACE CINEMAS CZECH s.r.o. (23 850 Kč – vstupenky), SPOTŘEBIČE s.r.o. (22 000 Kč – lednice pro Klokánka), BONA ČR s.r.o. (21 175 Kč – laky na podlahu), LES CATERING s.r.o. (20 000 Kč – služby na akci ke Dni dětí), XELLA POROBETON CZ s.r.o. (18 360 Kč – stavební materiál pro Klokánek Brno), LÉKÁRNA MEZI TRHY s.r.o. (17 359 Kč – 52 párů bot), KÁMEN A PÍSEK s.r.o. (15 000 Kč – nábytek), KSF s.r.o. (14 400 Kč – průřezy stromů v Klokánku Štěrboholy), KMa s.r.o. (14 359 Kč – knihy, puzzle, hry), ČESKÝ CAPAROL s.r.o. (14 150 Kč – barvy na textil), AMI Communications, s.r.o. (13 500 Kč – 9 ks monitorů), NSGRAF s.r.o. (12 391 Kč – nábytek do Klokánka Dolní Benešov), Věra Pflegerová – MONY (11 500 Kč – nábytek), JUB a.s. Milevsko (11 139 Kč – stavební materiál), LEGÁČEK s.r.o. (10 000 Kč – dětské zboží), pan Jiří RYCHTAŘÍK (10 000 Kč – tiskárna CANON i 965), RAIFFEISENBANK a.s. (6 počítačů Triline), zámek HOŘOVICE (podmínky pro uspořádání Zámeckých slavností ke Dni dětí), KB+C obchodní a.s. (2 automatické pračky), Ing. Miroslava Čunderlíková – daňová kancelář (daňové služby), Matky z obce Konice (sbírka hraček, oblečení, potřeb pro děti). D Ě K U J E M E !

KLOKÁNKOVI DO KAPSIČKY

Za období od 1. 1. 2006 do 30. 11. 2006 bylo v kasičkách v lékárnách v rámci této akce vybráno celkem 1 384 115 Kč. Děkujeme mnohokrát všem dárcům, kteří do našich kasiček přispěli, i lékárnám za jejich umístění. D Ě K U J E M E !

DOTACE A NADAČNÍ PŘÍSPĚVKY

Magistrát města BRNO – rekonstrukce Klokánka v Brně – Líšni (8 000 000 Kč), JIHOMORAVSKÝ KRAJ – rekonstrukce Klokánku v Brně – Líšni (6 000 000 Kč), Krajský úřad MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ (388 600 Kč), NROS – Pomozte dětem! (270 000 Kč), Nadace Terezy MAXOVÉ (18 000 Kč), Nadace ADRA (172 054 Kč), Komunitní nadace EUROREGIONU LABE (96 430 Kč), Krajský úřad OLOMOUCKÝ KRAJ (100 000 Kč), Magistrát města BRNO (50 000 Kč), Město CHOMUTOV (45 000 Kč), Nadace NAŠE DÍTĚ (30 000 Kč), KONZUM, obchodní družstvo Ústí nad Orlicí (20 000 Kč), Nadace JANA PIVEČKY (20 000 Kč), Obec RAPOTÍN (10 000 Kč). D Ě K U J E M E !

Odkazy pro ohrožené děti

In memoriam s úctou mnohokrát děkujeme zesnulé paní Evě HADERKOVÉ za dodatečný odkaz finanční hotovosti ve výši 199 276 Kč (celkové dědictví po paní Evě Haderkové tedy dosáhlo částky 315 576 Kč) a zesnulé paní Miluši DVOŘÁKOVÉ za odkaz finanční hotovosti ve výši 20 000 Kč. D Ě K U J E M E !

MIMOŘÁDNÉ DOTACE pro Klokánky

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR nám poskytlo na zajištění dalšího provozu Klokánků v červnu 2006 mimořádnou dotaci ve výši 5 000 000 Kč a v listopadu 2006 další mimořádnou dotaci ve výši 10 000 000 Kč, kterou předtím schválila vláda ČR a rozpočtový výbor Sněmovny Parlamentu. Magistrát hlavního města Prahy nám z iniciativy primátora pana MUDr. Pavla Béma poskytl v říjnu 2006 na zajištění provozu pražských Klokánků mimořádnou dotaci ve výši 7 000 000 Kč. D Ě K U J E M E !

Ze Zprávy o činnosti FOD za rok 2005

ke dni 31. 12. 2005 měl FOD 7 986 členů a 280 000 přispěvatelů;
v roce 2005 získalo prostřednictvím FOD nové rodiče 38 dětí – 19 dívek a 19 chlapců ve stáří od 4 dnů do 16 let. Přímo z porodnic odešlo 13 novorozenců – 9 chlapců a 4 holčičky. Nové rodiče dále získalo 1 čtyřměsíční miminko, 7 batolat (tři roční, dvě dvouletá a dvě tříletá), 8 předškoláků ve věku od čtyř do šesti let, 6 dětí ve věku od osmi do dvanácti let (jedno osmileté, jedno devítileté, dva desetiletí a dva dvanáctiletí), 2 patnáctileté a 1 šestnáctiletá dívka. Je mezi nimi i roční nevidomý chlapec, batole s genetickou zátěží (schizofrenie) a tříletá týraná Dominika a její tři sestřičky;
řešili jsme celkem 3 176 případů ohrožených dětí, z toho 221 se týkalo týrání a 49 pohlavního zneužívání;
v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek našlo v roce 2005 dočasný domov celkem 482 dětí, z toho 103 bylo mladších tří let;
dalších 194 dětí i s jejich 106 rodiči a 15 chlapců a děvčat z ústavní výchovy jsme přijali do našich šesti azylových domů. Jejich celková kapacita 95 míst byla v roce 2005 využita z 96,2 % (průměrná obložnost činila 91,4 místa);
v říjnu 2005 jsme otevřeli nový Klokánek v Praze 10 – Štěrboholích v objektu bývalého učiliště, který nákladem 41 milionů korun zrekonstruoval Magistrát hl. m. Prahy a FOD pronajal k provozování za symbolickou jednu korunu ročně, včetně zahrady a přilehlé tělocvičny. Díky podpoře primátora MUDr. Pavla Béma zde místo původně projektovaného dětského domova vzniklo 13 krásných „klokaních” bytů a další potřebné zázemí s kapacitou pro 48 dětí;
v průběhu letních prázdnin jsme uspořádali 10 tuzemských týdenních poradensko-relaxačních pobytů pro náhradní rodiny, kterých se zúčastnilo 178 rodin se 660 dětmi;
letního dětského tábora FOD se zúčastnilo 132 dětí z náhradních rodin a z Klokánků;
ozdravného pobytu u moře v Itálii se v červnu 2005 zúčastnilo 128 dětí z náhradních rodin a dětských domovů;
uskutečnili jsme několik jednodenních akcí pro děti z náhradních rodin a z Klokánků (výlet do Aquaparku v Liberci, Zámecké slavnosti na zámku v Hořovicích ke Dni dětí a předvánoční program pro děti z dětských domovů, Klokánků a náhradních rodin v hotelu Hilton v Praze a v hotelu Myslivna v Brně).

Příjmy FOD v roce 2005

čistý výtěžek celonárodní sbírky FOD (ke Dni dětí: 10 580 214 Kč, vánoční: 17 855 321 Kč)..... 28 435 535 Kč
účelové dotace (MPSV – 18 361 077 Kč, MŠMT – 245 000 Kč, ostatní – 3 463 244 Kč)........... 22 069 321 Kč
výnosy z vlastní činnosti (úhrady LDT a pobytů, nájmy z AD, přídavky a výživné na děti v Klokámku,
prodej zděděné nemovitosti) ........................................................................................13 992 813 Kč
členské příspěvky........................................................................................................... 991 846 Kč
odkazy (dědictví)........................................................................................................... 603 432 Kč
ostatní dary (sponzorství) mimo sbírku............................................................................12 974 509 Kč
bankovní úvěry a bezúročné půjčky soukromých...............................................................18 000 000 Kč
celkem......................................................................................................................97 067 456 Kč

Výdaje FOD na hlavní směry činnosti v roce 2005

projekt Klokánek (z toho investiční ve výši 6 806 653 Kč)................................................... 56 838 417 Kč
vyhledávání a pomoc ohroženým dětem.......................................................................... 19 694 798 Kč
azylové domy FOD (z toho investiční ve výši 2 739 250 Kč)................................................ 11 359 728 Kč
letní dětské tábory, poradensko-relaxační pobyty a ozdravné............................................... 7 020 741 Kč
příspěvky rodinám na výživu dětí..................................................................................... 1 697 018 Kč
bezúročné půjčky potřebným rodinám,................................................................................ 213 000 Kč
vyhledávání náhradních rodin............................................................................................ 344 275 Kč
celkem..................................................................................................................... 97 167 977 Kč

Ministerské návštěvy v Klokánkách

Dne 17. 5. 2006 navštívil Klokánek v Hostivici tehdejší ministr práce a sociálních věcí
a místopředseda vlády pan Ing. Zdeněk Škromach, dne 10. 6. 2006 spolu se svou chotí navštívil ještě nově otevřený Klokánek v Kroměříži. Bylo to poprvé, kdy nás navštívil ministr. Oba Klokánky se mu líbily. Pan ministr se o náš projekt i našetěžkosti, zejména nevyplácení příspěvku na naše děti, velmi zajímal a vyzval nás, abychosipožádali o mimořádnou dotaci, což jsme ihned učinili. Díky tomu a díky velké podpoře i nového ministra práce a sociálních věcí RNDr. Petra Nečase nám byla (po schválení vládou a rozpočtovým výborem sněmovny poskytnuta mimořádná dotace na provoz mimopražských Klokánků ve výši 15 milionů korun (na provoz pražských Klokánků nám z iniciativy primátora pana MUDr. Pavla Béma poskytlo mimořádnou dotaci ve výši sedmi milionů korun hlavní město Praha). Bez těchto mimořádných dotací bychom nebyli schopni Klokánky s ohledem na snížení státního příspěvku od 1. 6. 2006 provozovat a provoz většiny z nich by býval musel být ukončen. Za tuto mimořádnou podporu mnohokrát děkujeme!

Dne 9. 10. 2006 navštívil téměř dobudovaný Klokánek Litoměřice ministr zahraničních věcí a senátor pan RNDr. Alexandr Vondra a předal Klokánku ze svého nadačního fondu Kalich finanční dar ve výši 25 000 Kč. Z jeho iniciativy jsme dále získali účelový sponzorský dar ve výši 100 000 Kč na vybavení a příslib automobilu od Škody Mladá Boleslav. I on byl s Klokánkem velmi spokojen. DĚKUJEME!

Počty míst a dětí v ústavech závratně rostou!

Za poslední tři roky vzrostl počet školských ústavních zařízení pro děti starší tří let o 32 ze 193 ústavů v roce 2002 na 225 v roce 2006 a počty dětí v nich se zvýšily o 401 ze 7 222 svěřenců v roce 2002 na 7 621 v roce 2006. Ve srovnání s rokem 1993 (5 836 dětí) je to o 1 782 dětí víc. To je nárůst téměř o třetinu (o 30,5 %)! Přitom již v roce 2003 vyzval Výbor OSN pro práva dítěte Českou republiku ke snížení počtu míst v ústavech a k podpoře pěstounské nebo jiné rodinně orientované péče v systému sociální péče, což Klokánky nesporně jsou.

Informace o vydavateli

Zpravodaj Fondu ohrožených dětí číslo 2/2006 (vyšlo v prosinci 2006), vydává rada FOD se sídlem: Na Poříčí 6, Praha 1, 110 00, IČ: 004 99 277, tel./fax: 224 236 655, anonymní linka pro ženy, které tají těhotenství nebo již tajně porodily: 776 833 333, e-mail: fod@fodcz, www.fod.cz, číslo účtu celonárodní sbírky: 30 55 103/0300 ČSOB, a.s., divize PS Praha 4, dárcovská SMS: DMS FODKLOKANEK (na č. 87777), redaktorka: Marie Vodičková.

Fond ohrožených dětí

Vyhledávání

Zpravodaj 2/2006